Brejličky

Vážený pane profesore, mám před sebou Reflex 48/2018. Na obálce se dívám na obličej člověka vzdělaného a v dnešní době dosti vzácně i moudrého. Čtenáři Vám posílají dotazy a Vy se snažíte nalézat řešení, což není vždy jednoduché. Otázek bych měl mnoho. Například, jestli bylo dobře, že se Československo rozdělilo bez referenda. Ale na to se ptát nechci. Mohl bych se ptát, proč nesouhlasíte s referendem o vystoupení z EU, když jsme do EU vstoupili na základě referenda. Ale ani na to se ptát nechci. Také bych se mohl ptát, proč jsou rifle/džínsy považovány za společenské oblečení do kostela i do divadla, když Eliška Hašková říká, že je to největší buranství, kterého se může muž dopustit. Ani na to se ptát nebudu. Mám otázku docela jinou – vychází z pohledu na Vaši fotografii na obalu zmíněného čísla Reflexu: Proč jste tak nemoderní? Proč nejste in? Proč nejdete s dobou? Proč máte tak nenápadné brejličky? Proč nemáte ta moderní/módní velká skla a silné tmavé obruby? Když poslední dobou otevřu časopis či televizi, všude se na mě hrnou jakási strašidla z Marsu. Pokaždé se lekám, že na mě letí jakýsi upír. A vidím to ve Vídni, v Moskvě, v Kalifornii a jinde. Proč ta davovost? Nesouvisí to nějak s moderní digitální technologií? Kterýsi skandinávský matematik tvrdí, že generace narozených po roce 1968 má jiný mozek, jenž podléhá moderním technologiím, které jsou založené na dvojkové soustavě [0, 1]. A tato technologie vytváří onen dav, jenž podléhá jakékoli ideologii, jakékoli pravdě/nepravdě. Myslíte, že psychika je u těchto mladých lidí takto ovládána a zestádněna? Takže se ptám na Vaše brejličky. Přeji Vám hodně dobrých dní. Jaroslav Slezák