Japonci jako první národ míří k alternativě ke kouření. Rychleji, než by koho napadlo
Japonské hlavní město Tokio by chtělo být v době letní olympiády v roce 2020 voňavé a čisté. Dělá pro to v mnoha směrech hodně, i když v tak obrovské aglomeraci, která má více než 30 milionů obyvatel, to není nic jednoduchého. Městu a celé zemi ale pomáhají i nejmodernější technologie. Ty například vyvolaly u Japonců převrat v přístupu ke kouření, který nemá ve světě obdoby.
Na jedné z hlavních ulic čtvrti Akihabara v Tokiu uvidíte tabulky s japonským i anglickým nápisem „Welcome to Akihabara. No Smoking Area“. A skutečně – na ulici nikdo nekouří a na chodníku nenajdete jediný vajgl. Když se ale otevřou skleněné automatické dveře do jedné z místních trafik, šokuje mě, že se z nich vyvalí cigaretový kouř. Kuřácký ráj v nekuřáckém očistci? Jak je to možné?
„Protože se zde na ulici nesmí kouřit, umožnili jsme to lidem v našem obchodě. Zákon to nezakazuje, rozhodnout o tom může majitel. Pro mnoho lidí se proto z toho stal jakýsi záchytný bod,“ vysvětluje mi Satoši Tooi, šéf malého obchůdku. Na moji námitku, že v malé místnosti by se jeden téměř udusil, se usměje a s typickou japonskou úslužností a mírně skloněnou hlavou mě po úzkých schodech odvádí do prvního patra.
Nadzemní místnost je stejně velká jako ta v přízemí, také se zde prodávají tabákové výrobky, jeden mladík tady soustředěně popotahuje z jakési černé trubičky, ale od pusy mu nejde téměř žádný kouř, není cítit typický cigaretový zápach. Vzduch je na rozdíl od přízemí naprosto čistý. „Tohle je naše budoucnost,“ tvrdí provozovatel trafiky pan Tooi. Nad hlavou mu svítí nápis IQOS. Výrobek, do kterého se Japonci v poslední době naprosto zbláznili.
IQOS vypadá jako elektronická cigareta, ale není to elektronická cigareta. Na rozdíl od ní se v něm používá skutečný tabák. Ten ovšem nehoří na klasicky vysokou teplotu až 800 stupňů jako obyčejná cigareta, ale pouze se zahřeje na zhruba 300 stupňů. Některé škodlivé látky se tak nespalují a nedostávají do těla.
Ne, není to „zdravé“, jak někdo s oblibou tvrdí a jak se mylně občas objevuje v médiích (dokonce i českých). Je to pouze moderní alternativa. Nevydává to ovšem žádný puch, nic necítíte, žádný smrad vám neulpí na šatech. Ideální varianta pro „čistou“ olympiádu.
Čísla rozšíření jsou přitom až šokující. Náplně do IQOS, které se jmenují „Heets“ začalo za několik let "kouřit" na celém světě už 3,7 milionů lidí.
Jak používat tabák jinak
Abychom pochopili, zda lze protikuřácké tažení udělat i jinou cestou, než to známe z Evropy či Ameriky, podívejme se pak na několik příkladů japonských specifických řešení z jiných oblastí života. Některé jsem zažil při své nedávné cestě do Tokia.
„Je tady klid, dostanu zadarmo kávu, mohu si zde číst a hlavně je tady čistý vzduch. Cítím se zde jako doma,“ říká zhruba padesátiletý Noboru. Ten poutá pozornost zejména proto, že si hraje na velkého playboye. Má špičaté kožené boty, velmi dobře padnoucí drahý oblek, šik košili a kolem krku výrazný barevný šátek. Chodí každý den do mezonetové prodejny a kavárny, která vznikla v březnu letošního roku v proslavené tokijské čtvrti Ginza. Jmenuje se IQOS Store a otevřela ji zde firma Philip Morris, která zařízení IQOS vyrábí.
