OSN: PRO a PROTI v rozhovoru idealisty se skeptikem
Před sedmdesáti lety vznikla Organizace spojených národů. Podle jedněch je zárukou míru, podle druhých tribunou, která pomáhá etablovat nedemokratické režimy a občas také bezmála bizarní zrůdy a zrůdičky světové politiky. Úvahy o smysluplnosti OSN lze shrnout prostřednictvím následujícího, vpravdě stylizovaného a fiktivního rozhovoru mezi Skeptikem a Idealistou.
Skeptik: Tedy popřejme Organizaci spojených národů všechno nejlepší k 70. narozeninám. Dort, svíčky, všechno sem! Happy birthday to you, mnoga ljeta, živijó...
Idealista: Ve vašem hlase slyším ironii, nebo se pletu?
Skeptik: Jak jinak? Jak gratulovat OSN vážně? Bez ironie? Organizaci, kde skupinu pro lidská práva vede Saúdská Arábie? Kde se kdysi rozhodlo, že sionismus znamená rasismus? Kde se krade ve velkém? Kde „mírotvorci“ jeli v prostituci a prznili nezletilé dívky? Kde si svoje nesmysly za řečnickým pultem vykládali gauneři jako Chávez, Arafát a Mugabe? Ten tam ostatně před chvílí zase byl.
Idealista: K tomu se dostaneme, ale dovolte malou historickou odbočku.
Skeptik: Když nebude moc nudná.
Idealista: Pokusme se přenést do úplně jiné doby, časů bez jaderných zbraní, e-mailu, Twitteru, ledničky a Realu Madrid. Přesněji do jara roku 1814. České země jsou součástí Rakouska pod vládou císaře Františka I. V Brně je na Moravě poprvé použit průmyslový parní stroj. A na konci března přitáhne vojsko cara Alexandra I. k branám Paříže. Rusové se proti Napoleonovi spojí s dalšími mocnostmi, ale v koalici mají hlavní slovo, hlavně po bitvě u Lipska na podzim 1813. Paříž kapituluje a Talleyrand, bývalý Napoleonův ministr zahraničí, předává Alexandrovi symbolický klíč od metropole. Imperátor prchá na Elbu. Sto šedesát tisíc ruských vojáků za přítomnosti cara uspořádá na pláních za městem impozantní vojenskou přehlídku.
Skeptik: Hezké. Ale jak to souvisí s OSN?
Idealista: Vydržte. Bezprecedentní demonstrace ruské síly si Evropa nemohla nevšimnout. A nejenže si všimla, ale také se otřásla strachem. Rusko bylo mocností na vzestupu, rozšiřovalo se do Asie... Zatímco kontinentální Evropa se od doby Karla Velikého v devátém století rozdrobila na říše, knížectví, státy a státečky, Rusko se po nástupu Romanovců ve století sedmnáctém zkonsolidovalo a našlo svůj raison d’être, existenční důvod, a tím byla expanze. Zatímco kontinentální Evropa se nábožensky rozdělila a pak v polovině sedmnáctého století sepětí panovníků s církví oslabilo, Rusko bylo ohledně svého pravoslaví sjednocené.
Skeptik: Ano, Alexandr I. byl zbožný člověk, to je známý historický fakt. Na vídeňském kongresu o něco málo později po bitvě, o níž jste začal mluvit, tak trochu fantazíroval. Jednomu francouzskému diplomatovi tam řekl: „Už není anglická politika, francouzská, ruská, pruská nebo rakouská; dnes už je jen jedna společná politika, která by k blahu všech měla být přijata za společnou všemi státy a všemi národy.“ Dobrá. Chcete tedy tvrdit, že Alexandr byl jakýmsi otcem-zakladatelem systému, jenž nakonec před sedmdesáti lety vyústil v založení OSN?
Idealista: Tím jistě nebyl Alexandr. A myslím, že vaše chápání jak tohoto „systému“, tak „OSN“ samotné se liší od mého. Co jsem však příkladem oné ruské vojenské přehlídky u Paříže na jaře 1814 chtěl říct, je tohle: Evropa, i ta dosud spojená s Rusy ve vojenském svazku proti Napoleonovi, si jí všimla. Došlo jí, že vestfálský systém, který nastolil v Evropě jistý pořádek, je v nebezpečí.
Skeptik: Vestfálským systémem myslíte řád nastolený vestfálským mírem v roce 1648? Ale tam šlo o dohodu panovníků, že si nebudou, abych tak řekl, „lézt navzájem do zelí“.
Idealista: Přesně. Říká se tomu suverenita, ale to přece víte, říkám to jen pro pořádek. Základní jednotkou mezinárodních vztahů je stát ovládaný panovníkem. Ostatní státy a panovníci budou respektovat hranice států a nic jim není do toho, co se uvnitř států děje, zejména ne, jakou víru tam jeho obyvatelé vyznávají. Vestfálský systém suverénních států se vyvinul postupně a dal mimo jiné vzniknout moderní diplomacii i mezinárodnímu právu. Co bylo hlavní? Byl to systém praktický, vycházející z reality, ne z nějaké ideje, vymyšleného plánu.
