Česká družina: Řada významných československých generálů začala svou kariéru jako dobrovolníci v Kyjevě
Před 110 lety se rozhořel v Evropě válečný konflikt. Přerostl ve světovou válku, která bohužel položila základy k další válečné katastrofě o pětadvacet let později. Léto 1914 nebylo v českých dějinách jen období švejkování, ale také těžkých dilemat – proč bojovat a proti komu?
P rvní světová válka kromě velkého utrpení přinesla nakonec alespoň svobodu některým evropským národům – od Finů a Poláků až po Čechy a Slováky. Cesta k ní ovšem byla trnitá. Příběh Československa je neodmyslitelně spjatý s československými legiemi. Málokdo si však už vzpomene, že jejich první zárodek nesl poněkud starosvětský název – Česká družina.
Od družiny k armádě
Česká družina vznikla 12. srpna 1914 z iniciativy českých krajanských organizací v carském Rusku, kde vedle silné české menšiny na Volyni žili i zástupci různých českých firem, sládci a také příslušníci Sokola, kteří zde vyučovali tělocvik.
Za založením České družiny byla především idea obnovy české státnosti a také snaha, aby Češi, kteří se hlásili do ruské armády, nebyli rozptýleni, ale vytvořili jednotku, již by bylo možné využít propagačně i bojově pro zmíněnou myšlenku. Vše vyvrcholilo v ukrajinském Kyjevě na svátek sv. Václava, patrona českého národa, kdy se před starobylým klášterem sv. Sofie konala slavnostní přísaha prvních 700 českých dobrovolníků a 16 Slováků. Přes dvě třetiny přísahajících byly rakousko-uherskými občany. Tímto aktem si v případě zajetí na frontě podepisovali ortel smrti…
Příslušníci České družiny, jejichž prapor je vystaven v nové expozici Armádního muzea na Žižkově, byli sice vystrojeni řadovými ruskými polními uniformami, na čapkách však na rozdíl od ruských jednotek měli pro zvýraznění své národnosti našitou úzkou červeno-bílou stužku po obvodu dolního okraje okolku. Nárameníky na jejich uniformách byly malinově červené, což byla barva útvarů se zvláštním určením.
První velitelství na frontě sídlilo v polském Tarnově, kde se Česká družina coby průzkumná jednotka stala „očima 3. ruské armády“. Cenný byl přitom fakt, že mnoho příslušníků České družiny prošlo vojenskou službou v rakouské armádě, znali tudíž dobře rakouské vojenské předpisy a řády i vnitřní strukturu. Mnoho z nich také mluvilo německy či maďarsky. Působili proto později i jako překladatelé u výslechů zajatců. Svými propagačními akcemi (český zpěv v zákopech, letáky šířené horkovzdušnými balónky s národními symboly apod.) rovněž přesvědčili k přeběhnutí stovky českých vojáků. Nesmyslná válka, do níž je zatáhla monarchie stařičkého mocnáře, je rozhodně netěšila.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
