Johny Cash

Bylo to loni na podzim. Na trhu se objevilo dvojalbum The Very Best Of Johnny Cash, čtyřicet písní více než čtyřicetileté hudební kariéry. Cash slavil sedmdesátiny. V bookletu desky mu blahopřála řada velkých muzikantů. Paul McCartney,Tom Petty, Evis Costello, Bono Vox, Leonard Cohen či Henry Rollins. Nebyly to zdvořilostní fráze, každý z nich věděl, o kom mluví, zač je vděčný. Byl to právě Cash, kdo podpořil Boba Dylana, když se rozhodovalo o jeho setrvání u

gramofonové firmy Columbia, kdo udělal Krise Kristoffersona, inspiroval Nicka Cavea a ovlivnil Keitha Richardse. Folkař, countryový zpěvák, punkový rebel, rockový kytarista ... Zařazení do škatulky Johnnyho Cashe vždyck y uráželo. Hrál, co chtěl a jak chtěl. Zpíval, jak žil - bouřlivě, nezkrotně, do posledního dechu.

NA BŘEHU MISSISSIPPI
John R. Cash se narodil 26. 2. 1932 v arkansaském Kingslandu; Johnnyho mu na vizitky vnutil marketingový znalec Sam Phillips, majitel studia Sun, objevitel Elvise Presleyho. Pozdější excelentní zpěvák poprvé nahlas zakřičel ve farmářské rodině, v žilách mu klokotala skotsko-čerokézská krev. Byl ještě v kolébce, když otec koupil několik akrů půdy v Dyessu, nedaleko břehů Mississippi. "Otec doslova vysekal náš nový domov z džungle s pomocí jedné muly,mého staršího bratra a svalů svých paží. Večer na zápraží, kde jsme se vždycky sešli, jsme slýchali řvát šelmy v houští kolem nás, ale mámina kytara a zpěv byly jako harfa krále Davida, o kterém jsme četli v bibli," vzpomínal Johnny Cash v roce 1975 ve své autobiografii Man In Black. Zní to romanticky, realita však měla i své stinné stránky.Roku 1937 postihly kraj povodně, rodině z celé farmy zbyly jen dvě slepice, kočka a pes.
A tak se začalo stavět znovu. Johnnyho starší bratr Jack při práci s cirkulárkou upadl na lis, který mu rozřízl břicho od pánve až k hrudníku; umřel o jedenáct dní později, bylo mu pouhých čtrnáct let. Finanční situace manželů Cashových a jejich sedmi dětí nebyla nejlepší, b udoucnost nenabízela útěchu. "Když mi bylo asi jede náct nebo dvanáct, mámina kytara záhadně zmizela. Byl jsem dost chytrej na to,abych se vyptával, jestli ji prodali, abychom měli na jídlo a oblečení. Po zbytek mého mládí o kytaře nepadla zmínka." A tak se Johnny věno val zatím jen zpěvu; už během studia na střední škole zpíval v arkansaské rozhlasové stanici KLCN; šlo mu to o poznání lépe než studium. Není divu, že nepokračoval na univerzitě a raději odešel pracovat do Detroitu, kde nastoupil v továrně na automobily.Jeho divokou povahu to však příliš neuspokojovalo, a tak se v době vypuknutí korejské války přihlásil k americkému letectvu; byl poslán na základnu v Německu. Tady si koupil svou první kytaru. "Stála dvacet marek, byla tak levná, že ani neměla žádnou značku, ale v m ých očích to byl Martin D-45." Začal sklá dat písně, roku 1953 debutoval svou první zveřejněnou písní Hey Porter na stránkách vojenských novin Stars And Stripes, dokonce založil kapelu The Landsberg Barbarians. Ze služeb letectva Johnnyho propustili 3. července 1954. Vrátil se do Ameriky a usadil v Memphisu.
