Bohumil Pečinka: Všechno, co jste chtěli vědět o prezidentských volbách a báli jste se zeptat
Zajímá vás, jak budou nejspíš volit Češi a jak Moravané? V čem byla výhoda zrušené nepřímé volby? Zda lidé tradičně volí spíš srdcem, nebo takticky? Komentátor Reflexu Bohumil Pečinka odpovídá na nejzáludnější otázky prezidentské volby.
Prvního přímo zvoleného prezidenta budeme volit podle francouzského volebního systému. Co to znamená? Že výsledky dopadnou podobně jako ve Francii, kde se v čele státu střídají kandidáti dvou hlavních stran?
Tenhle systém skutečně čeští politici opsali z Francie, kde se podle něj volí od roku 1962. Platí přitom zásada: žádný volební systém není neutrální a každý někomu nahrává. Tenhle mírně velkým stranám, a navíc osobnostem, jež jsou schopny ve druhém kole integrovat víc společenských skupin a proudů. Situace v Česku ročník 2013 je však hodně odlišná. Tradiční politické strany (ODS, ČSSD, KDU–ČSL) jsou ve velké defenzívě (viz volby 2010 a 2012) a opouštějí jednu pozici za druhou. Navíc si za své prezidentské kandidáty vybraly marginální společenské postavy. Výsledkem je, že dosud patřili ke dvěma největším favoritům voleb expremiéři Fischer se Zemanem, přestože za nimi nestojí velké strany s rozsáhlou organizační strukturou a penězi, což je pro oba velký handicap. Navzdory tomu byli dosud velkými favority, což nemá obdobu ani ve Francii, ani v Rakousku, kde převzali podobný volební systém. Svědčí to o krizi českého stranického systému a je to příznakem převrstvování sil v české politice.
Proč vlastně bude druhé kolo prezidentských voleb? Proč to není jako ve Velké Británii, kde vítězí první na pásce hned v prvním kole?
Dvoukolový systém je model, kterému se také říká prezidentský. Smyslem prvního kola je, aby si každý vybral svého zástupce, jenž je mu názorově nejbližší. Do druhého kola pak postupují dva s nejvyšším počtem hlasů a začíná úplně jiný typ voleb – už se nevolí srdcem, ale hlavně rozumem. V politologii se říká, že nastává (pokud tam nemáte zrovna svého koně) tzv. taktické hlasování. Volíte tedy menší zlo. Druhá kola vznikla proto, aby hlava státu sjednocovala co nejširší spektrum lidí. Prostě úlohou prezidenta je sjednocovat, takže si to nanečisto musí zkusit před druhým kolem.
A co Británie?
Velká Británie je, jak víte, monarchie, takže starosti s volbou civilní hlavy odpadají. Jednokolový systém se tam používá pro volbu poslanců, což je naprosto správně. Poslanec má být – na rozdíl od konsensuálního prezidenta – ostrý a názorově vyhraněný typ. Proto se volí jednokolový většinový systém, což je asi to nejlepší, co lidstvo v této věci objevilo.
Také byste zrušil nepřímou volbu hlavy státu jako čeští poslanci?
Volební systém není něco spadlého z nebe, ale mělo by to vycházet z logiky politického systému. Když si přečtete ústavu, vyplyne vám z ní, že při rozsahu prezidentských pravomocí a vzhledem k roli hlavy státu by se mělo volit nepřímo. Vždycky jsem dával za příklad sousední Německo s podobným postavením prezidenta a nepřímou volbou. Na rozdíl od nás však Němci měli pružnější procedury nepřímé volby, takže hlava státu je tam zvolena během tří rychlých kol hlasování. Nedocházelo tedy k týdnům a týdnům neustálých odkladů jako u nás například v roce 2003.
Nemá však cenu se tím už zabývat. Politici totiž tak dlouho slibovali lidem přímou volbu, až jim ji museli dát. My teď mámu tu hračku v rukách a už si ji nedovolíme pustit. Přímá volba prezidenta nic neřeší a leckteré věci zkomplikuje. Když v prosinci 1989 chtěli komunisté zavést přímou volbu, pozdější prezident Havel to komentoval slovy: „To by byl další generátor politického napětí.“ Taková asi bude příští pozice přímo zvoleného českého prezidenta, který si bude vědom svého silného postavení.
