Spoře oděné dívky jsou minulostí. Časopis Playboy uzavírá etapu playmates
Playmates patřily ke druhé polovině minulého století stejně jako třeba cigarety. A stejně jako cigarety jsou dnes minulostí. Vydavatelé Playboye totiž oznámili, že se v časopise fotky spoře oděných dívek přestanou objevovat…
Prohlášením vydavatelů Playboye skončila jedna etapa popkultury. A dost možná i jedna etapa ve vývoji přístupu moderní společnosti k sexualitě. Právě ohromné společenské změny po druhé světové válce – především v USA – umožnily zrod Playmates jako odrazu sexuálního uvolnění. Fotografie nahých dívek a žen uprostřed časopisu (většinou na rozkládacím archu papíru) znamenaly v minulých šedesáti letech pro mnoho mužů, ale koneckonců i žen, první kontakt s erotikou a ovlivňovaly to, jak bude celá společnost k erotice přistupovat. Playmates se staly prvními sexuálními ikonami a sexuálními fantaziemi celých generací dospívajících. Pro samotné dívky pak bylo jejich angažmá často vstupenkou do světa šoubyznysu a k další vysněné kariéře… Či k tragickým koncům v podobě předávkování drogami, alkoholových excesů a podobně. Institut Playmates byl každopádně kopírován, napadán, zesměšňován, obdivován, citován a zároveň obviňován ze všeho možného – od morálního úpadku mladých mužů po ponižování mladých žen.
Nyní jsou tedy Playmates historií. Vydavatelé časopisu správně usoudili, že v době internetu není tištěná erotika nic, co by přinášelo konkurenční výhodu. „Dnes jste jeden klik myší od jakéhokoli sexuálního aktu, který si dokážete představit. A navíc zadarmo. V tuhle chvíli jsou prostě Playmates passé,“ prohlásil v rozhovoru pro New York Times šéf Playboye Scott Flanders.
Místo Playmates se má v „novém Playboyi“ objevovat více „sexuálně pozitivních“ článků od ženských autorek. A právě to ukazuje na druhý důvod, proč jsou v roce 2015 Playmates přežitkem. Změnila se doba. Současná Amerika není sice tak puritánská, jako když se fenomén Playmates zrodil a kdy byl sex chápán jako něco, co vám způsobí spoustu problémů, spíše než jako něco, co je příjemné. Na druhou stranu tatáž Amerika je dnes v zajetí diktátu politické korektnosti a mladí lidé jsou už od středních škol vedeni k tomu, že nic nesmí nikoho urážet ani se ho dotknout. Což v kombinaci se stále hlasitějším feministickým hnutím, bojujícím proti „tradičním genderovým rolím“ a „objektivizaci žen jako sexuálních symbolů“, dostalo Playboy a celý fenomén Playmates paradoxně pod podobný tlak, který zažíval ze strany katolických moralistů v době svého vzniku. S tím rozdílem, že tentokrát nestálo z ekonomického hlediska za to, mu čelit.
Hefnerův marketing
Časopis Playboy tvořil tvář poválečné Ameriky a stal se jejím symbolem podobně jako třeba cigarety Marlboro. Spisovatel Steven Watts ve své knize Mr. Playboy: Hugh Hefner And The American Dream přirovnává zakladatele Playboye Hefnera k Elvisi Presleymu či Waltu Disneymu a tvrdí, že změnil nejen sexuální chování, ale i to, jak se lidé na Západě začali stavět k tématu trávení volného času vůbec. Hlavním symbolem časopisu a celého impéria byly nicméně Playmates. Ne že by předtím nebylo snadné dostat se k erotickým fotografiím. Pokud jste věděli, kde je hledat, mohli jste je pokoutně sehnat celkem bez problémů. Nikdo ale neměl odvahu nabízet je veřejně. To změnil až Hefner a jeho Playboy.
