Robert Hýča z horské služby: „Práce záchranáře je nekonečný adrenalin“
Na akci Psí Hrdinové, pořádanou společností Royal Canin, jsme vyzpovídali člena horské služby Roberta Hýču. Díky němu víme, jak vypadají první minuty po té, co na stanici obdrží hovor, že spadla lavina, kolik a jestli vůbec mají na stanici ženy a jaké to vůbec je žít na samotě v horách.
Co dělá horská služba v létě?
To samé co v zimě, zachraňuje lidi.
V čem se záchranářská práce v horách v létě liší?
Neliší se to skoro v ničem. I když na horách opadne sníh, lidé se v horách pohybují. V zimě zachraňujeme lyžaře, v létě zachraňujeme koloběžkáře a cyklisty.
Ve výsledku máte tedy práce stejně…
Práce rok od roku přibývá díky nárůstu adrenalinových sportů. Před lety pro nás bylo léto odpočinkové a dneska je úrazovost vysoká.
V čem se liší trénink horského záchranářského psa od standardního výcviku?
Liší se určitě, každý pejsek je cvičený jinak. Psi pracující pro nás musí být hyperaktivní a mít zápal do práce. Kvůli velké fyzické námaze a vytížení mají speciální výživový program pro aktivní psy. Vždy potřebují kvalitní prémiové granule. Základy našeho výcviku jsou pak stejné jako u běžného, ale také cvičíme speciální záležitosti jako záhrab na zimu (simulace zavalení lavinou). Psovod začíná tím, že udělá tzv. kavernu. Psa si vydráždí nějakým peškem a skočí do díry, zamává, pejsek přiskočí, zaštěká a psovoda vyhrabe.
Hledaný se časem více a více zahrabává. Finální fáze, je taková, že je člověk schován pod třímetrovým nánosem a pes ho musí vyhrabat. Vyproštění figuranta někdy trvá i hodinu.
Sloužíte u horské služby celý život?
Začínal jsem u armády jako záklaďák a v Horské službě končím teď patnáctou sezónu.
Jsou plemena, která jsou na tuto práci vhodnější?
Jako experimentovala armáda a policie v 50., 60. letech, tak experimentuje i horská služba. Na začátku tohoto tisíciletí jsme zkoušeli spoustu netradičních plemen – retrívři, labradoři, ale postupem času jsme se zpátky vrátili k osvědčenému plemenu a tím je německý ovčák. Dnes máme jednu border kolii, je šikovná, ale ovčák je zkrátka na hory uzpůsobený lépe. Když přijdou mrazy nebo vánice, ovčákovi se nedělají na srsti kouličky, to kolie se obalí celá do sněhu. Navíc v závějích musí skákat, oproti ovčákovi, který se jimi brodí jako tank, protože je drobná.
… tudíž pak vyčerpanější. Jak chráníte psi před zimou?
Mažeme jim tlapky. Na to existuje taková speciální psí indulona.
Jsou nějaké druhy záchran, na které se psi mohou specializovat?
Máme laviňáky a plochaře. Stane se nám, že pejsek pokulhává na plochách, ale v lavinách je naprostá špička.
Jak se vlastně žije v horách?
Já žiju na samotě.
A necítíte se tam opuštěně?
Ne, vůbec, já jsem tam naprosto spokojenej. Já se na samotě narodil, takže jsem tam mnohem spokojenější než ve městě.
Bydlíte přímo na stanici?
Horská služba funguje tak, že je v horách stanice a my bydlíme ve svých domech okolo a dochází stabilně do práce.
Jaký máte na stanici poměr muži/ženy?
Žádný. V horské službě nejsou ženy. Což je možná poslední složka v republice. Je to dané náročností práce. Když potřebujete jít v noci v metrových závějích. Tak potřebujete parťáka, který dokáže zvednout nalezeného stokilového chlapa a někam ho předat. V devadesátých letech se ženy do služby hlásily, ale ve výsledku neúspěšně.
Máte se psi osobní vztah?
To samozřejmě máme, ale oproti jiným záchranářským psům, kteří jsou fixovaní na svého psovoda, tak náš pes nepatří ke konkrétní osobě, ale je to zkrátka „pes horské služby“. Nechceme totiž, aby mezi psovody byla soutěživost, a aby si psi zvykli, že jsme tým.
Dokážete zmínit nějaké smutné, veselé či nějakým způsobem výjimečné příběhy?
Hodně příběhů je bohužel smutných. Stalo se třeba to, že se ztratilo malé nemluvně, pejsek ho našel do pěti minut, bohužel dítě bylo zahrabané pod kořenem stromu a mrtvé. Někdy se pes může snažit sebevíc, ale hledanou osobu nenalezne. Na druhou stranu krásné je, že se někdy najde v horách člověk i po dvou dnech hledání a naživu. Výhodou psa je, že vykryje obrovské těžko dostupné prostory, kam se člověk nedostane, jako třeba starý důl. Rozhodující momentem, jestli nalezená osoba přežije, je až transport, protože velkou roli hraje podchlazení a podobně.
Jak probíhají první minuty po té, co obdržíte hovor, že spadla lavina?
Přiletí vrtulník, hodí vám dolu špagát a letíte na místo události. A tam začíná boj o čas. Čtvrthodina je základní předpoklad, že člověk pod lavinou přežije. Po té čtvrthodině je hektických každých 5 minut. Po hodině hledání člověka pod lavinou, je jen zhruba 3% šance, že ho najdeme živého a bez následků. Lavina šrotuje. Nad postiženým pak leží obrovské množství sněhu. Záleží samozřejmě na jeho hustotě, i ta pak rozhoduje o tom, jak dlouho dokážete zavaleni přežít.
Stane se, že musíte hledání odpískat?
Jednu lavinu jsme museli odpískat kvůli počasí. Před x lety jsme hledali snowboardistu. Ve tmě a v mlze jsme ho hledali pět hodin a vedoucí akce byl nucen akci odpískat, protože je zodpovědný za životy nás, co hledají. Když se snažíte zachránit lidský život, nesmíte ohrozit životy dalších lidí.
Dá se nějak odhadnout, jak často vám lidé volají?
Od 1. prosince do posledního dubna se jenom v Krkonoších stane 2 500 úrazů. Naše středisko v Peci vyřídilo 480 telefonátů o pomoc jenom za zimní sezonu.
Což je ve výsledku několik hovorů denně…
Máme denně třeba jeden úraz nebo taky patnáct.
Obětoval někdy váš pes při výkonu práce život?
V Česku naštěstí zatím ne, ale ve světě je to poměrně běžné. Dokonce v Tatrách se stalo, že lavina strhla i psa i záchranáře. Na akci vždycky vyjíždí doktor a záchranář se psem. Nikdy nevíte, jestli nespadne znovu lavina a nezasype třeba doktora. Pes vždycky na akci musí být.
Takže je vaše práce vlastně nekonečný adrenalin.
