Frances Anita Craneová: Kdo byla téměř neznámá manželka Jana Masaryka?
Nevstoupíš dvakrát do téže řeky? Krátce před svou smrtí 10. března 1948 poslal Jan Masaryk snoubenku Marcii Davenportovou do Londýna. Prý se k ní brzy připojí a vezmou se. Málo se dnes ví, že o čtvrt století dříve řekl „ano“ rozvedené dceři milionáře se třemi dětmi. Kdo byla Frances A. Craneová (8. listopad 1887 - 10. srpen 1954), která Jana „moc milovala, ale nemohla s ním žít“? A nebralo si spíše Československo rodinu Craneovu?
Nebude náhodou, že milostný a partnerský život Jana Masaryka povystoupil ze stínu, až když se jeho pobožná matka Charlotta, trpělivá ochránkyně „nezbedného bakaláře Jana“ před zbytkem světa, ocitla pro recidivující maniodepresivitu v samotě veleslavínského sanatoria.
Přitom se Jan později ve společnosti nijak netajil, že už během svého sedmiletého pobytu v Americe a potom po návratu domů i za první světové války a po vzniku republiky vedl pestrý život. O konkrétních jménech se ale jen spekulovalo. Z náznaků připomeňme zmínku Masarykova životopisce Vladimíra Vaňka o jakési „krásné paní O. M. z Prahy“. Prezidentův syn se s ní údajně chtěl začátkem dvacátých let oženit, získal prý i otcovo svolení k sňatku, z vůle oné dámy se však nakonec rozešli.
Milionářská suverénka
Zdánlivě nekonfliktní sázkou na jistotu se zdála být až Frances Anita Craneová-Leatherbeeová, dcera rodinného přítele a dlouholetého podporovatele TGM, amerického podnikatele Charlese Richarda Cranea.
Frances přišla na svět v úterý 8. listopadu 1887 v Chicagu, byla tedy o rok a dva měsíce mladší než Jan, rodák z Královských Vinohrad. Ani on sice nevyrůstal v materiálním nedostatku, nicméně dcera majitele prosperujících továren, především na výrobu vodovodního potrubí a armatur, hrála v tomto směru zcela jinou ligu. Ovlivnilo to nejen její nahlížení na svět a lidi z nižších vrstev, ale i zájmy a způsob trávení volného času. Otec Charles R. Crane zosobňoval úsloví o člověku „s botami z kůže toulavého telete“, dcera po něm zdědila vášeň pro cestování, umožněné finančním zázemím.
U Cranea byly dlouhé výpravy i do odlehlých částí světa motivované zvídavostí, snahou vcítit se do cizích kultur, pochopit je a poté filantropií i osobními konexemi usměrňovat běh světových dějin směrem, jaký právě považoval za žádoucí. Projevovalo se to také v jeho náboženských sporech se snoubenkou a pozdější ženou Cornelií, jež během svého života od presbytariánství konvertovala k až fanatickému katolicismu. Zato Charles často podléhal vlivu svých přátel, zajímal se o orientální duchovní směry.
Dospělosti se dožily čtyři z jejich pěti dětí: po prvorozeném Richardu Tellerovi (1882) to byla Mary Josephine (1886), Frances Anita (1887) a John Oliver (1900).
Perspektivní Slované
Faktorem, který spojil Craneovy s Masarykovými, se stalo – Rusko. Když bylo Frances pár měsíců, odplul otec na čtyřměsíční cestu po Evropě, ale podíval se i do Palestiny nebo Konstantinopole. Českému území byl zřejmě nejblíže v Drážďanech a Mnichově.
Při návratu z jedné ze svých dalších cest do Ruska, během níž v roce 1896 sledoval korunovaci posledního cara Mikuláše II. a zasazoval se o americké konexe na těžbu kavkazské ropy, dorazil přes Budapešť do Prahy, aby tu poprvé navštívil Tomáše Garrigua Masaryka. Ten Rusko osobně poznával od své první cesty roku 1887 a měl pověst jeho znalce.
Američan měl na Rusku eminentní zájem, rodinný podnik Craneových právě soupeřil s firmou Westinghouse v oboru vzduchových brzd pro vagóny, konstrukčně podobných současnému sortimentu vodovodních či plynových armatur. Pro největší železniční projekt té doby, výstavbu Transsibiřské magistrály, si Crane v roce 1897 v Petrohradě smluvně pojistil pozici exkluzívního dodavatele tohoto důležitého sortimentu.
Roku 1900 byznysmen velkoříši navštívil s Williamem Raineym Harperem, prezidentem University of Chicago, který si také cenil Masarykových znalostí o Slovanstvu. Mikuláš II. jim v Carském Selu věnoval půlhodinku ze svého nedělního odpoledne. Výsledkem návštěvy bylo rozhodnutí uspořádat na půdě Chicagské univerzity pětiletý cyklus přednášek, došlo i na zřízení katedry slovanských studií. V prvním ročníku měl za katedrou stanout ruský historik Pavel Miljukov, doporučený i Tolstým. Jenže neuměl pořádně anglicky, takže za sebe doporučil náhradníka, Maxima Kovalevského.
Pro rok 1902 se Crane s Harperem shodli na Masarykovi, erudovaném, a navíc – díky manželství s Charlottou Garrigueovou – s plynnou americkou angličtinou. „Plácli si“ během Craneovy další zastávky v Praze, 10. ledna 1902 Harper Masarykovi nabídl 2000 dolarů za čtyři přednášky týdně po dobu šesti týdnů, počínaje 17. červnem. Masaryk byl ochoten přistoupit na maximálně patnáct či šestnáct vystoupení. Crane vystavil šek, navíc slíbil financovat případné publikace.
Vzpoura, nebo rozmazlenost?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
