Dioxinové děti

„Žádný dioxin,“ říká mi vrátný hanojské nemocnice před křídlem oddělení starajícího se o děti postižené chemickým jedem, který používaly americké ozbrojené síly ve vietnamské válce. Dodává, že Vietnam je krásná země. Z okna nad ním se dívá dítě s obličejem rozbité panenky. Může mu být pět či devět, ale nikdy mu nebude čtyřicet let. Než se vrátný přestane ošívat, vystřídají se u okna ještě tři podobně znepokojivé dětské tváře. Pak se do skla opře horké slunce a vymaže všechno zlé.