Norbert Auerbach: Úspěšný producent a válečný hrdina, který stál za filmovým zrozením Jamese Bonda
Chodí v elegantních oblecích, je obklopen krásnými ženami, pije vodku s martini. „Protřepat, nemíchat,“ žádá barmana. Od okamžiku, kdy z filmového plátna prvně zaznělo ono magické: „JMENUJI SE BOND. JAMES BOND,“ uplynulo více než půl století. Kdo ale filmového Jamese Bonda vlastně vymyslel? Za doslova fenomenálním úspěchem bondovek stojí jeden poměrně nenápadný muž, který žil po roce 1989 v České republice. Jeho jméno zní Norbert Auerbach (4. listopadu 1922 – 12. prosince 2009).
Duchovním otcem Jamese Bonda je britský spisovatel Ian Fleming. Své bondovky (dosud se jich prodalo přes sto miliónů a vyšly ve 32 jazycích, přičemž tu první dokončil v roce 1952) psal ve svém jamajském sídle Zlaté oko. V romantickém domě postaveném na vysokém skalním ostrohu, s jedinečným výhledem na moře. Bond získal jméno po americkém ornitologovi Jamesi Bondovi, expertu na karibské ptáky. Jeho knihu Ptáci Západní Indie měl Fleming, sám vášnivý amatérský ornitolog, ve své knihovně. Ostatně – ve dvacáté filmové bondovce Dnes neumírej se James Bond v podání Pierce Brosnana při setkání s čokoládovou kráskou Halle Berryovou vydává právě za ornitologa.
Život Iana Fleminga byl krátký (dožil se pouhých 56 let; zemřel v roce 1964), ale bouřlivý: notorický sukničkář, po němž toužily ty nejkrásnější ženy a kterého vzrušovalo dobrodružství, rychlá auta a všemožné vynálezy. Všechny tyto vlastnosti později přisoudil i Bondovi. Fleming byl však především vynikající novinář (už před válkou se stal hvězdou agentury Reuter) a polyglot, jenž mluvil stejně dobře anglicky jako německy či francouzsky. Ovládal také ruštinu. Ještě před válkou, když z Moskvy reportoval proces se šesti Brity obviněnými ze špionáže, dostal nabídku od tajné služby. Lze tedy říci, že k organizaci, v jejímž jménu působil i James Bond, měl Ian Fleming velmi blízko.
Za druhé světové války se Fleming stává osobním pobočníkem ředitele tajné služby britského námořnictva admirála Johna Godfreyho. V roce 1941 cestuje do Spojených států amerických, kde se podrobně seznamuje s laboratořemi, archívy, podzemními střelnicemi a učebnami amerického Federálního vyšetřovacího úřadu (FBI). Později stojí u vzniku Útočné sekce číslo 30. Ve válečných dějinách Velké Británie je tato organizace charakterizována jako malá, téměř soukromá armáda druhé světové války. Úkolem specialistů, kteří tu působili, bylo získávat – často v týlu nepřítele – mapy, šifry či jiné tajné materiály. Při jedné z takových akcí se Flemingovým pirátům, jak se těmto mužům říkalo, podařilo ukořistit italské plány minových polí pobřežní obrany Sicílie, což při následné invazi zachránilo životy tisícům spojeneckých vojáků.
Lovec „jazyků“
V době, kdy Ian Fleming vymýšlel, jak rozkrývat nacistickou špionáž, působil v jedné americké průzkumné jednotce zvláštního určení jistý mladý muž, jehož osud se měl s tím Bondovým rovněž zkřížit. I on miloval dobrodružství, i on byl mimořádně jazykově nadaný. O mnoho desítek let později bude ve své biografii s humornou nadsázkou vzpomínat: „Do armády jsem se přihlásil jako obyčejný voják, prošel relativně normálním výcvikem a pak, protože jsem byl samozřejmě superinteligentní, jsem vstoupil do Weapon’s School. Tam jsme se učili obsluhovat všechny zbraně, od revolveru až po dělo. Mezitím se objevil program s možností dalšího výcviku pro vysokoškoláky, kteří neměli dokončenou univerzitu, a tak jsem se dostal do Intelligence School – školy průzkumníků v Marylandu. Dnes je to onen známý Camp David.“
Onen mladý muž se pak účastnil invaze v Normandii. Získal postupně dva Řády purpurového srdce. Zažil německou ofenzívu v Ardenách. Byl zraněn. Později si vysloužil i dvě Bronzové hvězdy za statečnost. Coby příslušník speciální roty průzkumníků, kteří se vyznačovali mimo jiné tím, že dokonale ovládali němčinu, vyhledával potenciální německé zajatce, jež potom i vyslýchal. Získával tak mimořádně cenné informace, často zpravodajského charakteru. „Lovil jsem jazyky, tak jsme zajatcům říkali,“ vyprávěl mi o desítky let později. Jeho jméno – Norbert Auerbach. Narodil se ve Vídni. Dětství a dospívání prožil v Praze.
