Aida Abbasová ovládla celou Třeboň
Hned na úvod nutno podotknout, že jsme se opravdu nespletli a řeč je o Aidě Abbasové, nikoliv o její starší sestře Lejle, mimo jiné přítelkyni Michaela Kocába. To ovšem neznamená, že by Aida byla nějaké „malé pívo“. Naopak. Tato mladá, temperamentní slečna tímto ročníkem již podruhé zcela ovládla Třeboň. Aida má k jižním Čechám velice blízko – je to její domovina, odkud pochází její rodina. Zní to nereálně? Zvykejte si. Přichází nová generace Čechů, kteří nemusí vypadat zrovna typicky, zato jsou velikým přínosem naší kultuře. Zaplať pánbůh za ně, ať už má jejich kůže jakýkoliv odstín.
Když vcházím do Třeboně Hradeckou bránou, ihned cítím pozitivní nádech ve vzduchu. Pohled na obří banner, jenž visí z věže na náměstí, jasně napovídá o konání AniFilmu. I když sem jedu lehce obeznámen, přesto ve mně hrkne a řeknu si, že se spletli — v Třeboni přece býval AniFest, ne AniFilm. Po diskusi s místními zjišťuji, že si většina obyvatel Třeboně vlastně ani nevšimla, že se název festivalu změnil. Natolik si zachoval svou kvalitu. Také mě překvapuje, jak moc si lidé asociují Aidu a její osobu s tímto festivalem a místem.
„Už jste mluvil s Aidou?“ ptá se mě pan Stasek z místního pivovaru. „Nikdo jiný vám totiž nevysvětlí to, co chcete vědět, tak bravurně jako ona,“ pokračuje.
Estonský velvyslanec Lembit Uibo, který s námi hodinu seděl inkognito u piva, pouze doplní, že takhle domácí, ale přitom profesionální atmosféru ještě na žádném festivalu nezažil. Na otázku, jak je to možné, odpovídá, že v tom zcela jistě má prsty „guru festivalu“ — Aida Abbasová.
Ty jsi v roce 2007 absolvovala produkci na FAMU. Jak tu školu vnímáš teď?
Hele, já upřímně vůbec nevím, co se tam teď děje a neděje. Je pravda, že hned jakmile jsem skončila studia, přestala jsem mít pomalu přehled o tom, co se tam děje. Už během studií jsem si uvědomila, že natáčení filmů není asi úplně to, co bych chtěla v budoucnu dělat, hledala jsem něco trošku jinýho. Ale škola mě naučila několik pro mě potřebnejch věcí a dala mi kontakty, což je v týhle branži určitě důležitý.
A co si našla?
Už ve druháku jsem dělala produkci na AniFestu tady, v Třeboni. Taky dělám tajemnici poroty na Fresh Film Festu, na MFF v Karlových Varech a tak různě. Nemám ráda stereotyp a zároveň mě ta práce musí naplňovat. Nevybírám práci podle peněz, ale podle toho, jak mě naplňuje a jakej má pro mě smysl.
Když jsme u těch peněz, jaký máte rozpočet na tenhle festival?
Máme na to 3,7 miliónu korun. Tudíž jsme se snažili investovat převážně do programu a pak až do ostatních oblastí jako je propagace nebo guest servis. A taky máme zkušený team, který stojí nohama na zemi a chápe, že na kulturní akci jako je Anifilm nemlže očekávat nijak vysoký honorář. Musejí to dělat lidi, který to baví a který to uměji dělat dobře.
To by mohlo hrát důležitou roli při rozhodování ministerstva kultury o tom, který z těchto dvou festivalů podpoří. Myslím to ve smyslu poměr cena výkon.
V to samozřejmě doufáme. Opravdu jsme se snažili a nebylo to lehký. Dost tomu pomáhá i to zaběhlé jméno Třeboně, myslíme si, že Anifilm sem patří. Je to tady naprosto ideální lokace. Vše je po ruce, město nabízí zázemí pro festival a zároveň je to tu naprosto malebný.
Ty o tom nechceš mluvit, ale mně to nedá. Co přesně se stalo? Proč máme najednou dva festivaly na dvou místech, v jinou dobu a s nimi naprosto rozkmotřené tábory?
Já fakt nechci za nikoho mluvit, ale dejme tomu, že loni koncem ledna 2010 řekl AniFest, že nebude dělat festival v Třeboni a přesouvá ho do Teplic. Tohle bylo dva a půl měsíce před zahájením. O důvodech můžeme spekulovat do nekonečna. Pak přišel hejtman Jihočeského kraje společně se starostou Třeboně, jestli bychom i přesto nechtěli udělat festival v Třeboni. Že by si tu rádi zachovali tu tradici. Pro nás to byla srdcová záležitost, protože jsme festival v Třeboni připravovali několik ročníků, takže jsme zkrátka museli. Sice jsme nesehnali moc penez a v tak krátký době jsme zvládli zorganizovat jenom česko-slovenskou soutěž, ale koukej, dneska je druhej ročník a už máme soutěž mezinárodní, a to hned ve třech kategoriích.