První číslo časopisu z prosince 1953 obsahovalo uprostřed lechtivé fotky Marilyn Monroe, označené Sweetheart of the Month, ale už lednové vydání přivedlo na svět první Playmate of the Month, tedy Dívku měsíce a jakousi hlavní hvězdu každého vydání. Primát drží Margie Harrisonová. Hefner tehdy ještě neměl rozpočet na fotografování a celé fotosety tedy kupoval od specializované agentury Johna Baumgartha, jež vyráběla populární obrázky a kalendáře pin-up dívek, tak oblíbené například mezi americkými vojáky v druhé světové válce. Takzvané pin-upky jsou ostatně zjevným předchůdcem a inspiračním zdrojem Playmates. Důkazem Hefnerova citu pro marketing nicméně je, že tento fenomén hned zpočátku pomocí názvu Playmate pevně svázal se svým časopisem. A i když následně Playboy kopírovalo mnoho dalších vydavatelů, nikdo z nich už nedokázal dát svým fotografickým sériím tak silné jméno. Dokonce ani rivalovi Playboye, časopisu Penthouse, se nepodařilo se svými Penthouse Pets prorazit do širšího kulturního povědomí, jakkoli to jeho vydavatel Bob Guccione zkoušel pomocí tradičně odvážnějších póz svých modelek.
Hefner přitom koncept nevymyslel v Playboyi. Již ve svém dřívějším působišti, časopisu Shaft, vytvořil podobnou rubriku – Coed of the Month. Až v Playboyi ho ale napadlo spojení názvu rubriky a časopisu. Vzápětí pak marketing dotáhl k dokonalosti, když Playmates doplnil o „bunnies“ – dívky, které ve vyzývavém oblečení evokovaly králíčky z loga časopisu. Zatímco tyhle dívky byly skutečně spíše marketingovou atrakcí pro čtenáře, obecně „dosažitelným“ symbolem časopisu (myšleno v tom smyslu, že na ně běžný čtenář mohl narazit třeba na společenských akcích či v Playboy klubech), Playmates zajišťovaly „aspirační“ část zážitku, tedy ikonické, hvězdné dívky, odhalené, vzrušující, ale nedosažitelné.
Požadavky na Playmate byly docela jednoduché. Hefner trval na tom, že dívkou měsíce může být kdokoli – učitelka, sekretářka, prostě jakákoli obyčejná dívka. Tím, že se ale najednou stane Playmate, dostane se na erotický piedestal a může být obdivována stovkami tisíc čtenářů časopisu. Vedle toho vydavatel nepodcenil ani tradiční lidské vlastnosti, jako je soutěživost, a dokonce i Playmates dal vlastní hierarchii. Jakkoli dnes výraz Playmate obecně označuje všechny dívky, jejichž fotografie se objevily v Playboyi, výjimečné postavení mezi nimi měly právě jen Playmates of the Month, tedy Dívky měsíce. Těm byl v časopisu vyhrazen hlavní prostor uprostřed (od roku 1955) a později byla jejich fotografie i na rozkládacím archu a tvořila jakýsi plakát (od roku 1956). Z nich pak byla volena Playmate of the Year. Být Playmate ještě nemuselo nic znamenat, ale být Playmate měsíce, nebo dokonce roku… To už mohlo pomoci ke kariéře v šoubyznysu, jakkoli často krátkodeché.
Netýkalo se to jen Spojených států. Jana Štefánková, která fotila svůj set pro Playboy v roce 1993, bývá označována za první českou Playmate. A jakkoli to v Americe nedotáhla ani na Playmate of the Month, v Česku to stačilo k okamžité kariéře televizní moderátorky a statusu jakési béčkové celebrity, který jí následně zajistil i lukrativní sňatek. Klesající hodnota titulu Playmate je nicméně zjevná i v českém prostředí. Když se deset let po Štefánkové stala první českou Playmate of the Month Markéta Jánská, tuzemský bulvár to přešel mlčením.
