Larry King: Osm manželství i nejstarší celebrita s drogovými problémy. Král rozhovorů zemřel v 87 letech
Ve věku 87 let zemřel legendární americký moderátor Larry King. Informovala o tom televize CNN, na které měl King svůj slavný pořad v letech 1985 - 2010, ve kterém zpovídal herce, zpěváky i světové vůdce a politiky. Při této příležitosti odemykáme článek právě z roku 2010, který vznikl při příležitosti konce slavného moderátora na obrazovkách své domovské stanice.
V roce 2010 se strhl opravdový poprask! Nejprve se objevily spekulace, následovalo významné mlčení CNN i moderátora samotného. Až poslední červnový týden, poté, co v těsném závěsu přivítal ve studiu hvězdnou sestavu hostů – basketbalistu LeBrona Jamese, Baracka Obamu, Billa Gatese a Lady Gaga –, letos šestasedmdesátiletý Larry King konečně oznámil, co se čekalo. Na podzim, těsně po 25. výročí od odvysílání prvního dílu, skončí jedna z nejznámějších talk shows na planetě – Larry King Live.
Okamžitě následovala série článků na téma, kdo by jej mohl nahradit. Spekulovalo se o nové britské mediální superhvězdě Piersi Morganovi, o bývalém newyorském guvernérovi Eliotu Spitzerovi a dalších jménech. Jisté je, že nikdo z nich nepřekoná pořad, jenž definoval základy televizní talk show v době čtyřiadvacetihodinových zpravodajských kanálů a který se zapíše do Guinnessovy knihy rekordů jako nejdéle uváděný diskusní pořad vysílaný beze změny vysílacího času či moderátora.
Fakt, že Larrymu Kingovi bylo umožněno odejít důstojně a za podmínek, jež asi do značné míry sám stanovil (odchod i načasování oznámil on, nikoli jeho zaměstnavatel), jen dokazuje, jak důležitou postavou pro CNN, ale koneckonců pro celý televizní svět v posledních pětadvaceti letech byl.
TALK SHOW Z HOSPODY
O Larrym Kingovi existuje v USA nespočet vtipů. Je to jednak daň za jeho dlouhou televizní kariéru, která ho proslavila, jednak za to, že patří ke generaci „starých psů“ amerických televizí. V Česku, kde zprávy čtou modelky a od vás se čeká, že jim je budete věřit, je fakt, že v jeho věku stále působí na obrazovce, minimálně trochu zvláštní. Ale dokonce i v optimistické Americe, kde se stáří bere jen jako další fáze života, nikoli jako jeho konec, byl Kingův „vatikánský“ věk častým zdrojem vtipů. Speciálně v poslední době. „Já jsem starý. Ale zvykl jsem si. A netrápím se tím. Když říkají, že jsem starý, je to, jako kdyby říkali: ,Nosí brejle.‘ Prostě fakt. Dal bych cokoli za to, aby mi bylo znovu třicet šest, ale není a nebude. Nesnáším, když mne ráno bolí tělo při vstávání, ale s tím se nedá nic dělat. Ani s tím, že jako každý starý chlap musím v noci alespoň třikrát na záchod. Protože všechny prostaty se zvětšují,“ tvrdil King loni v rozhovoru pro americkou edici časopisu GQ. Vysoký věk byl v jeho případě pouze daní za to, že s kariérou začal tak pozdě.
Na rozdíl od mnoha svých kolegů nebyl Larry King nikdy systematicky orientován na politiku a televizi. Když se podíváme na jeho kariéru před CNN, najdeme tam pouze rozhlasové stanice – nejprve lokální, později státní. Většina z nich v Miami, kam se King přestěhoval z rodného New Yorku, aby se mohl věnovat práci moderátora, kterou chtěl dělat „od té doby, co je schopen si vzpomenout“. Jeho nejslavnější štací téhle doby je série rozhovorů z lokální restaurace, kde zpovídal každého, kdo vešel dovnitř. Už tehdy musel své rodné příjmení Zieger změnit na King, neboť podle jeho tehdejšího šéfa „znělo moc etnicky“.
Později dostal show na celostátním rádiu, kdy vysílal pravidelně noční program mezi půlnocí a pátou ranní. Jeho součástí byl rozhovor s hostem a poté otázky posluchačů. Show měla značný úspěch a vynesla Kingovi nabídku z tehdy mladé televize CNN.
OSM MANŽELSTVÍ
Je dost těžké rekonstruovat Kingovy životní příhody v šedesátých a sedmdesátých letech před tím, než nastoupil do CNN. V téhle době existuje jen velmi málo zásadních událostí v životě Larryho Kinga, jež by se nevyprávěly v několika verzích. A velmi často za to může sám moderátor. Existuje sice autorizovaný životopis My Remarkable Journey (česky Moje pozoruhodná cesta), ale novináři několikrát Kinga usvědčili z toho, že mnohé zásadní události ve svém životě líčil jinak, než jak o nich psal ve své biografii, případně je popřeli údajní svědci.