Bude i v prezidentských volbách pokračovat trend, že spíše pravicově volí Čechy a levicově Morava?
Každé úvahy tohoto typu musí vycházet ze srovnání předchozích řad voleb. Přímá volba u nás nemá žádnou tradici, a navíc jdou do voleb mnozí silní bezpartijní kandidáti bez politické minulosti. Přesto si dovolím malou prognózu. Na Moravě nejspíš zvítězí Miloš Zeman a levice tu bude mít o hodně hlasů víc než v Čechách. Kdybychom však z české části České republiky vytáhli výsledky v hlavním městě, asi to vyjde nastejno.
Nebudou prezidentské volby tak trochu bojem starých a mladých voličů? Na jedné straně Vladimír Franz a na druhé Miloš Zeman?
To jsem si uvědomil, když jsem vzal svou osmiletou dceru na pražský mítink Miloše Zemana na Staroměstském náměstí. Po dvou hodinách mi řekla: Tatínku, ti lidé jsou tady nějací divní, nějací staří ... Na mítinku Vladimíra Franze by mně zřejmě řekla pravý opak. Myslím, že to tak do značné míry v prvním prezidentském kole bude. Tedy, že daleko víc než ve sněmovních nebo senátních volbách budou určité kandidáty volit zcela určité sociální a věkové skupiny. Ve druhém kole se to pak značně rozmělní. Takže ano – Franze budou volit převážně mladší a Zemana převážně starší lidé. Ve volbách nakonec vždycky zvítězí ten, kdo má své jisté pevné voličské jádro a je současně schopen vytvářet imaginární koalice i s dalšími společenskými vrstvami.
Jsme čtyři přátelé a máme úplně stejné názory. Nicméně volit půjdeme každý někoho jiného — jeden Franze, druhý Fischerovou, pak Schwarzenberga a Dienstbiera. Nepovede to k tomu, že nakonec nepůjde do druhého kola ani jeden z našich favoritů?
Stát se to pochopitelně může, takže jestli vám na tom záleží, volte takticky už v prvním kole. Nicméně za největší zvrácenost této předvolební kampaně považuji pseudomorální výzvy stoupenců Karla Schwarzenberga, aby odstoupili nejdříve Zeman a Fischer kvůli svému členství v KSČ a později, aby Franz, Fischerová, Roithová nešli ani do prvního kola a podpořili ministra zahraničí. Za 23 let, co sleduji politiku, jsem skutečně nic takového neviděl. Je normální, že kritizujete ty, s nimiž nesouhlasíte, ale výzvy, aby vůbec nešli k volbám nebo se vzdali kandidatury ve prospěch někoho jiného? Vladimír Franz to v televizní debatě velmi vtipně nazval loudilstvím. Dovedeno ad absurdum: to by do voleb vůbec nemusel jít Zeman, Fischer, Franz, Roithová ani Fischerová, takže Karlu Schwarzenbergovi by mohl být prezidentský stolec rovnou přidělen. To je ale praxe monarchie a my od roku 1918 žijeme v republice.
Před prezidentskými volbami ve Spojených státech se hodně mluvilo o vagónovém efektu. Co to je a zafunguje to i u nás?
Vychází to z psychologie značného procenta lidí, kteří chtějí zvolit „svého“ prezidenta a alespoň chvíli se cítit jako vítězi. V koncovce volební kampaně proto opouštějí své menšinové favority a dávají hlas tomu, kdo má největší šanci být první, aby tak mohli do cíle vjet na pomyslném vítězném vlaku. To je vždycky největší otazník voleb – koho voliči ocení jako silného kandidáta schopného vyhrát. Jisté je, že image možného vítěze má Miloš Zeman, v posledních týdnech šel – zvláště v Praze – drtivě nahoru Karel Schwarzenberg a díky posledním třem předvolebním televizním debatám také Jiří Dienstbier. Naopak na dráze sestupu se nachází Jan Fischer. Otázkou otázek je, jak rychlý je jeho pád a jestli už na cestě dolů minul Schwarzenberga a Dienstbiera. Takže abych to shrnul: počítám s tím, že do druhého kola postoupí Zeman a někdo z trojice Fischer, Schwarzenberg a Dienstbier. O druhém finalistovi pak rozhodne rychlost Fischerova pádu.
Bohumil Pečinka odpovídal na otázky čtenářů:
