Na počátku kosmické historie lidstva bude navždy stát jméno Jurij Gagarin

Na počátku kosmické historie lidstva bude navždy stát jméno Jurij Gagarin Zdroj: ČTK

Jurij Gagarin během testů ve Hvězdném městečku
Obálka časopisu Time
Loď Vostok 1 měla tvar koule o průměru 2,3 metru, v níž se nacházelo kosmonautovo křeslo a ovládací panel lodi
Loď Vostok 1 měla tvar koule o průměru 2,3 metru, v níž se nacházelo kosmonautovo křeslo a ovládací panel lodi
Kabina Vostoku 1 po přistání. Gagarin se před dopadem katapultoval.
6 Fotogalerie

Případ Gagarin: Hned na startu kosmické éry se objevily zvláštní tajnosti

Jan A. Novák

Ať už ve vesmíru dosáhneme v budoucnosti čehokoliv, na počátku kosmické historie lidstva bude navždy stát jméno Jurij Gagarin. První let za oficiální hranici vesmíru byl jediným skutečným úspěchem sovětského režimu. Jenomže i tenhle sukces komunisté zamlžili chorobným utajováním a lhaním. A tak je Gagarinův triumf i po třiašedesáti letech obestřen dohady, mýty a konspiracemi. Stejné je to i s Gagarinovou smrtí.

Téměř všechno se utajovalo, napsal o prvních letech sovětských kosmo­nautů americký historik a ­expert na kosmickou foto­grafii H. J. P. ­Arnold, autor knihy Člověk a vesmír (Man in Space). „Při náboru kandidátů na let do kosmu se základní informace zmiňovala pouze o letadle nového typu. Budoucí kosmonaut Georgij Šonin se například do­mníval, že jde o nový typ vrtul­níku, a zpočátku tuto nabídku ­odmítl.“

Paranoidní režim mlžil směrem dovnitř a ještě více dezinformací pak pouštěl do nepřátelského zahraničí. „Ven“ šly pouze zprávy o hladkém průběhu a úspěších. Teprve s Gorbačovovou perestrojkou počátkem 90. let začala pravda postupně vycházet najevo. Ale nejspíš zdaleka ne celá… A tak dohady a spekulace o některých okolnostech dál přetrvávají.

Z gulagu ke hvězdám

V přísném utajení působil i samotný šéf sovětského raketového programu Sergej Koroljov, o němž sovětský tisk až do jeho smrti v roce 1966 mluvil jen jako o bezejmenném hlavním konstruktérovi. Dokonce ani někteří kosmonauti neznali jeho příjmení. Komunističtí papaláši se údajně báli, že ho američtí agenti zabijí. Navíc muž, kterému sovětský režim vděčil za tolik, strávil více než šest let v gulagu na základě falešného obvinění ze sabotáže a členství v kontrarevoluční skupině.

Koroljovův kádrový profil byl na pováženou – jeho matka měla kozácké předky a byla dcerou bohatého obchodníka, v žilách jeho ruského otce kolovala i řecká a polská krev. Do letadel se zamiloval už v dětství.

Rakety ho začaly zajímat ve 30. letech, kdy se v Moskvě nejdříve seznámil s teoretickými pracemi průkopníka letů do vesmíru Konstantina Ciolkovského a pak i s ním osobně. To ho přivedlo do poloamatérské skupiny nadšenců GIRD, kteří se snažili rakety konstruovat. Na konci třicátých let se Koroljov stal obětí stalinských čistek a nedobrovolným zlatokopem v Kolymě na Sibiři. Během druhé světové války však režim pochopil, že špičkoví letečtí konstruktéři nerostou na stromech, a poslal Koroljova ze sibiřského lágru do moskevského vězení pro odborníky, jehož součástí byla konstrukční kancelář.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!