Nekrolog si napíšu sám

Jan Rejžek (61) má pomník. Není z mramoru (to by kritici tohoto kritika nepřežili), nýbrž z článků, které napsal o hudbě v letech 1973–1993. Právě vyšlá knížka Jak tohle vůbec můžete otisknout! má bezmála devět set stran, a kdybyste si ji chtěli číst ve vaně, ta dvoukilová bichle vás spolehlivě přitlačí ke dnu. S obdobnou průrazností útočíval Rejžek na ty, v jejichž muzice našel kalkul a šmíru; bezohledně, ironicky, s neomylným citem trefit oběť do slabin. Ne každý to snese. Mnozí vyslovují Rejžkovo jméno s opovržlivostí, novinář byl dokonce za neuctivý nekrolog o Petru Hapkovi prohlášen na Facebooku za mrtvého. Obecně však platí, co v předmluvě ke knize napsal Jiří Černý: „Ať s Rejžkovými vývody souhlasím, nebo ať jsou pro mě sebevíc nepřijatelné, vždycky ho čtu.“