Honza Vyčítal: Kreslíř a country hudebník, který dalece přesáhl svůj žánr
Ostatní prominou, ale tenhle chlápek pro mě představoval českou country music. Se vším úžasným i úsměvným, co k ní už přes půl století patří. Svůj autoportrét načrtl v písničce Honzův song, kde zpívá: „Světem s tužkou chodím a pytlák Říha mě doprovází. Svým paňácům den co den jsem více podoben a ufouni mi přistávají rovnou do oken. Já zapálím si cigaretu, visí mi na spodním retu... A jdu dál a jméno mý je Honza Vyčítal.“
Když v neděli 1. března po dlouhé nemoci zemřel kreslíř, textař a zpěvák skupiny Greenhorns Jan Vyčítal, vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi málem napsal jeho paměti. Mého pana vydavatele napadlo, že bych pro takový úkol mohl být ten pravý, i když countryový bard chtěl samozřejmě Jirku Černého – všichni bardi chtějí Jirku Černého! Král české hudební žurnalistiky měl však svých starostí dost a nehodlal k nim přidávat nekonečné množství historek z Honzova cancáku. Sešli jsme se s Vyčítalem v baru U vrtule na pražských Vinohradech, kde jsme to oba milovali. Chvilku si na mě musel zvykat, pak mu ale svitlo v očkách za hranatými brýlemi a hlasem připomínajícím Louise Armstronga (kdyby každé ráno kloktal štěrk) mi povídá: „Ty jsi ten, co měl dědu v gulagu? Tvůj táta psal o odvlečenejch... Tak jo, já tě beru.“
Že nakonec žádná kniha nevznikla, to je už jiná pohádka. Ale má příhoda s Janem Vyčítalem dobře ilustruje životní přístup věčného trampa, jenž jako by vypadl z nějakého foglarovského příběhu. Potřeboval být obklopen těmi, kdo nosili správný „battledress“.
Minimálně od roku 1968, kdy „Rus nás osvobodil po svom“, jak se praví v jeho nesmrtelné písni, věděl přesně, čím se liší ruský gazík od spojeneckého Jeepu Willys MB. Různé zákazy, kvůli nimž nemohl v určitých obdobích podepisovat své kreslené vtipy ani texty, ho v zarputilém amerikanofilství pouze utvrdily. I proto si Honzy Vyčítala vážili lidé, kteří by jinak o českou country ani nezavadili. Svůj žánr tenhle neokázalý velikán přesáhl. A koneckonců i jeho ráčkování, rozdělující posluchače na dvě skupiny – tu, která ho nemůže vystát, a druhou, jež tuto vadu nevnímá –, bylo svým způsobem průkopnické.
S rámusem nad lesem
Když se řekne Honza Vyčítal, musí se říci také Greenhorns. Vpravdě legendární kapela dala zástupům mladých kluků a holek krásný dárek: desítky zlidovělých odrhovaček, balad a kovbojských songů, které za normalizace voněly Divokým západem a staly se soundtrackem všech tuzemských táboráků. Vyčítalovy texty, odkazující tu na Jiřího Suchého a divadlo Semafor, jindy na dvojici V + W, vyztužené skautským étosem a kořeněné Honzovým osobitým humorem, obohatily americké tradicionály o novou dimenzi. Mnohý se pokoušel dělat totéž co „Greenhorni“, málokdo však dosáhl jejich úrovně.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
