Zázračné dítě undergroundu

Koncem června 2013 se národ Psích vojáků přišel rozloučit na vinohradský hřbitov se šansoniérem pražského undergroundu. Filip Topol o sobě už ve třinácti tvrdil: „Vidím své, nikotinem hnijící plíce a tanec odumírajících buněk. Vím, že brzo umřu, počítám tak ve dvaceti. Ani se mi moc nechce. Chci, aby po mně něco zůstalo, proto už taky teď píšu a šest let hraju na piano…“ A maloval a psal básně a chlastal po malostranských kavárnách, hospodách, bytech i zkušebnách a poslouchal The Doors a taky Mozarta. Letos by mu bylo padesát.