Romantický výlet s expřítelem. Dobrý nápad, nebo nekonečná muka?
Hovňous se rok po rozvodu stále nevzdal a k narozeninám mě pozval na „romantický víkend“ spojený s pobytem v hotelu ve Fujaiře a následnou horskou túrou v horách Hajar. „A von jako nepojede na motorky?“zajímala se kamarádka. „Nepojede.“ „To teda čumím. Tak mi napiš, až se zase pohádáte,“ napsala mi I. H., která již zná všechny nuance mých nepravidelných návštěv s Hovňousem. „Jo, jasně, to bude tak do půl hodiny,“ odhadla jsem romantický výlet a měla pravdu.
Po cestě do hor Hovňous neustále vykládal, vysvětloval a nadouval se, kde všude v poušti jezdí s kámoši na motorkách, kde staví na záchod, kde přejíždějí dálnici a kde který kámoš píchl pneumatiku. Do toho mu volali kámoši a ptali se, jestli zítra pojede na motorky, proč nepojede na motorky a že kdyby se rozmyslel, tak sraz je na obvyklém místě. Nedalo mi to, abych si nerýpla. Zde jsem doporučila Hovňousovi, aby jel na romantický víkend s kámoši na motorkách a že jestli ještě jednou uslyším slovo motorka, vystupuji. Hovňous se nedal a začal mi dokazovat, jak jsem sebestředná a že si myslím, že se země točí kolem mé psychopatické osy. Napsala jsem tedy kamarádce, že jsme se již pohádali, ale zatím jsem ještě nevystoupila.
Hotel zel prázdnotou. Protože jsme tu byli jediní hosté, soustředil se všechen indický personál jen na mě a na Hovňouse a to je velmi nepříjemné, zejména při jídle. Ke stolu si totiž přisedli tři zaměstnanci, kteří si rozdělili funkce takto: Jeden solil a ptal se, zda nám chutná, druhý po každém loku doléval nápoje a při pití utíral ve vzduchu spodek skleničky a třetí chtěl neustále odnášet talíře, a to i ty, ze kterých jsme zrovna jedli. Druhý den jsme dojeli na úpatí Hajaru a při výstupu na vrchol s hollywoodským nápisem Hatta neustále vyvolávali kámoši, proč není Hovňous na motorkách, kdo všechno je na motorkách, kdo chybí a že jsou zrovna na páté pivní plechovce, aby jim to jezdilo rychleji. Hovňous se dostal do nostalgické nálady a prohlásil, že v noci pršelo a to se na motorkách jezdí nejlépe a že by chtěl být na motorkách s kámoši. To mě opět rozhodilo a zopakovala jsem stížnost, že zatím jediná romantická událost tohoto výletu byli dva pářící se švábi na periférii Hatty, a tak jsem mohla opět napsat kamarádce, že další hádka začala v 10:30 dopo na úpatí hor.
Ušli jsme několik prudkých kilometrů a Hovňous si všiml pohozené plechovky piva. Hned po ní skočil, ale byla prázdná. Tím měl zkažený další kilometr, neboť kámoši z motorek posílali fotografie plechovek plných a videa, kdo, kde a jak pivo vypil. Túra konečně skončila a Hovňous nasadil vysokou rychlost v náklaďáku Ford Raptor (na kterém se dá převážet motorka) směr Dubaj. Já jsem si začala dopisovat s kamarádkami, což se mu zjevně nelíbilo, a nařkl mě, že si málo všímám horského okolí Emirátů a že jsem nezdvořilá. Do toho mu zavolal kámoš, že už tedy dojeli, ale že budou pokračovat motorkářský den v místní hospodě, aby to Hovňous nezmeškal. To ho posunulo do nálady dobré a přestal mě peskovat. Dokonce po cestě zastavil v místní indické „restauraci“ a objednal oběma indickou placku bhurjee peratha a čerstvý kokos s kokosovou vodou. To mi chutnalo moc, romantiku kazila jen Hovňousova chlubivá nátura, neboť mi celou dobu ukazoval, kde který kámoš sedí, když se tam stavují při jízdě na motorkách a jaké motorkářské nálepky kde na zdech nalepili.
V Dubaji jsem si konečně oddechla. Romantiky bylo dost. Hovňous rychle skočil do sprchy a pak se do hospody s kámoši navoněl parfémem Jean Paul Gaultiere, a to tak, že smrděl jako kurvy kufr. Do toho začala vypisovat maminka, zdali mě Hovňous konečně znovupožádal o ruku a že nemůže umřít, dokud nebudu provdaná. Místo žádání o ruku Hovňous do sebe v hospodě sázel Guinessy a po asi třiadvaceti kouscích se domů vrátil s velkou pompou kolem páté ranní.
Takže po skvěle romantickém víkendu odjíždím do domovského emirátu Abu Dhabi a přeříkávám si citát z Orwellovy knihy 1984: Pod košatým kaštanem, prodali jsme se navzájem: Oni lžou, my taky lžem, pod košatým kaštanem. Proč zrovna tento úryvek? V Emirátech přece žádné kaštany nerostou.
