Jak na kapesné dětem? Díky kapesnému se dítě naučí hospodařit a vy nakonec můžete i ušetřit
Pokud máte pocit, že své dítě před penězi a útrapami finančního plánování musíte ochránit, co nejdéle to půjde, aby mělo krásné dětství a nepropadlo mamonu, představte si, že svého potomka posadíte za volant nějakého pořádného SUV bez autoškoly. Penězům se děti stejně nevyhnou, i kdyby do deseti let věřily na Ježíška.
Na peníze a na věci, jež nutně potřebuje, totiž vaše ratolest bude narážet všude a pořád, a to už od útlého dětství. A pokud získá pocit, že kapsička rodičů je bezedná, kdykoliv se do ní dá sáhnout a moc nepřemýšlet, nebude mít tu nejlepší školu do života a dost možná, že ho tím nasměrujete k životu s dluhy a exekucemi.
„Kapesné je klíčový nástroj, který děti učí finanční gramotnosti. Jen tím, že mají nějaké vlastní peníze, se mohou naučit s nimi správně hospodařit,“ vysvětluje David Hubáček, šéf finančního vzdělávání v České spořitelně.
Jak fungují peníze
Vysvětlit, jak fungují peníze a co vlastně peníze jsou, tak, aby to děti pochopily, není vůbec lehké. Zvlášť když podstatu peněz často nechápou ani dospělí. Vše komplikují i tradiční pohádky, kde je bohatý sedlák vykreslován jako zloduch a chudý žebrák jako chytrý stařeček, místo aby byl sedlák pochválen za rozumné dlouhodobé hospodaření a žebrák pokárán za lenost.
Skutečný svět není pohádka. Nejsou tam kouzelní oslíci, kouzelné „ubrousky, prostři se“, ani zlaté rybky, jež vše vyřeší. Ne, ve skutečném světě musí člověk ve většině případů věci, které chce a potřebuje, odpracovat. A peníze jsou tu od toho, aby to měl jednodušší při vydělávání, nakupování, ale třeba i při rozhodování o tom, jakou práci dělat, a dokonce i při šetření – protože našetřit jídlo je mnohem komplikovanější než našetřit mince či bankovky. Naštěstí.
O tom, jak vysvětlovat dětem peníze, jsme psali jinde. Teď se vrhneme na kapesné, bez něhož by bylo celé vysvětlování dítěti platné asi jako pilotovi Formule 1 koloběžka.
Kapesné – základní pravidla
Kapesné dávejte potomkovi hlavně pravidelně, ať dokáže předvídat a plánovat. Ze začátku častěji v malých dávkách (týdně), později, jak se naučí neutratit všechno hned, méně často ve větších dávkách (měsíčně).
Dopřejte synovi či dceři volnost. Neodebírejte kapesné či netrestejte je za to, když si koupí něco, co se vám nelíbí. Když alespoň s částí peněz nebudou moci nakládat podle svého uvážení, ztratí motivaci. Samozřejmě je řeč o nesmyslné hračce či bonbónech, ty jim dopřejte. Pokud si koupí vodku, lysohlávky nebo CD Evy a Vaška, okamžitě zakročte!
Mluvte s dítětem. A mluvte s ním nepovýšeně. Vysvětlujte: proč neutratit všechno hned; co by si mohlo koupit, když trochu ušetří; jak a proč šetříte vy apod. Promluvte si tak s dítětem před zavedením kapesného, ale i v průběhu vyplácení, kdy jeho finanční chování můžete korigovat.
Domluvte si pravidla. Jakmile začnete dávat své ratolesti jen trochu větší obnos, domluvte se, že část si bude odkládat, dokud nenašetří na něco většího, co si sama zvolí nebo se na tom spolu domluvíte.
Neuhněte, neustupujte. Utratí-li potomek peníze příliš brzy, nedávejte mu další. Pokud bude potřebovat na něco nezbytného, pak mu půjčte, ale vymáhejte částku zpět. Nebo, zcela výjimečně, mu nabídněte možnost si dluh odpracovat.
Tři čtvrtiny dětí znají situaci, kdy si všechno utratily, a přesto by si rády něco koupily. Přesně polovina respondentů tuto situaci vyřešila v minulosti půjčkou. Čtvrtina se zadlužila dokonce opakovaně. Z průzkumu KANTAR pro Českou spořitelnu.