Skeptik: Samozřejmě. Panovníkům po třicetileté válce, která zdecimovala střední Evropu a způsobila smrt asi třetiny jejího obyvatelstva, nic jiného nezbývalo. Došlo jim, že nikdo z nich není a nebude dostatečně silný, aby ovládl Evropu. Proto se museli domluvit.
Idealista: Z toho důvodu nakonec systém fungoval. A teď si představte, že do Evropy přichází car Alexandr v čele supermocnosti s mesiášskými sklony, s pověřením od Krista samého! Vás by to neznervóznělo? Proto došlo k vídeňskému kongresu v letech 1814 a 1815, po vestfálské konferenci asi nejvýznamnějšímu summitu, jak bychom řekli dnes. Po Velké francouzské revoluci a definitivní porážce Bonaparta u Waterloo (i když kongres začal ještě před ní), během rodícího se národního a liberálního hnutí, bylo třeba znovu zavést pořádek. A pořádek byl něco, co Metternich, rakouský ministr zahraničí, chtěl a uměl.
Skeptik: Chcete tedy naznačit, že Svatá aliance mezi luterány v Německu, katolíky v Rakousku a pravoslavnými Rusy je předobrazem OSN?
Idealista: Ne zcela. Je ovšem nesporné, že tento koncert mocností udržel v Evropě pořádek a stabilitu až do doby před první světovou válkou. Války byly, ale ne tak devastující. S třicetiletou válkou, Francouzskou revolucí a napoleonskými válkami se to nedalo srovnat. Mimochodem, když už zmiňujete ony základy a předobrazy OSN, nesmíme zapomenout na racionalismus osvícenství.
Skeptik: Proč?
Idealista: Vzpomeňme Kanta, největšího filozofa osvícenství. Nebyl první, kdo teoretizoval o mezinárodních vztazích, nový duch své doby však vystihl nejlépe. Budu jen parafrázovat: V přirozeném stavu ve světě, v němž státy usilují o své zájmy a každý stát si vymiňuje absolutní svobodu konání, logicky dochází k devastacím prostřednictvím válek. S tím, jak jsou války stále ničivější, nakonec lidstvo jednou stejně musí dospět ke klidu a míru. Buď to bude klid v podobě velkého hřbitova lidské rasy, nebo mír na základě racionálního plánu.
Skeptik: Vskutku přesvědčivé. Má ale OSN být tím „racionálním plánem“? Jaké válce zabránila? Jakou válku ukončila?
Idealista: Vy pořád předbíháte.
Skeptik: Aha. Netušil jsem, že se chcete jen tak procházet historií. Ale pokud ano, zapomněl jste – poněkud pohodlně – na předosvícenské myslitele. Hlavně na Hobbese: Jediné, co sobeckým a divokým lidem může zjednat pořádek, je silný, drsný stát, jenž jim přistřihne křidélka. V mezinárodních vztazích ovšem nad státy nic není, ani žádná OSN, ani chiméra superstátu v podobě Evropské unie. Mezinárodní pořádek, milý pane, zavede jen silný stát nebo koalice silných států. Jinak je válka a nepořádek.
Idealista: Mluvíte samozřejmě o rovnováze sil. Ostatně její zárodek vidíme už ve vestfálském míru. Montesquieu z ní odvodil systém vzájemných kontrol a vyvažování, který nakonec dal vzniknout moderní demokracii a rozdělení moci. A už zmiňovaný koncert mocností, vzešlý z vídeňského kongresu, stvrdil a předurčil rovnováhu sil pro celý kontinent: poprvé také za účasti Ruska, jež se jinak na kulturním a duchovním světě kontinentu podílelo jen okrajově. Jenže samotný prvek rovnováhy sil mír nezaručí, jak ostatně víme z krachu koncertu mocností v roce 1914. Následovala první opravdu globální válka. Válka, která měla skoncovat se všemi válkami... a jen dvacet let nato se opakovala, jenže v mnohem horší podobě.
Skeptik: Teorie mocenské rovnováhy sama o sobě mír negarantuje, ale je tím nejlepším, co máme. Proč studená válka nakonec nepřerostla v horkou a nedošlo k jadernému zničení planety? Supervelmoci, USA a SSSR, stály proti sobě jako dva kovbojové s namířenými jadernými arzenály. Ani jedna si však netroufla válku začít, protože by to byl i její konec. OSN neOSN.
Idealista: OSN vznikla po druhé světové válce nikoliv jako všelék, ale jako jedna z institucí poválečného systému. Jejím nejdůležitějším úkolem je zabránit válkám a případně je co nejrychleji ukončit a v této oblasti jsou její výsledky opravdu nevyrovnané. OSN však nemůže dělat nic jiného, než co jí umožní mocnosti a jejich vůle. V Radě bezpečnosti má pět stálých členů právo veta, a jak známo, málokdy se dokážou dohodnout.
Skeptik: Teď jste si dal vlastní gól. Samozřejmě! Nezáleží na vůli chimérické OSN, ale na vůli mocností. Na jejich národních zájmech. Čili na rovnováze sil mezi státy.