Já právě koukám. Dokonce koukám, že tu u piva sedí estonský velvyslanec, v hlavní soutěži máte snímek od Švankmajera, který zásadně nedává filmy do soutěže, a seznam pokračuje ...
Jan Švankmajer je v tomhle výbornej. On nám chtěl pomoct, protože nám fandí. Je pro nás čest, že mohl vyhrát první cenu za celoživotní přínos animovanému filmu. Estonský velvyslanec tu přebírá cenu pro Priita Pärna a jeho ženu. Oba chtěli moc přijet, ale bohužel jeho žena Olga má zrovna před porodem.
Ty o sobě říkáš, žes měla jednoduchý dětství, jímž jsi „tak nějak proplula“. Vážně bylo tak lehké? Vždyť jste se sestrou musely hrozně vybočovat z řady. Víš, jak to myslím?
Tak v tomhle to určitě lehký nebylo. To máš pravdu. Ale lepší se to tu. Jenže si představ, že máš o dva roky starší sestru, ke které vzhlížíš. Já navíc se svou povahou...prostě jsem chtěla hned to, co ona, no byla to vražedná kombinace. Jakmile uměla Lejla číst a psát, já jsem musela taky. Pak jsem až do třetí třídy ve škole neměla co dělat. Po gymplu na Keplerovi jsem se napoprvé dostala, nějakým zázrakem a bez protekce, na FAMU. No a tam jsem od toho druháku vlastně začala dělat s tím AniFestem a už se to vezlo.
Ty jako výkonná ředitelka festivalu zaměstnáváš lidi. Říkala jsi, žes na FAMU získala spousty užitečných kontaktů. Funguje teda pořád jakási protekce, že máš v týmu jenom kamarády?
To bezesporu. Jenom bych to nenazývala protekcí. Já přece nemůžu rozjet festival s takovým rozpočtem a hrozně na těsno, aniž bych věděla, že jsem obklopena lidmi, které znám, věřím jim a je na ně spolehnutí.
Jasně. Jenže ty jsi začínala už v druháku. Máte snad v týmu nějakého druháka?
Já ale nešla hned dělat ředitelku. Brigádníků tu máme spousty. Celkově nám pomáhá hrozných lidí. Je to taková velká rodina. Celý festival snad i tak působí. Kvalitně, ale přátelsky a otevřeně.
Kam bude AniFilm směřovat a kam ty? Kde se vidíte za pět deset let?
S AniFilmem máme spousty plánů, ty ti ale samozřejmě neprozradím, to je ještě příliš předčasné.
Můžu teda počítat s tím, že se chystáš z toho udělat takové Karlovy Vary přes animaci?
Tak to vůbec. To asi ani nikdy nepůjde. Animovaný filmy nejsou tolik profláknutý, netočí se kolem nich tolik peněz a lidí. Nemůžeš si pozvat jejich herce, ty malůvky neoživíš, že jo. I když my jsme teď oživili naši dívku z plakátů a dopadlo to slušně. Ale Karlovy Vary jsou áčkovej festival, Anifilm není a ani nechce a nemůže bejt takovej.
Festival má být primárně pro lidi. Ne pro tvůrce. Ti ten svůj snímek viděli tisíckrát a ještě uvidí.
Ale to jistě ano. Jenže jim musíš předat cenu, musíš jich nalákat co nejvíc, a čím víc jich přilákáš, tím prestižnější festival máš. Stává se z toho pak festival pro tvůrce a prostor pro jejich ocenění. To je podle mě správné. S AniFilmem bych to ale samozřejmě nedopustila.
Ty jsi hrála ve filmu Děti noci, jejž produkovala Kateřina Černá. Ta ženská je velice dobrá producentka. Naučila ses od ní něco z branže?
V Dětech noci jsem hrála asi tři vteřiny a plácla větu, ale do filmu mě přizvala Michaela Pavlátová, která ho režírovala. Kateřinu Černou jsem poznala tedy až poté, kdy mě s ní Michala seznámila. Bohužel ale nebyl čas moc spolu mluvit, setkaly jsme se pouze na chvíli.
Je milé vidět, že mladá slečna, jež vybočuje z řady hned z několika důvodů, je stále tolik skromná. Odmítá přijmout fakt, že se stala ikonou celého festivalu. Chodí po náměstí jakoby nic, s každým se dá do řeči, ať už je to režisér, či roztomilá, zvědavá stařenka. Z celého dění je stále sympaticky nervózní jako maminka, jejíž dítě jde na první představení školní besídky. Její temperament se nezapře a energie, která z ní vyzařuje na hony daleko, se skoro automaticky přijímá. Je to jeden z těch lidí, u nichž máte radost, když je jenom potkáte. Svým způsobem je to veliká osobnost, která to v sobě jen potlačuje. Což je trochu škoda. Počkejme si pár let a jméno Aida Abbasová nám zevšední. Stejně jako název AniFilm místo AniFest. Uvidíte.
