Proč je Karel Schwarzenberg kýč
Jakub Horák píše v článku na webu Reflex.cz, že Karel Schwarzenberg není na rozdíl od Miloše Zemana kýč, tím jsou podle něj pouze jeho obdivovatelé. Myslím, že je to přesně naopak: Zeman není kýč; je skutečně příšerný. Hned několik definicí kýče však splňuje Schwarzenberg.
Vezměme například definici spisovatele Milana Kundery z románu Nesnesitelná lehkost bytí, podle mě geniální popis kýče pomocí tzv. druhých slz: objekt se stává kýčem pouze tehdy, nestavíme-li se k němu s pomyšlením, že je krásný, ale s úvahou, že je tak krásný, že nás dojímá.
Kundera jako by přesně psal o Schwarzenbergovi-pozdním politikovi. Jak ve sněmovních volbách 2010, kde maskoval reputačně toxického Miroslava Kalouska, tak ve finále prezidentské volby kníže v mnohých lidech vzbuzuje přímo dojetí z moudrého starého muže, co sice ve skutečnosti často spí i vestoje a šišlá, my v něm však přesto vidíme spásu, protože nás dojímá.
Říkám to z vlastní zkušenosti. Před volbami 2010 jsem s knížetem strávil nějaký čas během předvolební kampaně, včetně jeho osobních setkání s novináři v kavárnách a hospodách. Už tehdy mluvil poměrně špatně, takže jsme mu my, novináři, i špatně rozuměli a mnohá slova si za něj radši domýšleli, protože nám bylo trapné ptát se dokola, jestli fakt řekl, že nám TOP 09 nedá zadarmo ani nejlacinější zubní plombu. S hodným starým šlechticem, co má rád lidi, to prostě nešlo dohromady.
Přesto jej už tehdy většina novinářů popisovala na základě vlastního dojetí, a zvlášť mladší novinářky. Nikdo z nás od knížete sice neslyšel nic moc moudrého, přesto jsme však zažívali dojetí z mudrce. Naprosto stejný emotivní proces se nyní opakuje i v prezidentské volbě; kníže nás prostě dojímá.
Jen tak mimochodem: stejný kýčovitý talent pasuje na všechny úspěšné politiky, poslední dobou třeba na amerického prezidenta Baracka Obamu. Přinejmenším v první volbě u něj šlo o to, jak co říká, než co skutečně říká. Mnozí voliči slyšeli nádhernou symfonii, protože je obratný řečník prostě dojal vzletnými frázemi.
Kýč však definuje i dílo příliš rušivé, okázalé a laciné. To poslední radši vyloučím: Schwarzenbergova kampaň určitě není laciná, tedy počítáme-li ji na peníze. Svým způsobem rušivá a okázalá ale určitě je: rušivá proto, že kníže skutečně ruší svou špatnou češtinou a častým spaním, které nám jeho volební štáb rádoby vtipně servíruje jako exkluzivní prezidentské ctnosti. A okázalá je celou knížecí státnickou vizualizací.
Což samozřejmě není vůbec nic nového. Kýč v politice je stejně starý jako sama politika, mění se pouze jeho formy. Ostatně co jiného než kýč je Facebook - Schwarzenbergova nejsilnější předvolební zbraň? Zkuste se schválně podívat na fotky a nesmysly, které tam o sobě zcela bezostyšně rozvěšují vaši známí. Nebo ještě líp: podívejte se na svůj vlastní profil. Uvidíte tam knížete.
