Co si ta py*a o sobě myslí? Takovou učitelku bych vyhodil aneb Tipy, jak správně urážet na sociálních sítích
Možná že jsem tak trochu grafomanka, ale psaní mě vyloženě baví. Nejraději píšu o svém životě, o lidech kolem sebe, o vztazích, o zajímavých událostech a tak. Od té doby, co píšu do Reflexu, a po vydání několika knih, mám stále ještě radost, když ze mě vypadne něco vtipného nebo zajímavého. Získala jsem spoustu čtenářů, kteří si ode mne rádi něco přečtou a třeba se i trochu pobaví, nebo hádají, zdali je to, co píšu, vůbec pravda. Je i není. Někdy ani sama nevím.
No a pak mám čtenáře, kteří mi pěkně vysvětlí, co to jsem vlastně za krávu a jak je dobře, že nežiju v Česku. Jsem podle nich pitomá a debilní osoba, která jim zřejmě svým psaním kazí život. Sice je mi to spíše jedno, protože i negativní popularita je popularita, ale někdy se nad tím zamýšlím a říkám si: Proč mě tedy tito lidé čtou? Sloupky píšu každý týden, takže by už snad mohli vědět, že články od této hloupé slepice by mohli přeskočit a ušetřit si duševní újmu. Kromě toho si takový kritik musí založit účet na webstránce, a kdo na tohle má čas? Zakládat si účty, abych to té blbce mohl nandat. Já celý život pracuji a v práci nemám na takové věci čas. Ale co když jsou to duševně nemocní lidé? Těch je mi líto a ztotožňuji se s nimi, neboť i já jsem duševně nemocná dle jejich diagnózy. Do další kategorie patří všeználci a brouci Pytlíci, vědomosti všeho druhu. Ti vlastně už všechno vědí, všude byli nejmíň dvakrát a veškeré moje zahraniční poznatky už znají z vlastní zkušenosti, ale lépe.
Hejtři Emirátů rádi sdělují, že Dubaj je naprosto hnusná část světa a že oni by tam nemohli nikdy žít. Nikdy! Ale já je přece nenutím! Vždyť v Kuřimi je také pěkně. Mám také hejtry, kteří mě osobně znají a rádi si rýpnou do bolavého místa, která znají ode mě (netuším, kdo by to mohl být). Ti mi to pěkně nandají stylem „s tou krávou by se rozvedl každý a není čemu se divit“.
No ale hezké je, že jsem se nepřímo (někdy i přímo) seznámila s různými lidmi: fanoušky, hejtry, stalkery, blázny, hnidopichy, radily a podobně. Což je pro mě velký úspěch, neboť na to, jak jsem zapšklá kráva, si připadám jako Beyoncé. Takže abych vám ušetřila práci, hejtři, zde jsou nějaké repliky, které můžete dnes pod mým článkem použít:
CO SI TA PYČA O SOBĚ MYSLÍ?
TO MÁ BEJT JAKO VTIPNÝ?
KDO TYHLE DEBILNÍ CANCY ČTE?
VÍ HOVNO, ALE FURT SE SEM SERE. TAKOVOU UČITELKU BYCH TEDA VYHODIL.
Pokud chcete něco psát na veřejné stránky, smiřte se s tím, že si vyděláte málo, zato na škále PYČE od 1 do 10 vyskočíte na 20.
Nemáte zač. Srdečné pozdravy, vaše toxická sviňka