Už o měsíc později oslavil svůj návrat svatbou s Vivian Libertovou, dívkou italského původu a katolické víry,kterou poznal tři týdny před svým nástupem k letectvu. Časem se jim narodí čtyři dcery, z nichž prvorozená Rosanne bude později účinkova t v otcových televizních show a v osmdesátých letech se stane velkou hvězdou country music. Za své zaměstnání si Cash tehdy zvolil podomního obchodníka, ale více snil o kariéře rozhlasového moderátora. Zapsal se proto na kursy,ale ještě než na ně začal chodit, setkal se v garáži, kde pracoval jeho bratr s Johnnyho třemi kolegy,kteří měli amatérskou kapelu T he T ennessee T ree. Johnny Cash se k nim přidá a zanedlouho začnou vystupovat po nejrůznějších barech a hospodách v Memphisu a jeho okolí. Tamní scéně v té době kraluje Elvis Presley, který svou zářnou kariéru zahájil v dnes legendárním studiu Sun Records Sama Phillipse. T o inspiruje Cashovo kvarteto, aby se pokusilo u majitele studia absolvova t přehrávky; zkoušejí to jako interpreti gospelů, ale Sam Phillips trvá na tom, že komerční úspěch mohou mít pouze s country. Skupina se nechá přesvědčit a společnost Sun Records skutečně podepíše smlouvu; jistí ji především síla Cashova hlasu a jeho skladby Hey Porter a Cry,Cry,Cry.Obě vycházejí 21. června 1955 na jeho debutovém singlu; okamžitě se stane nejhranější nahrávkou v Memphisu. Je to takový úspěch, že ještě než natočí svůj druhý singl, opustí Cash své zaměstnání.
A nezmýlil se. Už v lednu následujícího roku se jeho skladba I Walk The Line objevila v popové hitparádě, z m uže oblékajícího se výhradně do černé se stává nejžádanější countryový umělec. Hraje až tři sta koncertů do roka, výsledkem je operace hrdla. Lékaři mu doporučují alespoň měsíc nezpívat. Johnny Cash však již o týden později opět stojí na pódiu, dál neúnavně kočuje od města k městu, ze státu do státu, natáčí jeden singl za druhým, v roce 1957 vydává jako vůbec první hudebník na značce Sun dlouhohrající album; jeho debut nese název Johnny Cash With His Hot And Blue Guitar.Zároveň však začíná slušně pít a brát prášky proti únavě. Brzy dospěl do stavu, kdy "jedna je moc a tisíc málo". Stále zřetelněji se odcizuje své ženě a dcerám.

KOVBOJ S KYTAROU
Nová kapitola Johnnyho Cashe se začala psát v roce 1958, kdy podepsal dlouhotrva jící smlouvu s gramofonovou společností Columbia. V rychlém sledu natáčí alba tematicky vyhraněná i sociálně kritická, desky duchovních písní i silných neobyčejných příběhů plných kovbojů, farmářů, venkovských doktorů, Indiánů, nádražáků, desperádů, jižanských vojáků, splašeného dobytka i odvážných ženských, putujících pláněmi v krytých vozech. Tam, kde se nemohl opřít o vlastní zkušenosti z dětství, rychle to dohonil. Procestoval odlehlé končiny Spojených států v džípu, na koni i pěšky,naučil se zabít běžícího králíka nožem. "Ne ze sportu, ale protože jsem měl hlad." Byl velmi přesvědčivý,dokonce i když zpíval písničky z popraviště; v jedné proklíná přihlížející dav,ve druhé si odpočítává posledních pětadvacet minut. Takhle se v Nashvillu o kovbojích nikdy předtím nezpívalo. Závislost na alkoholu a drogách si ale začala vybírat svou daň. Populární písničkář se stával stále nespolehlivějším, jeho koncerty musely být rušeny; nakonec byl vyhozen i z legendární Grand Ole Opry. Odstěhoval se sice do slunné Kalifornie, ale nové prostředí bylo ještě zhoubnější. Vytváří víc skandálů, než píše písniček. "Kromě to ho,že jsem rozmlátil všechna auta, která jsem měl, zrušil jsem dva džípy a jeden karavan, převrátil dva traktory a jeden buldozer.Při různých nehodách na jezeře jsem potopil dva čluny a z jednoho kamiónu jsem vyskočil těsně před tím, než se