První letoun na světě: U počátku létání stáli samoukové bez dokončeného středoškolského vzdělání

Příběh leteckých konstruktérů-samouků začal nenápadně. Sami Wrightové považovali za první impuls létající dětskou hračku z lepenky, bambusu a korku, s vrtulí poháněnou stočeným gumovým svazkem. Orville (1871–1948) a Wilbur (1867–1912) modýlek dostali od otce Miltona Wrighta, jenž byl biskupem jedné z bezpočtu evangelických denominací.

Ačkoliv bratři vděčně vzpomínali na intelektuální zázemí rodiny, která disponovala hned dvěma slušně vybavenými knihovnami (teologickou a obecnou), Orville a Wilbur nedokončili ani střední školu. Dali přednost praktickému životu.

Koncem 80. let 19. století se teenageři rozhodli nejen vydávat vlastní týdeník West Side News s Wilburem coby redaktorem, ale zároveň jej i tisknout, v čemž se zase realizoval technicky orientovaný Orville. Vydrželi čtyři měsíce, než tiskárnu přeorientovali na práci pro jiné nakladatele a vydavatele.

Ve stejné době vysoká jízdní kola, špatně ovladatelné a nepohodlné kostitřasy, začala ustupovat „bezpečníkům“, tedy nízkým bicyklům s koly zhruba shodného průměru a řetězovým pohonem. V prosinci 1892 si Wrightové v Day­tonu ve státě Ohio otevřeli cykloservis, o čtyři léta později začali nabízet kola vlastní konstrukce a výroby.

Dobytí nebe

Rok 1896 znamenal pro Orvilla a Wilbura Wrightovy nejen rozjezd lukrativní produkce bicyklů, nadchli se také pro létání. Pokusy o vytvoření a ovládnutí roztodivných aviatických aparátů těžších než vzduch příliš nesledovali, v květnu 1896 však zaznamenali medializovaný experiment Sa­muela Langleyho, sekretáře Smithsonova institutu, respektovaného výzkumného centra s padesátiletou tradicí. Langley uskutečnil let aparátu poháněného parním strojem. Šlo však o pouhý model bez lidské posádky. Jen o pár týdnů později žurnalisté vzrušeně referovali o pokusech chicagského průkopníka aviatiky Octava Chanuta, testujícího v dunách u Michiganského jezera několik verzí kluzáků.