Předplatné
Desetkrát do roka vystoupá sestra Jitka po schůdkách vyrobených na míru ke skleněné skříňce, aby odtud vyjmula Pražské Jezulátko, snesla ho dolů na oltářní desku a převlékla. Šatnářkou Jezulátka, snad se to tak dá říct, je už pět let.

Desetkrát do roka vystoupá sestra Jitka po schůdkách vyrobených na míru ke skleněné skříňce, aby odtud vyjmula Pražské Jezulátko, snesla ho dolů na oltářní desku a převlékla. Šatnářkou Jezulátka, snad se to tak dá říct, je už pět let. • Zdroj: Jan Šibík

Dřevěná soška potažená voskem a plátnem spatřila světlo světa v polovině 16. století (podle některých pramenů ještě dříve) v některém z andaluských klášterů mezi Córdobou a Sevillou. Do Prahy putovala jako svatební dar.
Kostelník Pavel Gallo, podezřelý z krádeže Pražského Jezulátka
Z policejních spisů
Z policejních spisů
Z policejních spisů
11 Fotogalerie

Ztracené jezulátko

DAN HRUBÝ

Pražské Jezulátko zná celý svět. Třikrát se octlo v bezprostředním ohrožení. Poprvé v roce 1631, když Prahu dobyli protestantští Sasové. Jezulátko bylo nalezeno s uraženýma rukama pohozené za oltářem. Podruhé v roce 1634 při švédském vpádu. Objeveno bylo o čtyři léta později uprostřed starého haraburdí. Konečně potřetí měla soška Pražského Jezulátka namále docela nedávno. V roce 1961. A byla to pozoruhodná historie.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Více informací

Doporučujeme

Články z jiných titulů