Zapojte potomka do placení povinných výdajů. U prvňáčka to nemá smysl, u žáka druhého stupně už ano. Ať si sám platí třeba obědy ve škole (ovšem pouze v případě, že se tomu nemůže vyhnout – pokud bude mít tendenci a možnost ušetřit peníze tím, že na obědy ve škole chodit nebude, není to dobrá cesta), sešity nebo drobné výdaje na školních výletech. Zkušenost s nezbytnými výdaji a dovednost ušetřit na ně se mu v životě budou fakt hodit.
Ukažte, že peníze nejsou zadarmo. Vysvětlete dítěti, že vy peníze netisknete ani nezískáváte z bankomatu v neomezeném množství. Každý máme své povinnosti, i dítě by je mělo mít a vědět, že nějaká domácí práce je jen a jen na něm. Nedělejte ale ceník za úkony (typu pět korun za umytý talíř či stovku za myčku). Pokud prvňáček zcela dobrovolně vygruntuje celý byt, jistou odměnu to zasluhuje, pokud si patnáctiletý fracek odnese talíř ke dřezu a vyžaduje za to peníze, protože podle něj jde o domácí práce, zasluhuje leda vyplacení rákoskou (nejdříve se o tom ale poraďte se svým právníkem).
Pracujte s motivací. Dítě musí mít motivaci. Motivaci s penězi zacházet, motivaci šetřit. Nevymýšlejte příliš složitý systém a příliš striktní omezení. Mluvte o tom, na co dítě chce ušetřit. Přidávejte mu pár korun navíc, pokud ušetří například několikanásobek kapesného. Nebo se domluvte, že mu přidáte půlku (třetinu, čtvrtinu) na hračku, na kterou si ušetří.
Kdy a jak začít?
Kdy začít dítěti vyplácet kapesné? Když se o peníze bude zajímat. Když bude neustále něco chtít. Když bude něco hodně chtít. Bude mít totiž motivaci a s ní to jde nejlépe.
Můžete začít třeba s první třídou. Dítě se s nástupem do školy začne více osamostatňovat, uvidí nové, jiné věci u spolužáků (kteří už třeba kapesné mají), možná začne jezdit autobusem nebo si bude muset kupovat svačinu a podobně. Dejte mu třeba desetikorunu či dvacku každý týden.
Nějakou dobu nechte drobné v rukou potomka svému osudu. Sledujte, jak s nimi nakládá. Všímejte si, zda se jeho způsob hospodaření nějak vyvíjí. Po čase ho nenásilně korigujte k lepšímu hospodaření.
V závislosti na potřebách, věku a schopnosti hospodařit kapesné zvyšujte. Může to být „výměnou“ za rozšíření domácích prací, odkládání (větší) části peněz do kasičky a podobně (ale nepřehánějte to).
Do konce prvního stupně byste měli frekvenci vyplácení kapesného prodloužit alespoň na jednou za dva týdny, ale nelámejte to přes koleno. Na druhém stupni postupně zaveďte výplatu jednou za měsíc a postupně s citem zapojte dítě do povinných výdajů.
Zvyšujte kapesné v závislosti na výdajích, jež na ně převedete. Nejlépe to půjde s výdaji na něco, co opravdu, ale opravdu chce. U žáka druhého stupně to typicky mohou být výdaje na mobil. Jedině tak dítě začne skutečně šetřit a zjistí, co doopravdy chce a co ne. Nakonec díky tomu mohou celkové výdaje domácnosti i klesnout.
Kapesné: Kolik peněz dávat?
Tuto otázku si položí každý rodič, který chce s kapesným začít. Neexistuje na to objektivně správná odpověď, pomohou však zásady popsané výše.
Pokud začínáte s prvňáčkem, stačí deset či dvacet korun týdně. Postupné zvyšování kapesného odvíjejte od toho, jak potomek s penězi nakládá, jak rychle se učí odkládat útraty a jak moc chápe smysl šetření.
Nikdy kapesné nedávejte příliš vysoké, ať syn či dcera nemají pocit, že vlastně výdajově omezeni nejsou.
V průměru si za jeden měsíc přijdou na 330 Kč a rodiče mají pocit, že to je podobná (60 %) či o něco menší částka (32 %), než dostávají vrstevníci jejich dětí. Z průzkumu KANTAR pro Českou spořitelnu.
Jestliže prvňák začne s desetikorunami týdně, deváťák bude končit se stokorunami měsíčně. Anebo i s přiměřenou čtyřmístnou částkou, pokud si bude hradit třeba i obědy, mobil, věci do školy, výlety a podobně.
Výše kapesného bude kompromisem mezi vašimi možnostmi, dětskými přáními a potřebami, schopností učit se hospodařit a citu pro věc. Vědeckou studii potřebovat nebudete.