zřítil z dvousetmetrového útesu v Kalifornii," vy počítával s odstupem let Cash. A k tomu několikery dveře proražené sekerou v příčkách mezi hotelovými pokoji, bezpočet rozštípaného nábytku, pár riskantních vandrů v prériích a skalách, bezdůvodných zběsilých útěků před každým policejním autem, které se objevilo v dohledu, i několik skutečných, b yť nepříliš významných konfliktů se zákonem. Johnny Cash však byl dalek toho, aby si na své rebelii stavěl image. Vnější konflikty byly jen slabým odrazem mnohaletého vnitřního utrpení. Vše se tragicky vyhrotilo až v roce 1967, kdy byl Cash krátce po rozvodu nalezen polomrtvý v malém městě v Georgii. Jen tak tak mu zachránili život. Zachránit svou pověst a řadu přátelství se ovšem Cashovi nedaří. Brzy je obklopen už jen hrstkou nejstatečnějších přátel. Mezi nimi je i zpěvačka June Carterová. Znali se ještě z dob střední školy,kdy se byl Johnny podíva t na vystoupení T he Carter Family v Grand Ole Opry.O šest let později se na stejném místě sešli znovu; tentokrát již v zákulisí, jako muzikanti. "My dva se jed noho dne vezmem," řekl jí tehdy Cash; ne brala ho vážně. Byla vdaná, on ženatý. Znovu se pak sešli až v roce 1962, kdy se June přidala k Johnnymu jako doprovodná zpěvačka. Vydržela všechny jeho excesy a v březnu roku 1968 se za něj opravdu provdala. "Hned na začátku našeho manželství jsem šla a spláchla bez mrknutí oka pilulky snad za milión dolarů," vzpomíná June. Nepomohlo to. Zpočátku ostatně nepomáhala ani odborná pomoc lékařů. "Doktor vždycky přišel a ptal se, jak se mi vede. Říkal jsem, že skvěle, a on na to,že to jsou kecy.Čtvrtý den se mě zeptal, kdy s tím hodlám opravdu seknout. Tak jsem vstal, vytahal všechny ty poschovávaný drogy a společně jsme je šli spláchnout do záchodu - málem jsme ho ucpali," popisoval později mnohokrát svou proměnu Johnny Cash; vždy s humorem a zcela otevřeně.

VE FOLSOMSKÉ VĚZNICI
"Hello,I´m Johnny Cash," řekl a začal hrát. Psal se rok 1968 a písničkář stál před několika desítkami chovanců ve folsomské věznici. Ještě ten rok se vystoupení objevilo na desce Johnny Cash At Folsom Prison. Syrové album s hlášením vězeňského rozhlasu, vyvolávajícího vězně čísly k návštěvám ve vrátnici, řvoucím obecenstvem a uvolněným Cashem se stalo jedním z jeho nejslavnějších alb; jen v americkém žebříčku se udrželo celých 122 týdnů! A ještě větší ohlas vyvolala napřesrok deska Johnny Cash At San Quentin, opět z vězení, ovšem mnohem říznější než folsomský koncert. Obsahuje i skladbu Shela Silversteina A Boy Named Sue; kdosi ji Cashovi podstrčil krátce před koncertem. Johnny později vzpomínal, že podle názvu muselo být přece každém u jasné, že to je něco, co zpívat nechce. Ale nakonec odzpíval talking blues o chlapci jménem Zuzanka z papíru na podlaze; z písničky byl v krátké době miliónový hit, který zaujal i tehdejšího amerického prezidenta Richarda Nixona - 17. dubna 1970 přivítá Johnnyho Cashe v Bílém domě. Cash byl opět na vrcholu. Nahrává s Bobem Dylanem i kazatelem Billym Grahamem, má vlastní pořad v americké televizi, v Izraeli natáčí film na téma křesťanství a současného moderního života ve Svaté zemi, po boku Kirka Douglase se objevil ve westernu A Gunfight a v jednom z dílů amerického detektivního seriálu Columbo, vydává autobiografii Man In Black, výrazně se angažuje v kampaních za občanská práva Indiánů a vězňů, jako vůbec nejmladší hudebník je roku 1980 uveden do prestižní Country Music Hall Of Fame. Samozřejmě nepřestává koncertovat; ve dnech 10.-12. 4. 1978 se představuje i v pražské Sportovní hale. Leč úspěšná sedmdesátá léta pomalu končí a následující dekáda už tomuto muži v černém příliš nepřeje.

