Sametové revoluce se v roce 1989 chopili lidé se vzděláním, étosem a smyslem pro humor. Možná se znovu objeví
Místo oslav sametové revoluce paleta demonstrací. Zaplaťpámbů. Konečně přestáváme nyvě vzpomínat, jak jsme před mnoha lety hrdinně svrhli bolševika, a místo toho se obracíme k hrozbám současným. Dvacet šest let se nic podstatného nedělo. I rozpad státu byl vlastně formalita, privatizace pouhá technikálie, skandály stran běžný šum. Bylo ještě něco? Všední dny. Všechno šlo dobře. Až teď se znovu láme chleba. Vítači migrantů říkají, že neláme. Ale láme.
Paradoxně to nejrizikovější na tom celém nejsou sami migranti, ale my. Jsme schopni přiměřeně zareagovat? Humánně, a přitom racionálně? Soucitně, a přitom s pudem sebezáchovy? Jsme schopni vzájemné domluvy a společné akce? Nejsme. Lidé, kteří přicházejí, se chovají mnohem racionálněji. Opouštějí země, kde pro ně není místo, voda a bezpečí, a testují, zda jim zabráníme, aby se ve velkém přesunuli do Evropy. Nezabráníme. Až to zjistí, napíší o tom na Facebook. Milióny dalších proto přijdou za nimi. Co je od toho odradí? Kdo? Jak? Použijeme snad proti zástupům chudých lidí zbraně? Jistě ne – přesto, že si Stropnického armáda kvůli nim nakoupila raketomety.
Zase nás idealisté obviní, že strašíme. Proč tedy říkají klimatologové, že až přijde opravdu dramatické sucho, dají se do pohybu celé národy? Proč říkají demografové, že na Blízkém východě a v severní Africe žije násobně víc lidí, než může ta oblast uživit? Proč varují americké tajné služby už dvacet let Egypt, že když nevyřeší zásobování vodou, čeká ho humanitární katastrofa? Egypt má téměř sto miliónů lidí. Zatím jsou v klidu. Ne, nejde o politickou krizi, která se vyřeší. Jde o ekologickou a demografickou katastrofu. Ta nezmizí. Příčinou nejsou války. Války jsou důsledkem. Evropu neohrožuje dnešní jeden milión migrantů. Ani dva. Ani deset. Ohrožuje ji reálné riziko, že tu lidskou řeku uprostřed polí už nic nezastaví. Ten hlavní problém není v odlišné kultuře. Ani v islámu. Problém je v množství. Vše na světě je věcí míry. Míra bude překročena.
Místo toho, aby Evropa reagovala pragmaticky a jakkoli účinně, vypadá to jako přehlídka těch, kteří si chtějí na ohníčcích migrantů jen přihřát svoji kalnou polívčičku. Xenofobové, kteří byli dosud nezajímaví. Rasisté, kteří dávno ztratili sex-appeal. Krajní pravice, jež hrozí ovládnout jednu zemi za druhou. A úplně nejhorší jsou nedospělé východní státy, které ze zbabělosti trucují a unikají k pseudosporu o kvóty. V čele mají populisty, podlézající lůze. A stejně zbabělé vlády – co jiného je nápad ministra Chovance poslat padesát policistů hlídat plot na maďarsko-srbské hranici, kde už žádní uprchlíci nejsou? A na druhé straně iracionálně otevřená náruč německé premiérky, krásní mladí lidé v zajetí kýče solidarity, experti z neziskovek, kteří slibují, že s koncem války v Sýrii problém vymizí, elity, jež považují jakékoli pochybnosti o přijímání uprchlíků za nekorektní. Výbušná směs. A za tím vším temné mocnosti, které s radostí podpoří každého, kdo spor vyhrotí a rozeštve dav.
Sametová revoluce dopadla dobře proto, že se jí šťastnou náhodou chopili lidé, kteří měli étos, vzdělání, vkus a smysl pro humor. Možná se takoví lidé znovu objeví. Možná ne. Sedmnáctého listopadu nás čeká pestrá nabídka demonstrací. Vybrat si musíte sami, mapu najdete uvnitř dnešního tištěného Reflexu. Vyberte si dobře.
