Fejeton Ivy Roze: Není hňup jako hňup
Jedno z nejlepších českých slov musí být „hňup“. Uvědomila jsem si to v momentě, kdy se jeden z mých kamarádů snažil popsat partě Američanů svého nového přítele, který je samozřejmě krásný, chytrý, milý a sexy, ale, jak už to tak bývá, má i své stinné stránky. Je prý taky otravně pasívní. „Na mejdanech sedí v koutě a nic neříká. A trvá mu strašně dlouho udělat jakékoli rozhodnutí,“ řekl. „Je prostě tak trochu hňup.“
„Hnoop?“ ptali se Američané a chtěli vědět, co tohle fascinující slovo znamená.
Pohotově jsme nabídli několik anglických ekvivalentů – třeba dimwit, nitwit, redneck, dolt nebo oaf – ale žádné z nich nevyjadřovalo tu správně žoviálně nadřazenou nuanci termínu hňup. Podobně jako jiné české nepříliš lichotivé popisy lidí, jako například kráva, koza, tele, osel nebo vůl, i hňup pochází ze zemědělství. Etymologicky vzato je hňup kastrovaný kozel. Což sice asi ani moc Čechů neví, ale to ještě neznamená, že kdyby to věděli, přestanou to používat.
„Takže být hňup není lichotka,“ shrnul jeden zvlášť vnímavý Američan a chtěl vědět, jestli člověk musí být hloupý, aby mohl být hňup, nebo jestli stačí, aby byl pasívní. Tohle bylo těžší vysvětlit, než se na první pohled zdá, protože každá definice slova hňup obsahovala další česká synonyma, která bylo ještě těžší vysvětlit.
„Člověk nemusí být nutně hloupý, aby byl hňup, ale musí být tak trochu ňouma,“ dovysvětlil kamarád, čímž Američanům zamotal hlavu ještě víc.
„Newiouma?“ ptali se.
Termín ňouma byl pak nahrazen slovem budižkničemu, což už se ani nepokoušeli vyslovit. Pak došlo na trdlo, což je, myslím, vysloveně potěšilo a na trdelník na Staromáku se už odteď budou dívat úplně jinou optikou. Od trdla jsme plynule přešli až k troubovi, nekňubovi, ťunťovi a ťululum a postupem času došli až k takovým lingvistickým lahůdkám, jako je mouchysněztesimě. Začínalo být zřejmé, že český jazyk má více slov pro popis určitého typu pasívního, hňupoidního muže, než mají Eskymáci pro sníh. Náhoda? Nemyslím si.
Dobré na tom ale bylo, že Američanům tahle konverzace otevřela úplně nové obzory vnímání české kultury. V českých filmech a literatuře se nakonec postava hňupa objevuje docela často a je poměrně lehké ji identifikovat, od Formanova Černého Petra přes Menzelovu Vesničku mou střediskovou až po vánoční pohádky. V jiných aspektech českého života je identifikace hňupa už těžší. V hospodách se to ještě dá, ale třeba v politice to vůbec není jednoduché. Tam se vyskytují osoby, jež se na první pohled mohou zdát pasívní a neškodné, ale na ten druhý už je zřejmé, že by se daly popsat asi i přesnějšími zemědělskými termíny. Poslední dobou to vypadá tak, že většina hňupů bude spíš mezi voliči. Tak to nakonec asi bude i v Americe, i když v tamním koloritu je to díky větší rozmanitosti postav ještě o něco komplikovanější.
„Je Trump hňup?“ chtěl vědět jeden z Američanů, aby se přesvědčil, že tomu slovu už rozumí. Pak si sám odpověděl. „Žádný velký myslitel to sice není, ale asi bude příliš aktivní a arogantní na to, aby byl hňup.“
Ostatní souhlasili: „A taky zatím bohužel nevykazuje moc velké známky toho, že by byl kastrovaný.“
V něčem má ta česká pasivita vlastně něco do sebe. Přinejmenším si člověk uvědomí, že kastrovaný kozel je někdy možná lepší než zdivočelý vůl.
