Velikost pyje
V takových devadesátkách byl zřetelný rozdíl mezi americkou televizní satirou a parodií na jedné straně a politikou, na kterou satira s parodií mířily na straně druhé. Člověk si nemohl splést třeba komediální relace Saturday Night Live či MAD TV a prezidentskou debatu. Dnes už to neplatí. Včera se v Detroitu přeli Marco Rubio s Donaldem Trumpem o velikost pyje.
Tón nasadil Trump. Jeho letní útok na mexické přistěhovalce coby násilníky a zvídavou reportérku Megyn Kellyovou jako menstruující hysterku byl signálem, že leccos zažijeme. A taky že jo. Pan Rubio usoudil, že musí skočit do bahna za Trumpem. Před pár dny na jednom mítinku prohlásil, že má oranžový miliardář (i na bronzový sprej došlo) údajně malé ruce.
„A víte, co se říká o lidech, kteří mají malé ruce,“ zamrkal významně Rubio na své příznivce, jimž to hned došlo, i dali se do smíchu. „Že jim nemůžeme věřit!“ trumfoval, či spíš trumpoval a mrkal ostošest.
Politika pyje se pak přesunula do noční prezidentské debaty v Detroitu jako jedno z centrálních témat. Pan Trump cítil potřebu se ohradit: na něm malého není NIC: „Za to vám ručím.“
Stejně Trumpa kritizuje taky bývalý prezidentský kandidát Mitt Romney a včera v noci se přidal i Ted Cruz. Společně s Rubiem se ho snaží vyprovokovat k něčemu trumpímu.
A ten nemohl zůstat pozadu. Rubia oslovuje „Malý Marco“ a prognózuje: na Floridě by jej nezvolili ani lapačem zběhlých psů. Cruze pak s pověstnou trumpovskou elegancí označil za prolhaného.
Ne že by Cruz s Rubiem neměli pravdu. Trump JE podvodník, šarlatán, lhář a zcela jistě NENÍ kompetentní k výkonu funkce prezidenta (na dotaz k velikosti přirození nám Trump do uzávěrky neodpověděl, ale zjišťujeme dál…).
Potíž je, že ti, kteří ho volí, se takovými drobnostmi, jako je pravda, moc nezabývají. Vždyť jak by jinak mohli tvrdit, že Trump to říká tak, jak to je? To svědčí o jistém volnějším vztahu k realitě. A pokud chtějí Cruz s Rubiem sjednotit těch zhruba 65 procent republikánů, kteří Trumpa nemusí, je otázka, jestli právě tohle je nejlepší taktika.
V devadesátých letech byla politika celkem seriózní a komedie v televizi byla komedií. Dnes je to naopak. Zatímco prezidentské debaty se zaobírají opalovacím sprejem oranžového Trumpa, nejlepší a nejserióznější analýzu politiky přinášejí komici, jak si už před několika dny všiml kolega Darek Šmíd. Třeba tady John Oliver:
Další zastávkou lidstva je nepochybně svět, který trefně vystihl film Idiocracy, nebo jak se mu trochu nepřesně česky říkalo, Absurdistán -- svět plný idiotů. Tedy vzhůru do něj!