Další roky se pohyboval v Rio de Janeiru, New Yorku, Los Angeles, Londýně, Paříži … Světoobčan, ale srdcem, jak se mi několikrát svěřil, Pražan.
Otec a syn
V biografii Z Barrandova do Hollywoodu (společně s Norbertem Auerbachem ji napsala Lenka Soukupová) se dozvíme, že Norbert Auerbach byl synem Josefa Auerbacha, s jehož jménem je neodmyslitelně spjata zlatá éra filmového Barrandova. Josef Auerbach vlastnil v Praze několik společností zabývajících se výrobou a distribucí filmů.
V jeho produkci vzniklo na 120 úspěšných snímků. Šlo například o slavné filmy s Vlastou Burianem – Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, C. a k. polní maršálek, Anton Špelec ostrostřelec. Jeho zásluhou vznikl například také dodnes slavný snímek Gustava Machatého Erotikon. Produkoval i některé filmy Voskovce a Wericha. V době bezprostředního ohrožení republiky německým nacismem se prozíravému Josefu Auerbachovi podařilo celou svou rodinu dostat za hranice. Nový domov našli ve Spojených státech amerických.
A po válce, už v době, kdy někdejší válečný zpravodajec Ian Fleming psal ve svém sídle na Jamajce jednoho Jamese Bonda za druhým, bývalý vojín speciální průzkumné roty 2. obrněné divize US Army Norbert Auerbach kráčel ve šlépějích svého otce a budoval si kariéru ve filmovém byznysu. Po několika letech působení u filmových společností zakotvil v pařížské centrále společnosti United Artists, aby se později stal jejím prezidentem.
První byl Sean
Přichází chvíle, kdy se Ian Fleming a Norbert Auerbach, i když jen na dálku, potkají. Jejich pojítkem se stane právě James Bond.
Norbert Auerbach mi vyprávěl: „Každý měsíc jsme měli porady. Na jedné z nich, když jsme vymýšleli co dál, padla otázka, jaké filmy by mohly u diváků zabrat. Já tehdy řekl: ,Moje publikum – měl jsem tehdy na starost Evropu, Asii a Afriku – chce dnes akční, dobrodružné, ale zároveň i zábavné filmy. A já bych tedy jeden nápad měl.‘ Podotýkám, že zrovna v té době jsem četl jednu Flemingovu bondovku. ,To je přesně to, co teď lidé chtějí,‘ řekl jsem. Na poradě seděli také producenti Broccoli a Salzman. Znali jsme se dobře, vždyť jsem jejich filmy už řadu let prodával. Nápad s Jamesem Bondem se jim líbil.“ Nastává druhé zrození Jamese Bonda. Tentokrát filmové. Špión vstoupil poprvé před kameru v pondělí 26. února 1962 v 11 hodin 25 minut dopoledne v anglických Pinewood Studios. První bondovka se jmenovala Dr. No. Agent britské tajné služby 007 James Bond se ocitá na Jamajce, kde byl zavražděn jiný agent britské tajné služby.
Jamese Bonda měl, jak mi řekl Norbert Auerbach, původně hrát hollywoodský idol Cary Grant. Tomu však už bylo osmapadesát let. Byl to právě Norbert Auerbach, který patřil mezi nemnoho lidí, co do této role prosazovali tehdy ještě ne moc známého skotského herce Seana Conneryho.
