Vojta Náprstek

Vojta Náprstek Zdroj: ČTK

Vojtěch Náprstek (vpravo) se svou matkou Annou a bratrem Ferdinandem
V domě U Halánků v centru Prahy je dnes etnografické muzeum, které Vojta Náprstek založil
Pokrokový český liberál Vojtěch Náprstek (uprostřed) s manželkou Josefou a čechoamerickým novinářem Karlem Jonášem na zahrádce domu U Halánků
3 Fotogalerie

Vojta Náprstek: Muž, který Čechům otevřel okno do moderního světa

Jan A. Novák

Takzvaní národní buditelé předminulého století většinou už moc netáhnou: problémy, které řešili, pominuly a jejich životní dramata působí až idylicky oproti tomu, co přinesly pozdější režimy. Přesto mezi nimi existují výjimky. Jednou z nich je Vojta Náprstek (17. 4. 1826–2. 9. 1894). Jeho jméno voní dálkami a exotikou, jeho dílo ukázalo svět Čechům uvyklým maloměstským způsobům.

Náprstkovo jméno je povědomé asi každému a stejně tak není žádným tajemstvím, že se po něm jmenuje etnografické muzeum v Praze, jež Vojta Náprstek kdysi založil.

Narodil se do rodiny Fingerhutů, kteří jej nechali pokřtít jako Adalberta. V době prodchnuté vlastenectvím to však znělo příliš německy, budoucí buditel proto už jako student sám sebe přejmenoval na Vojtu Náprstka a toto jméno vytrvale používal. Zažádal o oficiální změnu i rakouské úřady, jenže zdejší úředníci to s rychlostí vyřizování žádostí nijak nepřeháněli. Schvalování změny příjmení jim v tomto případě trvalo celých dvaadvacet let…

Podnikavá Anna

Adalbert Fingerhut, alias Vojta Náprstek, se narodil 17. dubna 1826 do zámožné rodiny pražských podnikatelů. Měl staršího bratra Ferdinanda a nevlastní sourozence z prvního manželství matky Anny Novákové. Jeho otec Antonín Fingerhut vlastnil prosperující palírnu destilátů a pivovar se zajištěným odbytem, z něhož plynuly nevysychající zisky. Když ale bylo Vojtěchovi, tehdy ještě Adalbertovi, šest let, jeho otec zemřel.

Dalo se čekat, že se ovdovělá Anna bude potýkat s existenčními problémy, protože v té době i příslušnice vyšších společenských vrstev byly vychovávané především k vedení domácnosti. Ztráta manžela, živitele rodiny, obvykle znamenala nejen osudový zlom, ale především propad životní úrovně a pro děti nemožnost získat dobré vzdělání. Jenže Anna Nováková-Fingerhutová nebyla obyčejná žena. Adalberta-Vojtěcha a jeho pozdější snahy o emancipaci žen neovlivnila pouze svým příkladem. Celý život sponzorovala všechny jeho aktivity, protože její nejmladší syn nikdy žádné významnější příjmy neměl. Nebýt jí, ani by se možná nevrátil z americké emigrace. Byla skutečným spolutvůrcem Náprstkova díla, není proto od věci se s jejím životním příběhem seznámit trochu blíže.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!