Vývoj Ameriky na nahatých fotkách
Pod sebe napsaný seznam Playmates dokonale ilustruje vývoj americké společnosti od založení Playboye až do současnosti. Ještě v roce 1956 nebyl problém mít v časopise šestnáctiletou Playmate, což je dnes nemyslitelné. Šedesátá léta přivedla na stránky časopisu první modelky s asijskými kořeny a první Afroameričanky. China Lee se stala první „nebílou“ modelkou v roce 1964 a v roce 1965 byla Jennifer Jacksonová první afroamerickou modelkou s titulem Playmate of the Month. A i když se ani Asiatky, ani Afroameričanky nestaly běžnou součástí stránek Playboye, už proto, že menšiny v té době měly své specializované časopisy s podobným obsahem, Hefnerovi slouží ke cti, že v době, kdy Amerika žila problémy s dožívající rasovou segregací, on se postavil jednoznačně proti rasismu. Z dnešního pohledu to feministické hnutí paradoxně občas vysvětluje jen jako důkaz toho, že se neštítil sexuálně využívat dokonce i příslušnice menšin.
Začátkem sedmdesátých let dosáhlo sexuální uvolnění vrcholu a v roce 1973 jsou v časopise první dívky, které se ukazují viditelně nahé celé (tedy i „dole“). V osmdesátých letech přichází první video Playmate a v devadesátých letech první otevřeně lesbická Playmate či první Playmate s tetováním.
Hefner si vždy zakládal na tom, že Playboy není jen časopis nebo obchodní impérium, ale především životní styl. Tomu v sedmdesátých letech podřídil vše a do dnešních dnů, kdy je mu 89 let, stále žije život Playboye. Ten se datuje od sedmdesátých let, kdy Hefnera proslavil tzv. Playboy Mansion, tedy jeho sídlo, původně v Chicagu, později v Beverly Hills. Zde přijímal novináře a obklopen zástupy Playmates a Playboy Bunnies demonstroval, jak má vypadat život. S postupujícím věkem se ale celý tenhle obrázek ideálního světa pozvolna měnil v karikaturu. Z vydavatele se stal stárnoucí a později starý muž, který si svoji životní vitalitu dokazoval už jen pomocí viagry. A Playmates po jeho boku vypadaly stále směšněji a směšněji. Jedním z mnoha hřebíčků do rakve Hefnerovy pověsti – a koneckonců pověsti celého Playboye – byla letos vydaná kniha Down The Rabbit Hole, paměti bývalé Playboy Bunny Holly Madisonové, jež s vydavatelem a dalšími dívkami žila v Playboy Mansion od roku 2001. Na Hefnerovi nenechává nit suchou a život v domě popisuje jako „peklo na Zemi“. V jejím podání se vrtošivý stařík Hefner bavil tím, že různé skupiny dívek poštvával proti sobě. Pokud je tedy zrovna nevyužíval k nejrůznějším sexuálním hrátkám, kterých byl nicméně sotva mocen. Je potřeba zdůraznit, že Madisonová paměti vydala až po téměř deseti letech kariéry spojené s Playboyem, během níž dokonce účinkovala pět let společně s Hefnerem a dalšími dívkami v reality show ze života v Playboy Mansion.
Ať už je kniha popisem skutečného života v domě, nebo jen snahou vydělat poslední peníze a slávu na části své minulosti, zapadá do současné moderní a feminismem ovlivněné představy Playboye jako směšného reliktu doby. Doby, kdy muži ještě směli věci, které jsou už dnes minimálně nevhodné, a kdy ženy byly masově zneužívány pro jejich potěšení. Playmates tak již dnes nepředstavují nedostižné sexuální bohyně, ale zneužité ženy a dívky, které je třeba litovat a kterým je třeba pomoci ze sexuálního otroctví. I proto fenomén Playmates končí… A sex se znovu přesouvá na méně viditelná místa na internetu. Nebude všem na očích. Jen musíte vědět, kde hledat.
Další zajímavé Causy Reflexu:
