Markéta Irglová: Žiju a skládám podle vlastních pravidel
S novou deskou Lila, třemi delšími skladbami, se smyčcovým kvintetem Jihočeské filharmonie a dalšími hudebníky. Česko-islandská zpěvačka a skladatelka Markéta Irglová (34), držitelka Oscara za píseň k filmu Once, který právě oslavil patnácté výročí, zakončí s touhle bilancí letošní festival Colours of Ostrava.
Proč jsou vaše tři nejnovější songy, Quintessence, Among the Living a Mother, které mají i videoklipy, tak dlouhé?
Nebyl v tom záměr, neříkala jsem si: „Musejí mít aspoň pět minut!“ Ale pravda je, že jsem se nechala vést, kam ta písnička chce sama jít. Někdy hudba člověka hodně překvapí. Obecně se snažím přijít ne na to, co chci já, ale kam směřuje ona. Aby to byl květ, který se sám rozevře.
Mother je o mateřství. Proč?
Filozofie té písničky je vlastně jednoduchá: člověk nemá šanci ocenit, co pro nás matky dělají, dokud si tu roli sám nevyzkouší.
Ty záběry babičky a dědečka v klipu jsou reálné?
Ano, to jsou moji rodiče s jedním z mých dětí. Je to hodně osobní song: netušíte, kolik musíte obětovat ze svého života a svého těla, abyste dítěti dali, co opravdu potřebuje. Na jedné straně je smutné, že se děti osamostatní, aniž by si uvědomily, co z toho jim dali rodiče. Spíš si v mládí neustále stěžujeme, že věci nejsou podle našich představ, nebo se snažíme překotně vyletět z hnízda, protože hledáme něco nového, lepšího – a tak to má samozřejmě být! Až moje děti vyletí z hnízda, bude to stejné. Ale příliš se na to netěším.
Vy už přemýšlíte, že děti vyletí z hnízda, když je jim devět, sedm a čtyři roky?
Přemýšlím. Třeba nejstarší dcera už má docela jasno, chtěla by studovat v Čechách. Proto sama sobě každý den připomínám: „Žij teď a tady!“ Snažím se brát rodičovskou roli den po dni, nečekám, až to bude někdy, možná, jednou v budoucnosti jednodušší. Netěším se, kdy dostanu zpátky kousek své vlastní samostatnosti, jak to bude super, až budu moci toto a tamto.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
