Ústavní soud zamítl homosexuálnímu páru adopci na dálku. Církev je tomu ráda a mluví o boží prozřetelnosti
Svědky nezvyklého soudního precedentu se stali Jaroslav Kouřil a Zbyněk Přijímal. Dva registrovaní partneři se rozhodli stvrdit svou vzájemnou lásku tím, že adoptují na dálku nějaké chudé africké dítě.
Jejich původně bohulibý záměr se však zvrtnul v něco, co ani jeden z nich nečekal. Téměř okamžitě se zvedla vlna nevole převážně z řad církve, která se dožadovala toho, aby dotyčným homosexuálům nebyla povolena adopce dětí ani na dálku.
„Takhle si to Bůh nepřál. Bůh si nepřál, aby dva muži nebo dvě ženy vychovávali dítě. Bůh si ani nepřál, aby dva lidé stejného pohlaví spolu ulehali na lože. Je to zvrhlé. Je to zvrácené a na ty, kdo to dělají, čekají pekelné plameny. Jejich duše jsou ztraceny. Pokud se nemýlím, tak v Bibli se jasně píše, a nyní cituji: „Dvě buzny nepojmou cizí robě za své, byv peklu propadli všichni.“
Tady to jasně vidíte černé na bílém. Bůh si nepřeje, aby homosexuálové měli cokoliv společného s dětmi. Tím pádem církev nemá na vybranou a musíme se řídit příkazy a přáními našeho pána, které jsou jasně vepsány do Bible, která je sborníkem příběhů, které se nikdy nestaly, ale přesto se podle ní musíme řídit. Podle výkladu Bible nemají homosexuálové právo ani na adopci na dálku. Tak to prostě je,“ uzavřel téma bratr Martin, farář z kláštera v Nové Pace, a šel se podívat do zákristie, jestli si ministrant namydlil na večer biskupa.
Dotyčný homosexuální pár je z celé aféry značně zklamán a rozhodnutí ústavního soudu považuje za nešťastné.
„Nemůžu se zbavit dojmu, že ústavní soud nejednal sám za sebe. Že se nechal ovlivnit tak trochu církví. Nevím, proč bychom nemohli adoptovat na dálku chudou africkou holčičku jenom proto, že jsme homosexuálové. Tady nejde o opravdovou adopci. Je to jen charita.
Když jsme tady se Zbyňkem minulý rok šli na Prague Pride v latexových oblecích a s větvičkou šalvěje v zadku, mysleli jsme si, že se svět změnil. Že jsme vyhráli a bude už jenom dobře. Bohužel, jako ta šalvěj v tom zadku, kde se zanítila, připadá mi, že i ta společnost je dneska zkažená. Všichni nám házejí klacky pod nohy. Tváří se, že je vše v pořádku, že nás akceptují, ale přitom když jde uškodit, tak uškodí.
My už opravdu nevíme, kde se domoci spravedlnosti. Jediná naše šance je na dalším Prague Pride přitvrdit. Přidat více latexu a lascivnosti. Jinak se nikam neposuneme,“ přemýšlel nahlas pan Jaroslav Kouřil.
Verdikt Ústavního soudu vystrašil mnohé homosexuály, neboť tento precedent může mít neblahý vliv na jejich další snahy v oblasti adopcí popřípadě i svateb.
„Je to krok zpět. Takhle to přeci dělat nejde. Homosexuálové nejsou žádná hrozba pro společnost. Chceme se mít rádi, chceme mít děti, chceme Céline Dione a chceme nosit trička s výstřihem do V. Opravdu toho nechceme moc. Proč ale jsou neustále nějaké instituce, které nám nepřejí štěstí? Každopádně my se ale nevzdáme. My si tu cestu ke štěstí najdeme,“ prohlašoval Štěpán Mourek, předseda Českého svazu homosexuálů, který incident se zákazem adopce na dálku považuje za nepřijatelný.
Aktuální zákaz homosexuálů adoptovat děti alespoň na dálku je jistě určitou překážkou v boji homosexuálů za svá práva, nicméně ještě není nic ztraceno. Příští Prague Pride rozhodne o všem. Tam se bude teprve lámat chleba.
Divoký kačer je fake news o skutečných událostech, které se sice nestaly, ale mohly by, jakkoliv znějí neuvěřitelně. Realitou je ale otázka, jestli se z Česka nestává obdoba mečiarovského Slovenska.