Jisté je, že v době před nástupem do CNN vedl King pozoruhodný život, který vedle mnoha manželství (King je poosmé ženatý se sedmou ženou – jedna z nich byla Playboy bunny – a letos na jaře se mu údajně podařilo odvrátit další rozvod) zahrnoval i minimálně jeden osobní bankrot, značné finanční ztráty kvůli sázkám na koně a jedno nařčení z krádeže v rámci jisté komplikované finanční machinace. I když byl zbaven obvinění, jeho kariéru to na přelomu šedesátých a sedmdesátých let na několik let značně zpomalilo. A má se za to, že právě rozvody společně s jeho často ne úplně zdravým úsudkem stran osobních financí mohly za to, že byl značnou část svého života finančně poněkud v nepohodě.
Zásadní výhodou jeho požehnaného věku je ale fakt, že všechny tyto události se staly ještě před jeho padesátými narozeninami. Před tím, než se stal opravdu slavným. V době, která je dnes téměř nevygooglovatelná a příliš vzdálená, aby Kingovi mohla jakkoli komplikovat kariéru. Byla to doba před nástupem celodenních zpravodajských kanálů. Doba před nástupem CNN.
PŘECEŇOVANÝ KRÁL
Když podnikatel Ted Turner v roce 1980 rozjel svůj projekt Cable News Network, první televize, jež vysílala zpravodajství 24 hodin denně, změnil tak zásadně tvář médií. King přišel do CNN jako muž na klíčové, hodinu trvající rozhovory v roce 1984 a poměrně rychle se mu povedlo udělat si jméno. Nebylo to nic těžkého – CNN byla nová a přitahovala známé tváře ze show-businessu i politiky. Jít ke Kingovi byla zásadní část každé PR strategie a King naopak fenoménu využíval k tomu, aby měl každého z hostů pokud možno jako první. Jeho trademarky se rychle zažily. Mapa světa sestavená z barevných bodů a starý rozhlasový (a nutno říci, že od začátku nefunkční) mikrofon jako dekorace. A samozřejmě kšandy! Kingova hvězda stoupala především od začátku devadesátých let, kdy se kolem jeho pořadu začaly točit prezidentské předvolební kampaně.
Nejprve zde excentrický milionář Ross Perot (ano, také už jsem jeho jméno skoro zapomněl) oznámil prezidentskou kandidaturu a následně v roce 1993 rekordních více než 11 miliónů diváků sledovalo epickou bitvu, kdy se ve studiu utkali Al Gore a právě Perot. Sledovanost tohoto dílu se cituje v učebnicích mediální komunikace dodnes především proto, že tématem byla Severoamerická zóna volného obchodu, známá jako NAFTA, tedy téma rozhodně ne populární a rozhodně ne sexy.
Vedle toho se King zaměřoval i na show-business a další témata, jako třeba paranormální jevy a podobné věci, což v polovině devadesátých let vyvolalo první vlnu kritiky. Víceméně všechno, co se tehdy Kingovi vyčítalo, shrnul článek, jenž vyšel v květnu 1996 v listu Washington Post. Je to zajímavé čtení, z něhož vyplývá, že někteří novináři začali mít náhle dojem, že je King nesmírně přeceňován. Dnes bychom ho asi nepovažovali za tvrďáka zvyklého grilovat ve svém pořadu politiky, ale tehdy si od největší hvězdy televizních rozhovorů Amerika evidentně slibovala více, než mohl King nabídnout. Začalo se mu zásadním způsobem vyčítat, že neklade svým hostům doplňující, dotěrnější otázky. „Larry je pan Bačkora,“ opřel se do Kinga tehdy dokonce bývalý producent jeho pořadu. „Jediné tvrdé otázky v jeho pořadu jsou od telefonujících.“
Pravdou je, že Kingův styl není a nikdy nebyl agresívní. Má hluboký, ale celkem monotónní hlas a ospalý výraz. Rád střídá nezávadné otázky s těmi tvrdšími, často projevuje smysl pro humor, ale nikdy ho nepřistihnete při tom, že by použil v rozhovoru slovo „já“. Jak sám říká, je člověk, jenž nepotřebuje svůj názor tlačit. Říkalo se, že fakt, že dává krátké otázky, je důkaz toho, že nepotřebuje ukazovat divákům a hostům ve studiu, jak je chytrý. Ve zmíněném článku pro Washington Post ale na sebe přiznal zásadní fakt. „Na rozhovory se připravuji tak málo, jak to jenom jde. Nečtu předem knihy autorů, které zpovídám, když toho o lidech vím moc, cítím se zahlcený informacemi.“ Tahle věta se se s ním bude táhnout zbytek jeho kariéry, speciálně po takových příhodách jako té, když měl ve studiu zbylé členy Beatles a Ringa Starra oslovil Georgi.
