Revize jizvy po dubajsku aneb Jak to dopadne, když si pacientka sama dávkuje anestetika
Víte, co to je revize jizvy? To je zákrok pro pacienty, kterým se jizva zhnusnila natolik, že se na to nedá ani dívat bez blicího pytlíku. Tak já jsem například podstoupila miniabdominoplastiku před dvěma lety („Ty jseš úplně blbá, huso,“ podpořila mě v mém rozhodnutí moje nejlepší kámoška kardiochiruržka I. H.), neboť se mi zdálo, že mám v dolní části břicha takový něpěkný faldík. Tak jsem si ho nechala uříznout. No co, mudrovala jsem, bude mě tam s..t faldík nebo jizva, to je jedno, ne.
Jenže jsem nějak zapomněla, že jsem velmi špatná hojička a že to, co se ostatním zahojí za pár týdnů, mně různě fialoví, bobtná, hnije a tak podobně. A tak ani po dvou rocích jizva nevypadala vábně. Zašla jsem proto u nás v Ádéčku (Abu Dhabi) na plastickou chirurgii prestižní americké nemocnice Harley Street, kde jsem si vytipovala německého plastochirurga s dlouholetou zkušeností oprav jizev. Dr. Jeffrey se jmenuje. Hned jsem mu jizvu plačky ukázala a zeptala se, co pro mě může udělat. Tak se to prý vyřízne a sešije znovu! Taková maličkost, že? Zatím to mám pěkně rozjeté, fialové s jakýmisi bulkami neznámého původu. Dr. Jeffrey se také divil, proč je jizva ve tvaru smajlíka, když tato jizva se má správně mračit. Domluvila jsem si tedy termín na duben a za pouhých 40 000 korun jsem se těšila, jak budu nosit své zlaté bikiny (lepší než investice do mouky).
V den zákroku jsem se dost bála, a tak jsem se pořádně naládovala benzodiazepiny, těmi silnějšími než lexík. Bát jsem se sice přestala, ale dostala jsem pocit, že přesně vím, jak se taková operace dělá a že dr. Jeffreymu budu radit. No, nejprve jsem se zeptala, zda je svobodný. Nebyl. Pak mi začal kreslit fixkami po břiše a já jsem se nabídla, že bych přikreslila domeček a ptáčka, čemuž se vůbec nesmál. „Není ta malba nějaké velká?“zeptala jsem se zvědavě, když dokončil to, co se zdálo jako metrový trojúhelník. „Není a už ji běžte zmrazit, sestro,“ vyhodil mě do jiné ordinace, odkud jsem rozeslala svoje rozesmáté selfíčko všem známým a rodině. „Asi jsem si vzala moc prášečků,“ komentovala jsem. Maminka odepsala: „Ty jsi ale blbá,“ a I. H. zase: „No vidíš, splnil se ti zase sen, jdeš pod kudlu.“ Na pracovní skupinu jsem pak napsala: „Už jdu na operaci, kdyby se to nepodařilo, všechny učební pomůcky odkazuji Grace.“
Na operačním stole jsem se hned zeptala dr. Jeffreyho, zdali si pořádně umyl ruce. Divně se na mě podíval a řekl ja. Zajímalo mne, zdali si také umyl latexové rukavice, ale to už jsem se nezeptala. „Řežete to podle nákresu?“ pokračovala revize jizvy v lokální narkóze. „Ja, naturlich!“ „ A netřesou se vám ruce?“ „Definitiv nicht,“ zněla již mírně podrážděná odpověď, a tak jsem se chvíli přestala ptát. Oprace trvala jen nějakých dvacet minut a já jsem se těšila, až uvidím všechnu tu odřezanou kůži. Dr. Jeffrey mi ji zlomyslně ukázal a já jsem mu tam úplně malinko nablinkala.
Prostě operace se podařila, pacientka přežila a dr. Jeffrey se může přihlásit do kurzu „Jak komunikovat s přidrzlými pacienty“. Revizím zdar a za 100 korun vám tu novou jizvu na požádání ukážu.
