Covidový cirkus Evropa aneb Jak cestovat v době dovolených

Letadlo z Prahy do Vídně je téměř prázdné, přesto trvá odbavení věčnost. Pracovníci u přepážky zdlouhavě studují covidové testy a zkoumají, co musí mít dotyčný s sebou do koncové destinace. „V telefonu potvrzení nestačí, musíte mít papír,“ posílají jednoho z cestujících hledat, kde by si mohl potvrzení o covidovém testu vytisknout.

„Vídeň je nevyzpytatelná, občas tam dělají problémy,“ komentuje problém paní u přepážky. Nakonec to jde hladce. Cestovatele vítá přeplněný terminál, kde je hlava na hlavě. Ve srovnání s nedávno pustými halami mezinárodních letišť se jedná o radikální změnu. Nakonec se kontrolami proklouznout dá, žádný certifikát ani test nikdo vidět nechce. Paní Alžběta tu ale před několika měsíci cestou do Bělehradu málem zůstala i s dětmi, protože po ní požadovali test, který se ale dal udělat až po příletu.

Totéž v červenci zažila Marcela Hálová při cestě z Benátek do Prahy. „Na letišti v Trevisu panoval totální chaos, Ryanair požadoval negativní testy pro vstup do letadla, přestože na oficiálních stránkách ministerstva zahraničí bylo uvedeno, že otestovat se můžete až po návratu domů. Když jsem jim to ukazovala, argumentovali, že si i oni přes noc změnili pravidla. Prý to tak prostě je a musím si nechat udělat test na letišti,“ říká cestovatelka.

Paní Hálová cestovala se špatně pohyblivou maminkou, a protože do odletu zbývalo asi padesát minut, na test šla. „Antigen za 35 eur. Bylo to dražší než letenka,“ podotýká. V podobné situaci byl podle ní každý, kdo ještě neměl dokončené očkování, tedy asi polovina osazenstva letadla. Přitom manažer letiště ověřil u české ambasády, že Itálie patří mezi „zelené“ země, a tedy žádný test předem potřeba není. „Prostě si to u Ryanairu vyložili po svém. Paradoxně jsem čekala kontroly na letišti v Praze, ale tam to bylo každému jedno,“ dodává Marcela Hálová.

Vstupenka do Evropy