Velmi často nevěděl a dodnes neví, koho bude mít na rozhovor, do té doby, než přijde do studia. „Hodinu před vysíláním si projdu poznámky, zjistím, že je to zpěvák, co je zač, jaké jsou jeho největší hity a tak dále,“ tvrdil King ještě loni bezelstně. „Daleko víc mne zajímá politika než cokoli jiného. Dvaadvacetiletá zpěvačka na drogách … auuu. Prezident je zajímavější než nějaká ženská, co porodila devět dětí. To je zajímavé možná jednou, ale třikrát? Na druhou stranu, tak to prostě v mém pořadu chodí.“
VÍTE VŮBEC, KOHO MÁTE VE STUDIU?
Jenže už začátkem tisíciletí se ukázalo, že rozkročení Kinga mezi lehčí politiku a populární kulturu není samo o sobě receptem na úspěch. A úderem nového milénia definitivně skončily Kingovy zlaté časy. V roce 1996 postavil Rupert Murdoch vlastní zpravodajský Fox News Channel a do jeho čela postavil bývalého republikánského stratéga Rogera Ailese. Ten stanovil redakční model, jenž byl pravým opakem všeho, co ztělesňoval King a CNN. Názorová, často velice agresívní žurnalistika s výrazným důrazem na konflikty a konfliktní osobnosti a bez předstírání jakékoli neutrálnosti, kterou Ailes Foxu naordinoval, se chytila velmi záhy a víceméně se jí museli přizpůsobit všichni hráči na teď už poměrně zaplněném trhu zpravodajských kanálů. Fox sbíral diváky všem včetně CNN. A ta nedokázala najít odpověď. Vedle stále bezvýraznějšího Kinga neměla (s výjimkou Andersona Coopera a Wolfa Blitzera) ani osobnosti, ani pořady, jimiž by mohla nástupu Fox News a její „obrněné moderátorské jízdy“ v čele s Billem O’Reillym čelit. Sám King tak poslední roky své kariéry spíše paběrkoval stejně jako stanice, která ho zaměstnávala. Zatímco CNN tápala, Kingova show se octla pod palbou konkurence.
Vzhledem k tomu, že byla vždy kotvou programu (vysílala se od šesti večer pacifického času) a stanice s ní nikdy neměla odvahu pohnout, nebylo problémem proti Kingovi programovat a postupně ho pravidelně porážet ve sledovanostech. Na začátku roku 2010 už nad Kingem vítězi nejenom Sean Hannity na Foxu, ale i Rachel Maddowová na MSNBC, přičemž Hannity dosáhl téměř trojnásobné sledovanosti. A bylo úplně jedno, že ani o jednom z těchhle dvou jste nikdy neslyšeli, zatímco Larry King byl a je globální značka. Larry byl najednou ten slabší kus …
A jako by toho nebylo málo, moderátor ztrácel kredit u svých hostů. Stále častěji jeho show byla až druhou nebo třetí v pořadí důležitosti pro známé hvězdy (ještě před deseti lety něco těžko uvěřitelného), jednak ho jeho hosté ve vysílání často zesměšňovali. Komici a političtí komentátoři Jon Stewart a Stephen Colbert tak činili ještě víceméně skrytými posměšky. Komik Jerry Seinfeld už Kinga nijak nelitoval. „Hele, víte vůbec, koho máte ve studiu?“ a „tohle je ještě pořád CNN, ne?“ byly jen dvě z jeho nejjedovatějších odpovědí. Když měl ve studiu Lady Gaga, byl rozdíl padesáti let mezi tazatelem a tázanou vidět naprosto markantně a Kingovi se rozhovor doslova rozpadl pod rukama. Éra dobráckého moderátora v kšandách definitivně skončila. Svět kolem byl najednou daleko drsnější a rychlejší, než aby ho doyen televizních rozhovorů byl schopen zachytit, zpracovat a adekvátně na něj reagovat.
NEODCHÁZÍ PORAŽENÝ STAŘEC
Za svoji kariéru se King objevil v mnoha filmech i seriálech, parodiích i skečích. V Simpsonových byl dvakrát. Získal cenu Emmy a stal se globální ikonou. Svoji televizní dráhu začal za studené války a ukončil ji v okamžiku, kdy se spekuluje, zda Amerika bude i do budoucna supervelmocí. Byl symbolem doby, kdy se zásadním způsobem měnilo zpravodajství pod náporem čtyřiadvacetihodinových kanálů. I přes svůj věk, sledovanost své show a své profesionální i osobní lapsy neodchází jako polosenilní poražený stařec, kterého musí ze studia odvézt na vozíku, ale jako ikona své doby. Pokud náhodou pracujete v médiích, pak víte, že to je konec kariéry, o němž většina lidí v téhle branži sní.
