Hrdinný Angličan zachránil dítě před autismem. Nechal se očkovat místo něho
Moc se o nich nemluví a je to možná škoda. Řeč je o hrdinech všedního dne. Nejsou nijak slavní, jejich činy nezpůsobí to, že se svět stane ze dne na den lepším. Ale to neznamená, že by jejich skutky měly být zapomenuty. Jedním z takových hrdinů je i John Mayer z Londýna. Tento nenápadný muž, který se živí jako automechanik, je otcem dvou dětí a tvrdí, že vždy za každých okolností třídí odpad. John minulý týden zachránil jedno malé dítě.
V záplavě negativních zpráv napříč celou společností přes politiku, vraždy, znásilnění a války se tu a tam najde něco, co vlije lidem trochu naděje do žil. Přesně takový je i Johnův příběh. Nechme promluvit samotného hrdinu: „Byl to den jako každý jiný. Šel jsem se svým starším synem k doktorovi, aby mu sundal z nohy sádru. V čekárně jsme byli jen my a mladá maminka s miminkem. Sestřička si nás všechny zavolala k sobě, že to takzvaně sfoukne najednou. Zatímco doktorka prohlížela miminko, já se svým synem jsme byli usazeni u dveří, kde jsme měli vyčkat, až na nás přijde řada. Hleděl jsem si svého, když tu to náhle přišlo. Doktorka pravila oné mamince, že se bude očkovat. Zbystřil jsem. Myslel jsem si, že očkování je už dávno přežité. Že to je pozůstatek ze středověku.“
Bez metálů, ale s radostí v srdci
Pak už věci nabraly rychlý spád. „Copak nevíte, že očkování způsobuje autismus?“ vykřiknul John. Nikdo si ho ale nevšímal. Z pohledu matky hrdina vypozoroval, že má o své miminko strach. Že ví, co přijde, ale není schopna tomu zabránit. Semlel ji systém. „Doktorka nabrala do stříkačky sérum a sundala miminku bodýčko. Bylo to tu. Zoufalá maminka odvrátila zrak. Byla bezmocná. Zlomená. V ten moment se to ve mně zlomilo. Nemohl jsem tomu jen tak přihlížet. Na poslední chvíli jsem vyskočil ze židle, rozeběhl jsem se směrem k doktorce a miminku a skočil přímo mezi jehlu injekce a předloktí nebohého dítěte. Stalo se to tak rychle nečekaně, že doktorka už nestihla ucuknout. Jehla se sérem zaplula do mého břicha, kde jej rovněž zaskočená lékařka vypustila,“ popisuje se slzami v očích britský hrdina.
„Bylo to tu. Dostal jsem očkování. Budu mít autismus. Ale řeknu vám, stálo to za to. Udělal bych to znovu. Maminka se na mě sice podívala zle, ale já v její tváři viděl spíš vděk. Přivolaná policie mě odvedla na stanici, kde jsem musel podat vysvětlení. Pak mě poslali domů. Bez výsluh, bez metálů. Já ale o nic takového nestojím. Nepotřebuju okázalý vděk. Stačí mi pocit, že jsem pomohl,“ vyprávěl John Mayer u soudu.
Jak je vidno, společnost se svými hrdiny zachází jako s póvlem. To se samozřejmě ještě musí zlepšit, nicméně my věříme, že vzkaz, který pan Mayer vyslal do světa, je srozumitelný a uchopitelný. Víc takových Mayerů a svět bude zase dobrý. Pamatujte, že dobrota číhá v každém z nás. Jen je potřeba se nebát a jednou za čas ji vypustit ven.
Divoký kačer je fake news o skutečných událostech, které se sice nestaly, ale mohly by, jakkoliv znějí neuvěřitelně. K dramatické situaci u lékaře v Británii (asi) nedošlo, ale počet neočkovaných dětí stoupá. Do boje za očkování už se proto pustili i provozovatelé sociálních sítí.
