Dušan Klein: Řemeslo s dýmkou

Když si dnes pustíte první díl hexalogie Jak svět přichází o básníky, jeho protagonisty Štěpána a Kendyho poznáte i po čtyřiceti letech. Teď úplně nemyslím, že jejich představitelé Pavel Kříž a David Matásek od premiéry nezestárli, ale že se tvůrcům podařilo vystihnout cosi nadčasově hravého.

Nejde ani o to, že Štěpán vyhazuje pojistky v baráku, aby mohl doprovázet Borůvku po temném schodišti, nebo že připitý Kendy zpívá na liduprázdném náměstí. Spíš v nich dokonale poznáváte ony přechytralé floutky, kteří ještě nejsou znudění a okoralí životem, i když si hrají na mnohem světáčtější a cyničtější, než ve skutečnosti jsou.

Ať už v dalších pěti filmech, které je následovaly až do jejich středního věku, oba hrdinové dospěli, jako kluci představují onen teenagerovský archetyp, který přežívá, i když se doba změnila – a to dokonce už několikrát a dost dramaticky. Možná i proto, že jejich „revolta“ nebyla nikdy přímo proti­systémová. V hávu komedie se o politiku jenom otřela.

Svěř se soudružce

Dušan Klein byl, je a asi už zůstane nejpopulárnější právě díky této komediální sérii. Spolupracoval na ni s humoristou a scenáristou Ladislavem Pecháčkem, jehož filmové povídky adaptoval. „Já mám dva syny, ti mají hezký a poetický život bez toho, aby žili v nějakém nesouladu. Jejich duševní život by mohl být pro diváka zajímavý stejně jako život Štěpána Šafránka, když jsem si četl knížku o něm,“ vyprávěl Klein před třemi lety v dokumentu Režisér s dýmkou anebo můj život na place.