ODCHOD NA VRCHOLU
Ani s dalším desetiletím Johnny Cash nedokáže přestat natáčet nové písně a koncertovat. Dokonce zařazuje do svého repertoáru písně Bruce Springsteena a vystupuje na albu U2, ale úspěch se nedostavuje. Skutečnost, že znovu propadl drogám, s tím však tentokrát nemá co dělat. Příčiny jsou poněkud tragikomické. Cashe napadl pštros, kterého choval na svém pozemku, a způsobil m u vážná zranění. Prášky,jež vzal proti bolesti, odstartovaly novou vlnu závislosti. Dostal se z ní. Mezitím mu však vypršela nahrávací smlouva se společností Mercury. O autora více než stovky hitů se nikdo nepral. Jako deus ex machina tak vstoupil do jeho života zkraje devadesátých let proslulý producent Rick Rubin; své jméno si Rubin udělal na rapových a hiphopových deskách LL Cool J,Public Enemy či Beastie Boys, ale jeho ctižádostí bylo upsat pro vlastní gramofirmu American Recordings právě Johnnyho Cashe. Ten neměl o nějakém Rubinovi ani ponětí. "Na začátku naší spolupráce jsem vůbec netušil, co po mně chce. Ale pak jsem pochopil, že chce, abych si dělal, co chci," vzpomíná Johnny Cash na svůj poslední návrat. Tím bylo v roce 1994 album American Recordings, o dva roky později Unchained. Johnny Cash na nich vedle osvědčených tradicionálů a vlastních countryových skladeb zpívá i coververze od U2, Nicka Cavea či Nine Inch Nails. Zdálo se, že nedlouho po svých šedesátých narozeninách chytil nový dech. V říjnu roku 1997 vystupoval v Michiganu. Během jedné písně mu upadlo trsátko, zpěvák se pro ně sehnul a silná závrať ho málem srazila k zemi. Narovnal se a oznámil publiku: "Trpím Parkinsonovou chorobou." Krátce nato u něho byly objeveny příznaky neléčitelné neurologické poruchy,takzvaný Shy-Dragerovův syndrom. Druhý den zrušil Johnny Cash zbytek turné. Po dvaačtyřiceti letech přestal koncertovat. Rozloučit se s hudbou však odmítl. "Zapomněl jsem jméno své nemoci, v mém životě nemá místo.Nemohu uvažovat tak negativně, nesmím si přece připustit, že se blíží okamžik, kdy budu zcela neschopný," řekl v roce 1999 v USA Today. "Miloval muziku, byla jeho životem. Vzpomínám si, jak po jednom natáčecím dnu se na mě obrátil a povídá: ,Mám takový pocit, že tohle bude moje absolutně nejlepší album.` Kolik těch desek vlastně natočil? Dvě stě? Je úžasné slyšet někoho,kdo za svůj život udělal tolik práce, že pořád ještě chce udělat svou nejlepší desku," tvrdí Rick Rubin. Natočili spolu ještě dvě vynikající desky. V roce 2000 album American III: Solitary Man, loni American IV: The Man Comes Around. A pracovali na další; snad vyjde posmrtně, diskografie se tak bude rozrůstat dál. Žít bude ostatně i legenda tohoto výjimečného muzikanta a neuchopitelné osobnosti. To jen jeho život 12. září 2003 v časných ranních hodinách skončil; příčinou smrti byly komplikace s cukrovkou v důsledku selhání respiračního přístroje. Merle Kilgore, spoluautor slavné písně Ring Of Fire, se nechal slyšet: "Muž v černém se převlékl do bílého,aby se v andělské kapele připojil ke své ženě June. Ať jim i tam nahoře šlape stejně dobře jako tady na Zemi."