Boj o palmový olej teď zuří všude: Nejezte lentilky, zachráníte svět
Ještě před půl rokem palmový olej skoro nikdo neřešil, a najednou je ho všude plno. V médiích, na sociálních sítích, v debatách mezi dřív tak spokojenými konzumenty. Ti na obalech potravin a kosmetiky detektivně pátrají, jestli „tam“ je. Je to zabiják, nebo jen levný rostlinný olej, který se prostě míchá do všeho, od tatranek po šampony? Často to nevědí ani jeho odpůrci, kteří jsou celosvětově – i u nás – pořád aktivnější.
V pondělí 1. února bude 28 000 Čechů (číslo ze středy 27. ledna) podle facebookové výzvy „Den, kdy řekneme firmám, že nechceme jejich výrobky s palmovým olejem“ psát e-maily korporacím. Budou po nich chtít, aby přestaly palmový olej přidávat do svých potravinářských a kosmetických výrobků.
Organizátor výzvy Roman Munzar čekal, že se mu přihlásí tak stovka lidí – na akci si nepřipravil vzory dopisů ani kontakty, nechává na účastnících, jak a komu e-mail zformulují. Má to ale smysl, spamovat e-mailové schránky firem, jež si toho třeba ani nevšimnou?
Stanislav Lhota, specialista na primáty, rozumějte orangutany, který často pracuje na Borneu a zná dokonale situaci tamních palmových plantáží, si myslí, že je úplně irelevantní, co se s e-maily stane: „Je to jednoznačně dobrý nápad. Není důležité, jestli si to ve firmách přečtou, nebo ne. Díky velkému ohlasu si jsou vědomé už teď, co bude obsahem mailů.“
Vzhledem k rostoucímu počtu „antipalmoolejářů“ to slibuje „řešit“ i ministr zemědělství Marian Jurečka, jen čeká, až se „k tomu“ oficiálně vyjádří zdravotní ústav. „Pak zvolíme další postup,“ uvedl pro Primu. „Nemám problém s tím, to klidně přinést i na jednání unijní rady ministrů zemědělství, ale musíme vědět, že máme opravdu nějaké pádné, řekněme, podklady.“
Jenže co jsou ty „pádné podklady“ globálně úplně zamotaného problému? Podíl Evropské unie na spotřebě palmového oleje je jen zhruba 10-20 % celosvětové sklizně, zbytek stejně spotřebovávají ostatní kontinenty, hlavně přelidněná Asie. Jsou těmi podklady naše cévy, jež se mohou palmovým olejem zacpat, nebo hroby orangutanů, kteří jsou považováni za škůdce indonéských palmových plantáží a ročně je jich zavražděno až 5000? Jsou těmi podklady nekonečné požáry vyčerpané asijské půdy, jež hořela nepřetržitě od loňského října až do Vánoc, kvůli nimž zahyne na následky smogu ročně i 100 000 tamních obyvatel? Nebo je to nesmyslná dotační politika Evropské unie, která stále věří, že budoucnost našeho kontinentu stojí na biopalivech?
Od všeho trochu. A všechno dohromady.
Pádné podklady
Pokud byste se chtěli k výzvě Romana Munzara připojit, vezměte si 1. února dovolenou. Mailů budete rozesílat stovky, pokud chcete psát jen tuzemským výrobcům potravin, nebo tisíce, když zahltíte schránky i zahraničním, nadnárodním korporacím.
Palmový olej obsahuje podle odhadů víc než polovina všeho zboží v supermarketech. Používá se třeba všude tam, kde mají sušenky držet pohromadě s polevou; kardioložka Marie Skalská v rozhovoru pro DVTV z letošního 13. ledna uvedla, že v „čokoládové uličce“ jsou výrobků s palmovým tukem plné dvě třetiny. Vznikl paradoxně jako „zdravější varianta“ ztužených tuků – při pokojové teplotě tuhne sám a ztužovat se nemusí.
Obsahují ho tedy nejen téměř všechny margaríny, náplně do většiny cukrovinek, které známe od dětství – oplatky, sušenky, trubičky, lentilky, tyčinky, ale i většina čokolád. Dále některé polévky v sáčku, polotovary, zmrzliny i kojenecké výživy. I chipsy, brambůrky a křupky se smaží „na palmě“, je nejlacinější. Dále ho najdeme v mnoha šamponech, mýdlech a čisticích prostředcích, v krmivech pro domácí a hospodářská zvířata a nemluví se moc o tom, že také v letních biopalivech, i když okrajově. A tak dále a tak dále.
Když všechny ty e-maily napíšete, zametete prázdnou spižírnu, vytřete ledničku a začnete jíst jen syrovou stravu, asi se budete ptát, proč jste to všechno dělali, když palmový tuk zas až tak nejnezdravější není. Lékaři se shodují, že je zhruba „uprostřed spektra,“ tedy někde jako české sádlo, jež, když se jí občas, a ne pořád, cévy zacpat nestihne a taky kvůli němu nikdo nikam e-maily nepíše.
Více čtěte v tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 28.1.
