Irský konec školního roku aneb Jak se neuchlastat ještě před posledním zvoněním
Dnes je konečně poslední den školy. Přežili jsme to! No, tak tak. Irské učitelky pojaly oslavy konce zeširoka, čímž míním, že slavily celý poslední týden. A když píšu slavily, myslím tím na šrot.
Ve čtvrtek byly už tak rozeslavené, že po návštěvě pěti barů zakončily radovánky panáky whiskey, které se protáhly až do půl sedmé do rána. No a škola začíná v sedm. Dopotácely se tedy do bytu jedné učitelky, kde se všechny převlékly do jejích školních šatů. Během tohoto rituálu ovšem usnuly a ostatní, střízlivé kolegyně je nebyly schopné několika desítkami telefonátů probudit. Aoife tedy přiběhla do inkriminovaného bytu a začala mlátit na dveře, že už odjíždějí a že je pozdě. Aisling, napitá jako houba, vůbec nechápala, co se děje. „Škola? Dyť neděle je,“ mumlala. „Ne, je čtvrtek, okamžitě běžte do školy, nebo vám strhnou plat. „Jo, my si vlezmeme taxíka,“ vypravila ze sebe Aisling a z vypůjčených šatů, které jí byly příliš velké, jí vypadlo prso. Ze všech pěti ožralých Grácií do bran školy pronikly jen čtyři, protože Mayreid zapomněla jak chodit a z taxíku vypadla a už nevstala. Ostatní kamarádky ji nacpaly zpět do auta a poslaly domů. Zbytek se s velkou solidární podporou střízlivých Irek dostal přes elektronické píchačky a byl dovlečen do prázdné třídy a uložen ke spánku.
Děti už samozřejmě poslední týden nechodí, a tak většina tříd zeje prázdnotou. Ostatní, střízlivé Irky se slezly ve třídě Ms. Lisy a sledovaly hledání Titanu (dnes už víme, že to bylo na nic). Kolem třetí hodiny byly slavičky probuzené, ale stále pod mohutným vlivem minulé noci. Záchranná třída, kde spaly, nyní zapáchala jako nejhorší putyka. No, odér by přebil i hospodu U Smrada, která dnes již neexistuje. Aislin, Niamh, Orla a Siobhan měly stejný šedý odstín tváří s oteklýma červenýma očima, divně se smály a blekotaly nejrůznější nesmysly. Ovšem na rozdíl od jiných národností, které by je napráskaly ředitelce, se jejich irské kamarádky semkly do tvaru oblouku a oslavenkyně postrkovaly vevnitř útvaru, aby se dostaly ven ze školy neviděné ředitelkou, koordinátorkou nebo arabskými učitelkami. Akce se úspěšně podařila, a protože byl pátek, po několika hodinách odpočinku doma se Irky vydaly oslavovat znovu. Další den je přece sobota a to je víkend! No, nevím, nevím. Ve třiceti to člověk asi ještě zvládá, ale já bych si na jejich místě musela požádat o týden neplaceného volna, abych se vůbec vzpamatovala. Sláinte! (vyslov slonča – goidelsky na zdraví!)
