Někdy si dovolím i lyrický text. Například když najdu trilobita, potkám brouka, pak se najím a dám si dobré kafe. Ve všech těchto momentech blahořečím kapitalismu volné soutěže a demokracii a skoro lituji mladé, že nezažili bolševismus a teď nemohou srovnávat.
Za bolševika jsem sice ještě trilobity nesbíral. Když je ale jedu hledat, vždy si uvědomuji, že ti trilobiti hluboko ve skále jsou asi jediným, co se po převratu v osmdesátém devátém nezměnilo k lepšímu.
Strávím půlden na nalezišti u Jinec, mám štěstí - či se na mne usměje sběratelský Pánbůh - a najdu, a pak se vracím zpět. A ta půlhodina lesem a lukami k autu je první připomínkou toho, jak se dneska máme dobře, protože na kvetoucích rostlinách vidím zlatohlávky nejrůznějších druhů, na polní cestě se vyhnu slepýši a na hromadě suti zahlédnu vyhřívající se zmiji. To vše na jedné louce. A vzpomínám, jak za minulého režimu, který jako Sauron Nekromant dokázal trýznit i zemi, následkem hojného užívání pesticidů a strojených hnojiv v socialistickém zemědělství brouci ani plazi nebyli a každý chroust byl pro mě v dětství malým zázrakem. Teď, za pouhých dvacet let, se příroda vzpamatovala a já zase potkávám naše sousedy - zvířata.
Pak dojdu do Jinec, městečka nevelkého, ale malebného, a v místní restauraci Eška si dám coca colu. A když mám hlad, tak si i v sobotu či v neděli večer vyberu z patnácti položek na jídelním lístku, a vzpomínám, že podobné hospody měly ve stejnou dobu k pití kromě piva pouze zelenou limonádu a k jídlu - v lepším případě - utopence. Pokud ovšem nebyla hospoda rovnou zavřená.
Pak jedu po dálnici domů s trilobity na sedadle spolujezdce a zastavím na jedné pumpě před Berounem, kde mají vynikající presso. Automat namele kávová zrna na moje kafe v průhledném mlýnku, takže vidím, co mi melou, jak krásné a kvalitní ty bobulky jsou, a vzpomínám na kafe za komunisty. A když ho piju, napadá mě myšlenka: Nebylo by možné každý rok nějakým způsobem na tři dny obnovit tu formu fungování světa, která panovala za komunismu? Abychom si více vážili svobody, blahobytu a čistého prostředí, která už dvacet let po pádu revoluce stihla demokracie a volný trh vybudovat.
