Jak přežít Vánoce? Pomůže alkohol, zvýšená dávka antidepresiv a Člověče, nezlob se
Každé Vánoce jezdím za maminkou do Brna, neboť už několik desítek let by to mohly být její poslední, tak abych nebyla nevděčná dcera. Zima v Česku je nejhnusnější období vůbec.
Ráno od pěti piju kafe a čekám, až vysvitne slunce. V půl osmé se objeví takový šedý dekl na obloze a den je zahájen. Na procházku nepůjdu, je tam zima a náledí. Musím sedět doma jako výkrmné prase a čekat na oběd, který je mi naservírován většinou v 9 ráno, protože se odmítám přizpůsobit emirátskému posunu o 3 hodiny. Aby mě udržela doma, přistupuje ke mně maminka ze začátku metodou alkohol, abych vydržela do 2 hodin do Soudce Alexandra, Soudkyně Barbary, Big Bena a Vražd v Midsomeru. Venku je totiž příšerná epidemie covidu.
Nejprve přijdou na řadu višně v rumu. Ty mě rozkuráží natolik, že křičím na soudce Alexandra a uděluji mu pořádkovou pokutu. Ovšem to, že před soudcem Alexandrem jede teleshopping na teflonové pánve, mi řečeno nebylo, a tak půl hodiny čumím na pánve. Pak mi maminka začíná višně ředit a to už se mi vůbec nelíbí a jen tak tak přežiju Big Bena. Druhý den je rum v prdeli, ale ven se ještě nedá jít, protože je stále zima a nevlídno. Našla se ale láhev šampaňského, která zahučela do začátku Soudkyně Barbary. Oblékám se tedy do lyžařských kalhot s tím, že jdu do konzumu.
Maminka se mi snaží zabránit pod záminkami, že všude je covid, v konzumu je draho a že zmeškám soudkyni Barbaru. Odpovídám, že se Vánoce nedají přežít jinak než pod vlivem alkoholu, anebo při zvýšené dávce antidepresiv. Nebo obojí zároveň. V konzumu kupuji šampaňské, dvě pětilitrové láhve piva a jeden litr rumu. Moc nepiju, takže nějaké rozdíly v alkoholech nepoznám. Ještě se ale musím zastavit v hospůdce Draken na Kraví hoře, abych viděla nějaké jiné lidi než soudkyni Barbaru a soudce Alexandra.
Hned se seznamuji s nějakou úplně střízlivou paní a jejími vnoučaty a vnucuji se, že s nimi budu hrát Člověče, nezlob se. Je vidět, že ze mě mají velkou radost, zvláště když u každého „jedeš“ si objednávám patnáctipromilové, svrchu kvašené pivo APA Screaming bitch. Asi po čtyřech hodinkách se střízlivá rodinka zvedá a odchází, a tak se snažím komunikovat s místními štamgasty Ivošem a Lubošem, ale zdá se, že už ani oni se se mnou nechtějí bavit, a odcházejí. Zvedám se tedy taky. Venku muselo značně přimrznout, neboť po každých dvou metrech padám.
Domů ale trefím, a to i s rodinným servisem, který mě po schodech vytáhne nahoru a uloží mě do postele s nějakými dotěrnými dotazy, kde jsem se tak ztřískala a že mi utekl soudce Alexandr a teflonové pánve. Já fakt nevím. Maminka si stěžuje mojí nejlepší kamarádce I. H., že jsem v hodpodě dělala ostudu, ale I. H. se mě zastává, že jsem jenom hrála stolní hru a že ostudu naopak dělal nějaký chirurg z Bohunic, který se po tahu kolegovi v autě nejen poblil, ale i posral.
Mě úplně nevinně zaskočilo Člověče, nezlob se, neboť se mi podařilo zahnat jednu figurku do chlívku a tím pádem jsem asi prase. Ne nadarmo se v angličtině této hře říká Sorry, protože druhý den jste opravdu sorry, že jste přecejenom raději nečuměli na teflonové pánve.
Blbé Vánoce.
