Zakázané slovo (Pi)Tomio. Jak to vlastně všechno začalo?

V červnu 2012 ohlásil Tomio Okamura kandidaturu do Senátu ve zlínském volebním obvodu. Začátkem října volby vyhrál a současně ohlásil, že se chce zúčastnit první přímé volby hlavy státu, jejíž první kolo mělo proběhnout v lednu 2013. Reportér Petr Holec tehdy zveřejnil sérii reportáží z jeho předvolebních mítinků.

Závěrečným textem byla reportáž s názvem Tomio, jako ne aneb Pět důvodů, proč by Tomio Okamura neměl být českým prezidentem. Jako hlavní důvod proti jeho zvolení uváděl Okamurovy populistické výroky z mítinků („A opět tady vidím staré babky, jak žmoulají třicetikorunu a přemýšlejí, jestli k doktorovi mohou, zatímco elita s drzými úsměvy rozhazuje miliardy. Otevírá se mi kudla v kapse.“). Popřípadě výroky o vystěhování Romů do Indie.

Spoluviníci?

Reportér Petr Kolář současně požádal Okamuru o rozhovor. Okamura souhlasil, jen pokud bude moci písemně odpovědět na předem zaslané otázky. Rozhovor nakonec vyšel s názvem Já a populista? S podtitulem: Jsem jako Masaryk a Baťa.

Tehdy jsme na výjezdním zasedání na Karlštejnsku připravovali nové číslo Reflexu a úvahy byly následující: Máme brát často extrémní výroky Tomia Okamury vážně? Nesnaží se svými slovními provokacemi vtáhnout média do seriózní debaty? Nestaneme se spoluviníky při šíření jeho extrémních myšlenek? Chce skutečně kandidovat na hlavu státu, anebo jenom využívá předvolební kampaně spojené s účastí v televizních diskusích ke své osobní prezentaci?

Tehdejší vedení Reflexu v čele s šéfredaktorem Hamšíkem se rozhodlo zareagovat na slovní provokace otištěním článků ­Holce a Koláře a ironickou obálkou. ­Výsledkem byla šaškovská titulka s lakonickým titulkem ­Pitomio.