„Seana jsem už dlouho znal. Dobře jsem věděl, že je to moc dobrý herec. A navíc ten jeho úžasný hlas … Kromě toho to byl gentleman každým coulem, velmi slušně vychovaný. Faktem ale je, že jsme se nikdy nějak důvěrně nespřátelili.“
Režisérem filmu Dr. No byl Terence Young. Jeho záměrem bylo udělat napínavý, ale zároveň po všech stránkách seriózní film. „On ty bondovky vnímal jako velice religiózní špionážní příběhy,“ vzpomínal Norbert Auerbach. „Vůbec je nebral jako parodie. A pak v roce 1962 přišla premiéra. Byli jsme v projekční síni a já si všiml, jak Young, mimochodem velmi emotivní člověk, plakal. Já mu říkám: ,Člověče, proč brečíš, vždyť je to úžasný film a bude mít úspěch.‘ A on na to: ,Oni se smáli!‘ Strašně mu to vadilo.“
Žárlivá paní Bondová
V době studené války a rozděleného světa bojoval James Bond proti Rusům, Číňanům, proti osamělým šílencům, kteří chtěli zničit nebo ovládnout svět. Sean Connery natočil šest bondovek. Záhy pak přišla éra Rogera Moorea, herce, o němž se ironicky říkalo, že má dvě herecké polohy: Úsměv a smutek. Nicméně – lze vůbec srovnávat Seana Conneryho a jeho nástupce?
„Sean byl a je velice dobrý, kvalitní herec. Ovšem Roger Moore se podle mého názoru do těch Bondů hodil jako jeden z nejlepších, ne-li úplně nejlepší. Svou roli totiž nebral moc vážně. Ostatně – on ani vážným hereckým typem nebyl. Ovšem dobře vypadal, dobře se pohyboval, dobře se oblékal.“
Ovšem jednu slabinu Roger Moore měl: žárlivou manželku, která ho na cestách bedlivě střežila. Přesto však jednou utekl. S pomocí Norberta Auerbacha. Bylo to v Japonsku.
„Nějak se nám podařilo z hotelu zmizet a zašli jsme se podívat na gejši, jež, jak jistě víte, nejsou žádné prostitutky. To jsou holky, které zpívají, starají se o muže, jsou prostě příjemnými, inteligentními, a hlavně krásnými společnicemi.“ Jestliže se James Bond nemohl nikdy obejít bez svého oblíbeného nápoje, tedy vodky s martini, náležitě protřepaného a nemíchaného, nemohl existovat ani bez atraktivních žen, pokud možno, oblečených minimálně. Vysokou laťku nastavila už v první bondovce, Dr. No, Ursula Andressová, sexsymbol šedesátých let.
Norbertovy stopy
Během dalších desítek let vzniklo s Jamesem Bondem postupně více než 20 filmů. Tržby za zisk neustále rostly. Zatímco první film – Dr. No s rozpočtem přes dva milióny dolarů – přinesl téměř 60 miliónů dolarů, tak snímek z roku 2008, Casino Royale, měl zisk za víc než půl miliardy dolarů. Zdalipak na Bondovi Norbert Auerbach zbohatl?
„To víte, že ne. Byl jsem přece zaměstnancem firmy United Artists a moje hlavní role byla přicházet s nápady. Speciální odměny za to nebyly. To bych musel dostat i peníze za jiné filmy.“
Norbert Auerbach, jeden z otců agenta 007, nezanechal stopu zdaleka jen v bondovkách. Stál u zrodu série Růžových panterů s Peterem Sellersem a českým rodákem Herbertem Lomem v hlavních rolích, podílel se na vzniku filmů Rocky se Sylvesterem Stallonem … Jeden čas působil jako poradce přes komunikaci a propagaci u amerického prezidenta Ronalda Reagana. Norbert Auerbach měl talent. Hlavně na témata, jež v dané chvíli dovedla zabrat u diváků.
Od jisté doby pokaždé, když se podívám na nějaký bondovský film, vybavím si zároveň Norberta Auerbacha: intelektuála, byznysmena a světoobčana, jehož životní láskou byla Praha, kde na sklonku roku 2009 zemřel.
