Co dělat, když má váš exmanžel infarkt? Doneste piva a zavolejte šamana
Hovňous přijel minulý týden na návštěvu na moji chatičku v Abu Dhabi a měl hlad. Objednali jsme tedy kebaby. Hned po konzumaci mastného jídla, které si Hovňous ještě řádně přisolil, usnul jako Šípková Růženka. Paráda! Konečně se mohu dívat na Netflix bez hloupých komentářů typu „čumíš jen na samé p...y“.
Jenže uprostřed make-upové soutěžě Glow Up se Hovňous probudil a naříkal, že ho pálí žáha. Dala jsem mu pro jistotu šest antacidů Rennie a po chvíli přestal bědovat, prý je to lepší. A odjel domů.
Ráno jsem se jako obvykle probudila ve čtyři a našla na mobilu několik poplašných zpráv od Hovňouse. V noci měl infarkt a nyní se nachází na jednotce intenzivní péče se dvěma stenty. Hned jsem tedy napsala koordinátorce, zdali bych si mohla vzít pohotovostní volno na infarkt exmanžela, a ta dobrá duše mi to volno dala.
Hovňous ležel v dubajské nemocnici oděn do růžového pyžámka s obrovskými modřinami na zápěstí, kudy mu rvali do srdce těmi tepnami stenty. „Co tady děláš? Mně nic není. Já jsem už úplně zdravej,“ přivítal mě radostně, prošpikován nejrůznějšími hadičkami, kapačkou a s třešničkou na dortu v podobě bažanta plného moči. „Kdybys byl zdravej, nebyl bys na JIPce. „Tak přineslas mi aspoň pivo?“ ožil. „Ne. Nepřinesla.“ Hovňous se pak začal chlubit, jak dobře rozpoznal infarkt, neboť mu pálení žáhy začalo vystřelovat do levé ruky, tak se frajersky odvezl na pohotovost, kde mu natočili angiogram a zjistili, že má dvě srdeční tepny devadesátiprocentně ucpané cholesterolem a kalciem. Doktor ho ale okamžitě těmi stenty vyléčil a teď už je úplně zdravý, jen musí brát několik desítek prášků denně (až do smrti). Jinak ale rozhodně (hned jak ho pustí) půjde oslavovat do hospody a následně na motokros. „Jak myslíš,“ řekla jsem jako správná exmanželka, která by po něm vlastně ani vůbec nic nezdědila. Když vyplňoval propouštěcí formulář, už plánoval po telefonu chlastotrip do buše v Botswaně se svým stodvacetikilovým kámošem Brucem. Prý tam mají hromadu šamanů, kteří infarkty léčí zpěvem a rytmickým bubnováním.
Inu – a teď jsem chtěla použít nějaké vhodné přísloví, ale napadá mě jenom Werichovo: „Jestliže se člověk hádá s blbcem víc jak půl minuty, hádají se už dva blbci.“
