Mistr kuchař londýnského blues John Mayall za svůj život vyučil úžasné množství hudebních legend
Nestor britského blues John Mayall zemřel v pondělí 22. července v požehnaném věku devadesáti let. Do posledního dechu foukal do svých harmonik a zpíval nezaměnitelným nosovým tónem. Za svůj dlouhý život vyučil úžasné množství budoucích hudebních legend. Erikem Claptonem, Peterem Greenem či Mickem Taylorem počínaje a Coco Montoyou a Walterem Troutem konče. Nositel Řádu Britského impéria byl těsně před smrtí povolán do Rock’n’rollové síně slávy. Vejde do ní in memoriam. Ale ruku na srdce: takovou síní slávy byla přece jeho hvězdná kapela Bluesbreakers už od svého založení.
John Mayall nebyl otcem britské obdoby afroamerické bluesové hudby. To se jen tak říká. Jeho zásluhy o blues jsou jiného rázu. Především měl neuvěřitelný čich na mladé talenty, kterým pak uměl dát skvělou první šanci… jen aby mu potom tihle sekáči z celkem logických důvodů dali adieu a šli za zářivějšími úspěchy a mnohonásobně většími výdělky. On to ale jako zenový mistr nikdy nevzdal a znovu stavěl repertoár, sound a hráčské sestavy prakticky z ničeho – až na vědomí odkazu všech těch mrtvých vzorů, jimž ve svých písních vzdával hold. Bluesový Sísyfos na úpatí hory jménem Šoubyznys, pod níž se válí jeho kámen, co se sem už potisící skutálel.
OHNIVÁ LÍHEŇ JMÉNEM MARQUEE
Vše začíná u Alexise Kornera, syna řecké matky a rakouského otce, který se narodil v Paříži, dětství strávil ve Švýcarsku i v severní Africe a od dvanácti let žil v Londýně. To on byl skutečným tátou ostrovního blues. Kornerova skupina Blues Incorporated, pravidelně účinkující počátkem 60. let ve vyhlášeném klubu Marquee, k sobě přitahovala novou generaci výtečníků. Na těchto jam sessions se potkávali Jack Bruce a Ginger Baker s Jimmym Pagem, Rodem Stewartem a Eltonem Johnem. Brian Jones se tady skamarádil s Charliem Wattsem a jednoho dne se tu oba dali do řeči s nějakými otrapy jménem Jagger a Richards (pardon, tenkrát ještě Richard).
Marquee byla ohnivá líheň toho, čemu říkáme britská bluesová invaze. John Brumwell Mayall, o pět let mladší než Alexis Korner, se do zdejšího dění zapojil roku 1963 s partou zprvu nazývanou Blues Syndicate. Což se ale velice rychle změnilo, protože jméno Bluesbreakers – Bluesoborci – mělo mnohem větší šmrnc. Vlasatý, štíhlý Mayall pocházel ze starobylého města Macclesfield v hrabství Chesire. K afroamerickým rytmům se dostal přes svého otce, jazzového fandu, který mu pouštěl desky krále dvanáctistrunné kytary Lead Bellyho i mistra boogie-woogie Alberta Ammonse. Díky němu si John osvojil základní bluesové polohy, včetně hry na foukací harmoniku, na kterou hrál vskutku mistrovsky. První elektriku si koupil v Koreji, kde po tři léta sloužil. Po návratu z vojny se zapsal na uměleckou školu v Manchesteru a vedle rostoucího zájmu o hudební dráhu si nechával zadní vrátka v podobě práce výtvarníka.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!