Český Lev Borský: Radikální intelektuál pojmenoval civilizační problémy. Jejich rešení ho zahubilo
„Bílé plemeno“ je v úpadku a ohroženo jinými. Ústavní demokracie se vyčerpá, vláda intelektuálů znamená cestu do záhuby. Té zamezí autoritativní vůdce, růst populace či omezení rozvoje kultury i emancipace. Už v polovině třicátých let minulého století, byť v jiném kontextu, rozvíjel originální český novinář, politik, filozof a militarista Lev Borský (2. 9. 1883 Kolín–říjen 1944 Osvětim) myšlenky, jež se ozývají i dnes. Uskutečnění některých z nich však paradoxně, nebo naopak zákonitě mělo tragické důsledky – i pro Borského.
Je to příhodné jméno pro zapáleného českého vlastence, ba nacionalistu. Lev. Lev Borský.
Muž, jenž byl jeho nositelem, se však narodil jako Leo. Leo Bondy. Pocházel z dobře situované židovské rodiny obchodníka v Kolíně a chodil na německou soukromou školu, takže jeho vztah k češství nebyl samozřejmý. Bondy se však záhy přihlásil k českému národu i výsostně osobní a zároveň manifestační volbou: příjmení si nechal v roce 1908 změnit úředně.
Studoval filozofii ve Vídni a pak spolu s rakouskými dějinami v Praze. Jeho disertační práci věnovanou modernímu pojímání psychologie posuzoval sám Tomáš Garrigue Masaryk. Borský, od roku 1908 doktor filozofie, ho uznával, ale to mu nebránilo v polemikách – a pozdější prezident mu to zřejmě nezapomněl. Borský kritizoval Masarykův výklad českých dějin, humanitní ideály odmítající násilí, návaznost na českobratrský odkaz (v Borského interpretaci oslaboval národní energii) i výzvy k drobné práci či pozvolný kulturní či hospodářský rozvoj. V protikladu k tomu nekompromisně prosazoval státnickou politiku, jejímž cílem měl být samostatný a co nejmocnější a nejobávanější národ – jinými slovy „ideály státní velikosti“, hodnoty síly, moci.
Národní otázka byla pro Borského prvořadá. Konstruoval obraz bojovného národa, pro nějž jsou vhodnější jiné vzory než Jan Hus, Petr Chelčický či Jan Amos Komenský. V jeho panteonu figurovali Přemyslovci, kteří vybudovali centralizovaný stát, a hlavně Jan Žižka a Prokop Holý: zásluhou jejich válečnického umění „jsme jednou také byli apoštoly důležitějších věcí nežli bible“. Později Borský Učiteli národů vyčítal: „Komenský místo toho, aby postavil několik tisíc vojáků a exulantů a zbytek najal za žold, prosil a objížděl cizinu, aby jeho národ osvobodili jiní.“
Básník vojska
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
