Miloš Zeman: Lukoil za zády, Bohdalka po boku
Připomeňte si chvíle, kdy se rozhodovalo o novém českém prezidentovi. V reportáži Petra Koláře, jež vyšla i ve speciálním povolebním Reflexu, který si můžete stáhnout pod článkem.
Je něco před čtvrtou hodinou odpolední a hlasy jsou téměř sečteny. Alkoholem posilněný hlouček nejvěrnějších příznivců Miloše Zemana v zasedacím sále hotelu TOP na pražském Chodově mění svůj dosavadní pokřik a začíná skandovat: Už je to tady! Už je to tady! Zeman na Hradě, Zeman na Hradě!
Vzápětí se s pokynem „jdeme na to“ postarší muži kamsi hrnou. Panuje důvodná obava, že se schyluje k „vláčku“ obvyklému na vesnických tancovačkách.
Nový prezident Miloš Zeman je v TOP hotelu už zhruba od čtrnácté hodiny. Není však mezi svými příznivci, drama sčítání hlasů prožívá v hotelovém prezidentském salónku. Hlavní „hvězdou“ se tak ve chvíli uzavírání volebních místností stává Zemanův fámulus Miroslav Šlouf. Jakmile do sálu vejde, vrhnou se na něj hloučky reportérů a sypou ze sebe otázky. Šlouf neodpovídá. „Nebudu říkat vůbec nic, nebudu se vyjadřovat. Jste mi úplně lhostejní, tak už dejte pokoj,“ říká a mizí v nedalekém salónku vedle lobby baru, který je oddělen paravány.
Tam Šlouf usedá ke stolku na levém kraji místnosti a vypadá velice spokojeně. Kdokoli ho chce sledovat mezerami mezi paravány, potáže se se zlou. „Promiňte, ale tohle je soukromá akce,“ odhání zvědavce personál. Mluvčí Zemanovy kampaně Hana Burianová posléze všemu nasazuje korunu, když bez mrknutí oka tvrdí, že s jejich akcí nemá ta „Šloufova“ nic společného.
Proč vůbec Šlouf, od něhož se Zeman snažil v průběhu kampaně okázale distancovat, nevydržel déle než do uzavření volebních uren, aby se objevil mezi blízkými? „Podle mě chtěl provokovat, teď už na tom nesejde,“ podává svůj pohled na věc senátor Vladimír Dryml, se kterým předtím Šlouf diskutoval. „Buď vyhrál, anebo prohrál. Asi chtěl být vidět, to víte, tady jde o hodně,“ pokračuje Dryml. Na dotaz Reflexu, co konkrétně má na mysli, se ani nezarazí. „Jde o vliv!“
Po čtrnácté hodině se tak při sčítání výsledků v sále producíruje alespoň takřka kompletní Zemanův kabinet z let 1998 až 2002. Kromě této squadry dorážejí i Zemanovi podporovatelé z umělecko-sportovních kruhů. Vypsat je není složité: Dan Hůlka, Filip Renč, Felix Slováček, František Ringo Čech či boxer Lukáš Konečný. Muzikálový producent Oldřich Lichtenberg, jenž ještě nedávno pracoval pro Jiřího Paroubka, mizí v salóncích pro spoluautory kampaně. Naproti tomu Hůlka v sále dokonce cosi říká hloučku novinářů. Čtenáři Reflexu snad ocení, že zůstanou jeho moudrých slov ušetřeni.
Blíží se velké finále. Přesně v 16.11 přichází za mohutného potlesku špalírem svých příznivců právě zvolený prezident Miloš Zeman. Evidentně spokojen a s bojovou náladou. Ihned pozuráží pár novinářů a gratuluje Karlu Schwarzenbergovi „k čestnému druhému místu“. Za zády mu stojí šéf českého Lukoilu Martin Nejedlý a po boku herečka Jiřina Bohdalová. Zeman slibuje, „že se bude snažit být prezidentem všech občanů“.
Po tiskovce se mezi novináře vydává i Šlouf. Říká, že to byl on, kdo Zemanovi poradil, aby se od něj distancoval. Radit mu prý bude dál, pokud bude mít Zeman zájem. Na žádné velké rozloučení mezi Zemanem a jeho věrným Mirkem to určitě nevypadá. Na Hradě bude veselo.
