Za váš podělaný život může internet. Nebýt jeho, nevěděli byste, že máte podělaný život
S poměrně zajímavou studií přišel profesor Klein z Berlínské univerzity, který spolu se svým týmem zkoumal vliv internetu na štěstí lidí. Po pěti letech drahého výzkumu, který vyšel daňové poplatníky na téměř padesát milionů eur, přišel s překvapivým zjištěním, že současný internet většinu lidí psychicky deptá.
Lidé si to ani možná neuvědomují, ale za jejich podělaný život může z valné části internet.
„Získaná data z výzkumu nás samotné zaskočila. Ukázalo se, že až v devadesáti procentech, kdy si lidé stěžují na svůj zpackaný život, za to může samotný internet. Přehršel informací a neschopnost je nějak třídit mohou za to, že člověk zjistí, že v porovnání s ostatními se má prostě špatně.
Navíc tu máme celou řadu dezinformací, které záměrně u lidí vyvolávají strach nebo nenávist. Nejen že tu máme tím pádem spoustu lidí, jejichž život je podle internetu úplně k ničemu, ale tito lidé se zároveň bojí a cítí nenávist.
Pomyslnou třešničkou na dortu jsou potom sociální sítě anebo jen takové diskuse pod článkem. Neúspěšní lidé, jejichž život nestojí za nic a cítí nenávist, se zde shlukují, navzájem si potvrzují, že jejich životy jsou k ničemu, povzbuzují se v nenávisti a víc a víc se bojí. Je to začarovaný kruh,“ vysvětluje profesor Klein.
Jelikož profesor Klein získal grant pouze na studii vlivu internetu na člověka, a nikoliv na to, aby zjistil, jak zabránit ovlivňování lidí internetem, jeho práce zde skončila a on se může s vervou pustit zase do dalšího předraženého výzkumu.
Jak ale naložit s daty, které pan profesor předložil?
„My nemůžeme lidem zakázat internet. To bychom vše ještě zhoršili. Okamžitě by vzduchem létala slova jako „cenzura“, „velký bratr“ nebo podobně. Tím bychom si moc nepomohli. My musíme s těmi lidmi pracovat. Povzbuzovat je. Motivovat. Učit kritickému myšlení,“ představil René Zoureček, koordinátor neziskové společnosti „Člověk v plísni“, která se zabývá právě lidmi, kteří vlivem internetu zahořkli a stali se toxickými.
René Zoureček však jedním dechem dodává, že projekt „Člověk v plísni“ zatím úspěchy neslaví. Vzhledem k tomu, že se jedná o neziskovku, jsou lidé, kteří jsou nejvíce postiženi internetem, na toto slovo alergičtí a vesměs mají strach, že jim domů nastěhují imigranty.
„Prostudoval jsem pečlivě výsledky výzkumu pana Kleina a musím uznat, že to do sebe všechno zapadá. Vezměme si například imigranty. Už několik let je to veliké téma v celé Evropě. Převážně díky internetu jsme neustále informováni o počtu imigrantů a hlavně o jejich řádění. Ať už jsou ty zprávy pravdivé, nebo nejsou, rezonují společností. Několik vykuků se toho samozřejmě chytlo a udělalo si na tom kariéru. Tvrdí, že imigranty zastaví, že je k nám nepustí a přitom oni k nám ani nechtějí.
Vystrašený člověk, který na internetu čte jenom o tom, jak tadyhle imigranti znásilňují a tamhle staví mešity, přičemž ve své sociální bublině mu všichni jiní vystrašení lidé dávají za pravdu, snadno podlehne dojmu, že svět je zlé místo a jeho život je jeden veliký vtip.
Představme si, kdyby tento člověk neměl internet. O nějakých imigrantech by věděl možná tak z občasných zpráv v televizi. Vůbec by je neřešil. Nevěděl by, že se má bát, protože ho nikdo nestraší imigranty. Žil by si ten svůj malý spokojený život a nic by mu nechybělo “ dodal ještě René Zoureček. Je nutné podotknout, že na té myšlence skutečně něco bude.
Divoký kačer je fake news o skutečných událostech, které se sice nestaly, ale mohly by, jakkoliv znějí neuvěřitelně. Realitou jsou však ničivé požáry, které zasáhly Kalifornii.
