Ze křtu praporu České družiny existují fotografie, ale dobová představa výtvarníka stojí také za pozornost

Ze křtu praporu České družiny existují fotografie, ale dobová představa výtvarníka stojí také za pozornost Zdroj: VHÚ

Prapor České družiny je uložen ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha a je vystaven v expozici Armádního muzea Žižkov
Příslušníci České družiny – pátý zleva v prostřední řadě budoucí jednooký hrdina i pozdější „zrádce národa“ Jan Syrový
Mikuláš Antonín Číla jako zkušený malíř dokázal věrně zachytit podobu nepřátelských polních opevnění
Dalším budoucím generálem z řad mužů v České družině byl i Karel Václav Petřík (1885–1957)
V roce 1919 byl již čtyřiadvacetiletý Karel Kutlvašr podplukovníkem a velitelem nejlepšího pluku čs. legií!
5 Fotogalerie

Česká družina: Řada významných československých generálů začala svou kariéru jako dobrovolníci v Kyjevě

Jindřich Marek

Před 110 lety se rozhořel v Evropě válečný konflikt. Přerostl ve světovou válku, která bohužel položila základy k další válečné katastrofě o pětadvacet let později. Léto 1914 nebylo v českých dějinách jen období švejkování, ale také těžkých dilemat – proč bojovat a proti komu?

P rvní světová válka kromě velkého utrpení přinesla nakonec alespoň svobodu některým evropským národům – od Finů a Poláků až po Čechy a Slováky. Cesta k ní ovšem byla trnitá. Příběh Československa je neodmyslitelně spjatý s československými legiemi. Málokdo si však už vzpomene, že jejich první zárodek nesl poněkud starosvětský název – Česká družina.

Od družiny k armádě

Česká družina vznikla 12. srpna 1914 z iniciativy českých krajanských organizací v carském ­Rusku, kde vedle silné české menšiny na Volyni žili i zástupci různých českých firem, sládci a také příslušníci Sokola, kteří zde vyučovali tělocvik.

Za založením České družiny byla především idea obnovy české státnosti a také snaha, aby Češi, kteří se hlásili do ruské armády, nebyli rozptýleni, ale vytvořili jednotku, již by bylo možné vy­užít propagačně i bojově pro zmíněnou myšlenku. Vše vyvrcholilo v ukrajinském Kyjevě na svátek sv. Václava, patrona českého národa, kdy se před starobylým klášterem sv. Sofie konala slavnostní přísaha prvních 700 českých dobrovolníků a 16 Slováků. Přes dvě třetiny přísahajících byly rakousko-uherskými občany. Tímto aktem si v případě zajetí na frontě podepisovali ortel smrti…

Příslušníci České družiny, jejichž prapor je vystaven v nové expozici Armádního muzea na Žižkově, byli sice vystrojeni řadovými ruskými polními uniformami, na čapkách však na rozdíl od ruských jednotek měli pro zvýraznění své národnosti našitou úzkou červeno-bílou stužku po obvodu dolního okraje okolku. Nárameníky na jejich uniformách byly malinově červené, což byla barva útvarů se zvláštním určením.

První velitelství na frontě sídlilo v polském Tarnově, kde se Česká družina coby průzkumná jednotka stala „očima 3. ruské armády“. Cenný byl přitom fakt, že mnoho příslušníků České družiny prošlo vojenskou službou v rakouské armá­dě, znali tudíž dobře rakouské vojenské předpisy a řády i vnitřní strukturu. Mnoho z nich také mluvilo německy či maďarsky. Působili proto později i jako překladatelé u výslechů zajatců. Svými propagačními akcemi (český zpěv v zákopech, letáky šířené horkovzdušnými balónky s národními symboly apod.) rovněž přesvědčili k přeběhnutí stovky českých vojáků. Nesmyslná válka, do níž je zatáhla monarchie stařičkého mocnáře, je rozhodně netěšila.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!