Idealista: Ne tak docela. OSN má dnes 193 členů. To je, uznáte jistě, ze zakládající padesátky dost úspěch. A proč v ní státy chtějí být? Asi proto, že je zbytečná, že? Ne. Teoreticky jsou si státy na půdě OSN rovny. Albánie i Čína mají jeden hlas. Mohou jej vyjádřit.
Skeptik: Teoreticky! A k čemu je taková teorie dobrá?
Idealista: Dodává organizaci legitimitu. Mnohem větší legitimitu, než by mělo sdružení několika mocností. Kromě bezpečnosti má OSN také za úkol sociální a ekonomický rozvoj, kulturu a kulturní dědictví, péči o děti a uprchlíky a mezinárodní spravedlnost. O té jste slyšel, ne? Mezinárodní soudní dvůr... Naplňování těchto cílů, na nichž se dnes podílí skoro dvě stě států, přispívá k oné legitimitě OSN v očích světové veřejnosti.
Skeptik: Není to spíš tak, že teoretická rovnost mezi státy na půdě OSN vzbuzuje naděje, které v reálném světě nemohou být naplněny, a tudíž naopak OSN legitimitu ztrácí? Stejně jako jí z legitimity ubírají korupční skandály? Fraška v podobě Sýrie či Saúdské Arábie v čele komise nebo rady pro lidská práva či jak se to jmenuje? Morální legitimitu by možná mělo sdružení demokracií, ale ne spolek, kde si na demokracie může otevřít hubu kdejaký vrah a diktátor! A ta vaše kulturní, sociální a dobročinná práce: tu dokážou bez korupce a mnohem účinněji dělat církve a mezinárodní neziskovky. Doktoři bez hranic, Člověk v tísni...
Idealista: Žádná neziskovka nemá dvě stě států za členy a už to samo o sobě dodává na legitimitě. Média si OSN všímají, citují z jejích prohlášení, dokonce s ní někdy sama spolupracují, jako třeba CNN v projektu na eliminaci dětské práce. V OSN je slyšet hodně prázdné rétoriky, trápí ji korupce, ale proti tomu není imunní žádná instituce. Uznávám, že některé církve a neziskovky jsou čistší a účinnější, ale nikdy nemohou dosáhnout legitimity OSN, v níž je zastoupen prakticky každý stát na povrchu této planety. Možná vám to připadá normální, ale z pohledu lidských dějin je to revoluční koncept.
Skeptik: OSN žádnou legitimitu nemá. Americký diplomat John Bolton měl pravdu: „Spojené národy neexistují. Kdyby budova v New Yorku ztratila 10 podlaží, nebyl by v tom žádný rozdíl.“
Idealista: Ano, Bolton měl silné řeči, ale pak ho prezident poslal do OSN jako velvyslance USA a jeho rétorika poněkud změkla. Měl jsem za to, že jste pragmatik a přítel realismu, a najednou vám vadí, že v OSN jsou diktatury a grázlové? Vezměte si dvě války v Iráku pod vedením dvou prezidentů Bushů: ta v roce 1991 byla úspěšná a populární, ta z roku 2003 naopak neúspěšná a zatracovaná. Jeden z důvodů: George H. W. Bush na svoji stranu získal mezinárodní koalici v rámci OSN, což jeho syn neudělal.
Skeptik: Mocnosti vždy dělají to, co si mohou dovolit. Válka v Koreji měla posvěcení OSN, protože Sovětský svaz před hlasováním v Radě bezpečnosti demonstrativně odešel. V roce 1991 si prezident Bush starší mohl dovolit spolupracovat, ale i kdyby mu OSN útok neschválila, k válce by asi stejně došlo. Byla to jen formalita. Kde je OSN ohledně ruské invaze do Gruzie? Co účinného dělá s ruskou agresí na Ukrajině?
Idealista: Z vašeho hlasu, podobně jako z hlasu opuštěné milenky, slyším zklamanou lásku. Nebo se pletu? Ano, pokud si myslíte... Nebo radši budu přesnější, protože si to jistě nemyslíte, ale možná si podvědomě přejete, aby OSN byla vládou světa, jež vyřeší jeho problémy; pak musíte být zklamán. Pokud se domníváte, že by OSN měla plnit úlohu Hobbesova Leviathana, nesmlouvavé síly, která vlády postaví do latě, musíte být zklamán. Takovou roli OSN nemá a nikdy mít nemůže. OSN není nad vládami. OSN není náhradou geopolitiky. Je to důležitá instituce, jež ji může kultivovat a posouvat směrem k pokroku čili k mezinárodní spolupráci a řešení problémů. A protože je lidskou institucí, je nedokonalá. Pořád je lepší, že existuje, než kdyby nebyla. Lepší něco než nic.
Skeptik: Nepřesvědčil jste mě. OSN má vysoké a vznešeně znějící cíle, ale právě proto, že je nikdy nemůže naplnit, dělá víc škody než užitku, plodí cynismus a poskytuje megafon diktátorům a vyšinutým osobám. Takže ještě jednou, ironicky...
Idealista: ... vážně:
Oba: Vše nejlepší a hodně zdraví!