Koncept obchodu je naprosto zvláštní. Můžete si zde nakoupit výrobky, které k provozování IQOSu potřebujete, a když máte kartu člena, dostanete k tomu vždy zdarma kávu, můžete posedět, nikdo vás s ničím neprudí a neotravuje. Když jste nekuřák, jste také vítán. „Co ale takoví lidé u vás dělají?“ ptám se. „Mohou se třeba podívat se speciálním zařízením na projekci pomocí virtuální reality,“ zní odpověď. Místní protikuřácký zákon je i v Japonsku ale přísný – lidi do 20 let mají vstup absolutně zakázaný. Nesmí vstoupit ani v doprovodu rodičů. Jinak přijdete o licenci. Že se to dodržuje, si můžete být jisti.
Politici zatím ani nezakázali automaty na cigarety. Těch jsou v zemi desítky tisíc. Japonsko je vůbec státem nejrůznějších prodejních automatů (na jídlo, pití i další výrobky), najdete je naprosto všude. Protože jsou místní lidé důmyslní, zavedli pro použití automatů na cigarety speciální karty, které musí majitel registrovat podobně jako třeba řidičský průkaz. Nikomu do 20 let nemůže být karta vystavena, aby byli mladí lidé od kouření chráněni.
Jen alternativa
Velkým trendem je „vyhnat“ kuřáky z ulic, tedy donutit lidi, aby venku nepostávali s cigaretou. Opět stejný důvod – ulice je pro všechny, je veřejná. To české zákonodárce nenapadlo, udělali pravý opak. Přímo v Tokiu to souvisí i s tím, že město bude pořádat v roce 2020 letní olympijské hry. Chce být v té době „nekuřácké“. Tím se nemyslí, že nikdo nebude kouřit, ale že se hledají alternativy ke klasickému kouření.
Jenže i v případě „vytlačování“ kuřáků z veřejných prostor se pořád hledá kompromis. Na rozdíl od Česka. Jistě, ani v Japonsku se nesmí kouřit na nádražích, v restauracích, ve vlaku a také majitelé kancelářských prostor a firem to velmi neradi vidí. Ale například před nádražím vidíte vymezený kousek prostoru, kde se kuřáci tísní. Jsou spořádaní, neopouští ho a nepohazují vajgly, kde je napadne. Na ulicích i jinde jsou prosklené kuřárny.
„Zaznamenali jsme neuvěřitelný vzestup prodeje našeho výrobku IQOS,“ řekl mi usměvavý Australan Paul Riley (52), který je šéfem Philip Morris Japan. Protože ta se svým výrobkem uspěla, napodobují ji i ostatní tabákové společnosti. Výrobek se už prodává v desítkách zemí světa včetně Česka.
Na moji námitku, že nové technologie by mohly zmást především mladé lidi a přivádět je tím ke kouření, odpovídají zástupci firmy odmítavě. „Nechceme tím vychovávat nové kuřáky a už vůbec ke kouření nikoho nenavádíme. To by byla nesprávná politika. Jen říkáme, a všechny testy to potvrzují, že náš výrobek, který tabák nespaluje, je daleko méně škodlivý. To otevírá cestu pro budoucnost, protože alternativy ke kouření, které škodí zdraví, se neustále a dlouho hledají,“ vysvětluje britská doktorka Ruth Dempseyová, která je šéfkou části vědeckého výzkumu ve Philip Morris.
Zda máme věřit tabákovým firmám, které si hledí především svého byznysu, je vážnou otázkou. Jenže Japonsko ukazuje, že určité alternativy ke klasickým cigaretám existují.
„Byl jsem celoživotní silný kuřák a zřejmě nikdy nepřestanu, ale opakovaně to zkouším. Je fajn, že při hledání řešení mi pomáhá něco nového. Něco, co je určitým životním stylem, stejně jako mobil, tablet či Facebook,“ vysvětluje mi na slavné tokijské Ginze pan Noboru. Hluboce potáhne ze svého tabákového přístroje a… nic. Žádný štiplavý kouř nevidíme a necítíme. Chtěl jsem se ho ještě zeptat, jak dlouho mu to nadšení vydrží. Ale tuto otázku jsem už nestihl položit. Pan Noboru se totiž pozorně a se zájmem zadíval na mladou ženu sedící opodál a už mi nevěnoval pozornost. S touto svojí další „neřestí“ zřejmě nepřestane nikdy. K tomu ještě nikdo žádnou alternativu nevymyslel…
