Kyrgyzstán, Biškek: Děkujte za ruštinu

V Kyrgyzstánu jsem byl celkem třikrát. Pracovně. Poradenská firma Berman Group, kde jsem společníkem, se tam podílela na rozvoji měst a regionů financovaném USAID (Agenturou Spojených států pro mezinárodní rozvoj). Vybírali jsme místa vhodná pro příchod zahraničních investorů, školili vedení krajů a měst, aby se s nimi uměli bavit, a ve dvou případech jsme pomáhali se zřízením průmyslových zón. Šlo o města Tokmok a Kara-Balta, která ležela pár desítek kilometrů na západ a na východ od Biškeku, kde měla USAID sídlo. Výhodou bylo, že všechna tři města ležela na magistrále vedoucí z Číny přes Kyrgyzstán do Uzbekistánu. Většina aktivit probíhala v Biškeku, tam všichni snadno dojeli.

KANÁLY VŠUDE

Biškek je město s pravoúhlými ulicemi, spoustou zeleně a systémem kanálů, nebo spíš struh, kudy samospádem proudí voda. Osvěžuje vzduch a splachuje odhozené odpadky. Někdy teče i ven a zavlažuje stromy a trávníky. V létě, kdy teploměr ukazuje pět­atřicet stupňů i víc, je to příjemné.

Město má asi devět set tisíc obyvatel. Největší menšinou jsou Rusové, pak Uzbeci, Kazaši, Ujguři … Národností zastoupených v Kyrgyzstánu je spousta – kupříkladu Tokmok s pouhými padesáti tisíci obyvateli se chlubí, že jich má ­sedmdesát. Jazykem vzdělanců je pořád ruština, ale stále víc je slyšet i hovor vedený turecky, protože Kyrgyzové jsou turkický národ a s Tureckem dost spolupracují. Hodně z nich tam také touží odejít, a agentura dokonce musela zrušit některá školení (počítačové dovednosti). Z dvaceti absolventů v zemi zůstal jediný, ostatní utekli za prací do Istanbulu.

PŘIVEĎTE ŠKODOVKU

Pro našince je v Biškeku levně. Zejména jídlo v čínských restauracích, jichž je tam spousta. Oběd vyjde na padesát korun a porce se nedají sníst. Pro domácí je ovšem při jejich platech jedinou levnou výjimkou elektřina, které mají z vodních elektráren přebytek. Jednou jsem pobýval v Biškeku i v zimě a předměstí nabízelo zvláštní pohled. Baráčky tam často připomínaly naše horší zahradní domky, tu kus igelitu, tam kus překližky, izolace nula, venku minus deset, a nikde se přitom nekouřilo z komína. Všichni používali přímotopy.

Kromě elektřiny je v Biškeku levné také oblečení. Textilky jsou snad jediné fungující továrny a právě z nich se exportují do Turecka levná trička napodobující všechny myslitelné světové značky. Jinak jsou Kyrgyzové prakticky bez industrializace. Paradoxně by přitom mnozí z nich chtěli z etapy zemědělství skočit přímo do společnosti založené na službách. Sedět po vzoru západních manažerů v kancelářích, ale bez jakéhokoli zázemí. „Kdyby k nám přišla Škodovka, to by se mi líbilo,“ říkal mi třeba starosta Tokmoku. A nebyl sám, kdo chtěl, abychom ze zahraničí přilákali nějakou automobilku. Jenže: kdo by pro ni vyráběl součástky? Když se vám v Biškeku porouchá auto, všichni vám doporučí, ať si ho necháte opravit v kazašské Almaty. Protože v Biškeku to nikdo neumí.

Jinak řečeno, Kyrgyzové jsou mentalitou pastevci a o průmyslu a jeho potřebách toho moc nevědí. I když pastevci … Výmluvná je historka, jak americký expert z USAID přijel do jednoho města v horách, tuším do Narynu, a tam se ho ptali, co mají dělat s krávami. V létě že je to dobré, to se pasou na loukách, ale po zimě strávené v zasněžených lesích se jim vracejí z lesů vyhublé, některé i chcípnou. „A dáváte jim někam seno nebo slámu?“ ptal se. Nerozuměli, neznali.

KYRGYZSKÝ TALENT

Kyrgyzové jsou chudí, ale hrdí. Třeba na svůj epos Manas. Vznikl ještě před tím, než tam dorazilo písmo, a desítky tisíc veršů o národním hrdinovi se po staletí předávaly z generace na generaci jen ústním podáním.

Lidé si váží i dnešních úspěchů kdekoli ve světě, ať jsou jakkoli banální. Již zmíněný starosta se například chlubil, jak byl coby předseda hokejového svazu v Helsinkách na olympiádě (svaz má asi tři sta členů a ligu hraje šest oddílů). A náš tlumočník, vzdělaný člověk, mi zase děkoval za úspěch kyrgyzského tanečníka, jenž u nás v roce 2011 vyhrál Česko Slovensko má talent. „On předtím soutěžil v Rusku a na Ukrajině a tam to nepřenesli přes srdce,“ říkal. „Ale vy nejste rasisté a nacionalisté, necháte vyhrát našeho člověka, za to vás mám rád.“

Na rozdíl od zemí někdejšího Sojuzu to mají Kyrgyzové dobré u Saúdské Arábie, která v zemi financuje stavbu mešit a podporuje vliv islámu. Ten je v zemi většinovým náboženstvím, ale obyvatelé jsou k jeho pravidlům nezvykle vlažní. Alkohol (ruský vliv) teče všude, v restauracích běžně dostanete vepřové a ženy v burce byste těžko hledali. Povinné modlitby pětkrát denně? Za celou dobu jsem jen jednou uviděl osamoceného člověka, jak si v parku u křoví roztahuje kobereček pro předepsaný rituál. Až to zprvu vypadalo, že tam chce dělat něco úplně jiného.

PRÁCE JAKO PROBLÉM

Nejvíc Kyrgyzstán podporují Spojené státy, jež tam mají pronajaté vojenské letiště, mezipřistání jim umožňuje zásobovat Afghánistán. Zájem Američanů je vidět i na nebývalé toleranci USAID k tamějším zvláštnostem. Zatímco v jiných zemích je jednacím jazykem angličtina a místní se musejí přizpůsobit, v Kyrgyzstánu to je ruština. 

Navzdory tomu, že rusky trochu umím, jsme se ale nakonec nedomluvili. Po roce a půl nás do další etapy už nepozvali, přestože další aktivity měly navázat. Nahlas padaly námitky typu „proč by to měli dělat Češi, když my to taky umíme“, realita však byla přesně opačná. Ve třech patrech nejvyšší budovy na Vítězném náměstí pracovalo asi padesát lidí, ale s výjimkou naší pětičlenné skupiny nebylo moc jasné, co vlastně dělají. Když se naplánovala konference, kde se měly zástupcům vlády představit výsledky jednotlivých projektů (od podpory zemědělství přes cestovní ruch až po půjčky na investice podnikatelů), ukázalo se, že s výjimkou naší práce (proškolení lidi, vyprojektované zóny atd.) není co prezentovat. Takže my to vlastně ostatním trochu kazili.