Hugues Aufray: Francouzský zpěvák, který naučil Evropany poslouchat Boba Dylana
Ztepilého Francouze s ostře řezanými rysy a porůznu vyslovovaným jménem Hugues Aufray (* 18. srpna 1929), který se letos dožil devadesáti let, si zdejší veřejnost poprvé všimla v létě roku 1966, kdy se zúčastnil prvního ročníku festivalu Bratislavská lyra. Tehdy byl pro tuzemské posluchače pouze jedním z mnoha, ale už následující rok se mělo všechno změnit. Nejen vzhledem k jeho autorským úspěchům, díky nimž v řadě zemí, včetně té naší, zabodovaly Aufrayho písně jako Le rossignol anglais (Slavíci z Madridu), ale i z toho důvodu, že klukovsky vyhlížející romantik s nakřáplým hlasem působil od poloviny šedesátých let jako první oficiální „velvyslanec“ Boba Dylana na evropském území.
V rozhovoru, který s Aufraym v roce 1977 pořídil pro časopis Melodie František Horáček, písničkář vyprávěl: „V roce 1961 jsem vystupoval v newyorském kabaretu Blue Angel. Byl jsem tehdy úplně neznámý a musel denně zpívat pětkrát za večer, abych si vydělal. Takže jsme měli představení vždycky ve tři odpoledne, v pět, v devět, v jedenáct a o půlnoci. Společně se mnou tam účinkovali dva mládenci a jedna dívka, kteří se jako já potloukali po všelijakých klubech a kabaretech. Za měsíc, co jsme byli denně spolu, jsme se spřátelili. Byli to Peter, Paul & Mary. Jednou mi řekli, abych s nimi v sobotu šel na večírek ke kamarádovi do Greenwich Village. Vypravili jsme se tam po představení ve dvě v noci, pěkně utahaní. Sešlo se tam dost známých lidí a mně tam taky představili mladíka, o němž říkali, že je moc talentovaný a píše a zpívá zajímavé písničky. Neznal jsem ani jedinou. A jméno Bob Dylan mi taky nic neříkalo. Teprve za čas jsme se znova sešli, něco mi zahrál a zazpíval – a mně to připadalo skvělé. Říkal, že chystá desku, a až bude venku, pošle mi ji. Za rok jsem ji skutečně dostal a začal ty věci překládat do francouzštiny. Bylo to absolutní šílenství, protože ve Francii tehdy nikdo nevěděl, kdo je to nějaký Dylan.“
Anglický, nikoli madridský slavík
Vliv Huguesa Aufrayho na evropskou – a jmenovitě českou – populární hudbu skutečně není zanedbatelný. Roku 1961 vydává na singlu Santiano, svou adaptaci námořnické odrhovačky Santy Anno, kterou před ním měli v repertoáru američtí folkaři Odetta a Kingston Trio. Kořeny zlidovělé skladby sahají až do poloviny 19. století, k takzvaným bojům o Texas, jejichž záporným hrdinou byl nenáviděný mexický generál Santa Anna. Historky s ním spojené daly vzniknout i tex-mex evergreenu The Yellow Rose of Texas. Na ten měl u nás od roku 1965 monopol Waldemar Matuška, jenž ho zpíval s textem Iva Fischera pod názvem Růže z Texasu.
A titíž Matuška a Ivo Fischer se postarali, aby u nás zdomácnělo Santiano. Stalo se tak ovšem až roku 1972, pět let poté, co Matuška s Fischerem počeštili jiný slavný Aufrayho hit: Laisse-moi petite fille neboli Sbohem, lásko. Na druhé straně Waldemarova singlu se nachází skladba Až se má loď zpátky vrátí, v originále When The Ship Comes In, což je dylanovka inspirovaná Brechtovou a Weillovou baladou Seeräuber-Jenny (Pirate Jenny) z Třígrošové opery. Také tuto známou melodii proslavil v Evropě Hugues Aufray.
A nesmíme zapomenout na asi největší úspěch Matušky i jeho francouzského protějšku: Le rossignol anglais. Když Aufray v pětašedesátém začal hrát tuto ryčnou píseň na koncertech s autoharfou (akordovou citerou, kterou kdysi sestrojil jeden německý přistěhovalec žijící ve Filadelfii), bylo jasné, že má v kapse nesmrtelný šlágr. Matuška se ho zhostil o necelé tři roky později za doprovodu orchestru Karla Krautgartnera, v němž autoharfu nahradily kytary. Fischerův název zněl Slavíci z Madridu. Le rossignol anglais (Anglický, nikoli madridský slavík) je o lásce, v refrénu se opakuje: „Zpívej, zpívej, slavíku, tři sloky ve španělštině a zbytek v angličtině.“ Text napsal s Huguesem Pierre Delanoë, což byl stálý spolupracovník Gilberta Bécauda. Aufray však celou svou osobností vytvářel dojem truvéra, jenž si ve světě muziky vystačí sám, od neškoleného (a lehounce falešného) broukání až po flétnu dominující jeho další slavné baladě Le joueur de pipeau (česky Krysař, opět v podání Waldemara Matušky).
Amerikánství v krvi
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
