DAN HRUBÝ: Merkelová jako Zápotocký, Orbán jako vizionář a Sobotka před rozhodnutím
Uplynulé týdny šlo jen těžko hodnotit jinak, než jako velkou a neobyčejně úspěšnou reklamní kampaň, lákající uprchlíky k životu v Německu, kterou německá vláda v čele s kancléřkou Merkelovou vedla. Nic proti tomu, étos takového poselství se zdál být obdivuhodný. Nyní však přichází náhlý a nečekaný zvrat.
Po minulých prohlášeních kancléřky tak náhlý a nečekaný, až připomíná rok 1953 v Československu. Tehdy prezident Zápotocký do poslední chvíle hovořil o tom, že koruna je pevná a kdo šíří zvěsti o měnové reformě je lhář. Až takhle jednou o víkendu kolem páté večer (časová shoda je jenom náhodná) zaznělo v rozhlase oznámení, o měnové reformě.
V podstatě se nelze německé vládě divit. Jen v sobotu dorazilo do Mnichova dvanáct, podle některých zdrojů až čtrnáct tisíc uprchlíků. A během posledních dvou týdnů to bylo nejméně 63 tisíc lidí. PozoruhodnÁ je spíš míra pokrytectví, která tomuto rozhodnutí předcházela.
Zajímavě to komentuje web Svobodné fórum: „Není to tak dávno, co kancléřka Merkelová prohlásila, že Německo přijme všechny potřebné uprchlíky ze Sýrie. Ti to nevzali jako žert a vydali se na cestu. Teď jsou tak různě po Evropě a nejvíc jich je stále v Maďarsku, které to odskáče naprosto nespravedlivě. Problém se zavřením hranic totiž vůbec nevyřeší, jen se odsune na bedra někoho jiného,“ píše na Svobodném fóru Šárka Adámková a dodává. „V kontextu s tím zní absurdně, jak půlka Evropy, a Němci zvlášť, ukazovala prstem na Maďary, kritizovala Orbána a měsíce nechávala tuto zemi bez pomoci. Přitom Maďarsko bylo první, kdo na celé trase začal dodržovat zákony. Řecko, Itálie, Makedonie, Srbsko… tyto země zavíraly oči a pouštěly. Neměly na řešení sílu, neměly prostředky. Maďaři mohli udělat totéž, peněz a síly měli ještě méně, ale neudělali. Jako jediní nevypouštěli prázdná slova, ale konali. Někdy byly jejich kroky sporné, ale dělali, co mohli. Například rozhodnutí o stavbě tolik kritizovaného plotu padlo až po měsících naléhání, aby se Evropa postavila k Maďarům solidárně a pomohla aspoň finančně.“
Co bude nyní následovat? Je celkem dobře možné, že se uprchlíci pokusí využít k tranzitu do Německa Slovensko a Českou republiku. „Až bude na našich hranicích deset tisíc syrských rodin, možná budeme žadonit o kvótní systém, jenž by nám přidělil jen pár tisíc běženců“, píše Petr Kamberský v Lidových novinách.
Ano, v takovou chvíli by pro změnu padlo pokrytectví české vlády, jež se – jakkoli to halí do vznešených výmluv - odmítá účastnit jakéhokoliv finančně nákladnějšího, bolestnějšího, evropsky solidárního a hlavně politicky riskantnějšího řešení uprchlické krize. Z jednoduchého důvodu: Česka se uprchlický problém zatím netýká.
A možná by v takovém případě Česká republika podpořila i plán maďarského premiéra, který spočívá v masivní finanční pomoci státům sousedících se Sýrií, tedy Turecku, Jordánsku a Libanonu. Ta by měla dosahovat přinejmenším tří miliard euro (které musí někdo vydat!).
Zdá se, že jako jeden z mála evropských politiků se Viktor Orbán neutápí v akademických diskusích o řešení důsledků (a výši kvót, o něž sami uprchlíci obvykle nestojí), ale pokouší se hledat řešení spočívající v odstranění příčin celé krize. To vše v situaci, kdy jenom v Turecku čeká v utečeneckých táborech a šílených podmínkách, které k pouti do Evropy přímo vybízejí, 1,7 milionů zoufalých Syřanů.
