François Truffaut: Slavný francouzský režisér obdivoval Hitchcocka a Formana

„Točím filmy o dětech nebo o lásce,“ opakoval Truffaut. Dialogy pro dětské představitele dopředu nepsal – „bylo by to trapné“. Během režijní práce svým způsobem napravoval chyby (nejen) svých rodičů. Ve filmu Divoké dítě z roku 1970 například sám ztvárnil laskavého, pozorného, klidného lékaře a pedagoga Jeana Itarda, jenž převzal do výchovy jedenáctiletého „mauglího“. Při psaní scénáře Truffaut vycházel z Itardových ­zápisků.

Když Truffautovi na jaře 1967 nabídli v rozhlase deset hodin pro libovolné téma, využil vysílací čas k tomu, aby upozornil na přehlížené zneužívání dětí v rodinách, násilné chování k dětem a problematickou sociální politiku. Během svého života věnoval nemalé prostředky organizacím, které se ochranou dětí zabývaly.

Nechtěné dítě

„Měla jste přijít dřív. Teď už je pozdě,“ oznámila andělíčkářka devatenáctileté dívce, která se potřebovala zbavit svého problému. Jeanine de Monferrandová z dobré pařížské rodiny s aristokratickými předky se bála doma říci, že je v jiném stavu. Její otec Jean Marie Albert de Monferrand byl rytířem Čestné legie a jako bigotní katolík dbal o bezúhonnou pověst rodiny. Až do sedmého měsíce se Jeanine podařilo těhotenství utajit. Těžko říci, jestli pak rodičům přiznala, s kým dítě čeká, do úředních dokumentů však uvedla, že je „otec neznámý“. Monferrandovi nezdárnou dceru, na níž ulpívaly zvědavé pohledy sousedů z devátého pařížského obvodu, okamžitě odklidili do vedlejší čtvrti k porodní asistentce Marie-Louise Perrinové, u níž zůstala až do porodu.