Vortex: Drásá vás každá minuta, ale přesto se na něj nedokážete přestat dívat
Vortex, na který budete myslet i několik dní po zhlédnutí, začíná odděleným pohledem dvou kamer v manželském loži: levá kamera sleduje realitu Otce, pravá Matky.
Časem se dozvíme, že Otec je filmový kritik, jenž se na psacím stroji pokouší doťukat knihu o snech a symbolismu, Matka pak bývalá psychiatrička, kterou den ode dne více zmáhá demence, i když má občas světlé chvilky. Chovají se k sobě hezky a těžko říct, kdo z nich je na tom hůř.
Ji hraje výborná francouzská herečka Françoise Lebrunová, jeho slavný italský režisér, scenárista a producent hororů Dario Argento. Oba kongeniálně sehraní protagonisté podávají od začátku až do konce 142minutové stopáže ukázněné, subtilní, velice civilní herecké výkony, u obou herců se na začátku až naturalisticky dozvídáme skutečný věk: Lebrunová se narodila v roce 1944, Argento o čtyři roky dříve.
A právě věk, respektive důstojné stárnutí, hraje ve Vortexu, u něhož vás drásá každá minuta, ale přesto se na něj nedokážete přestat dívat, hlavní roli.
Otec s Matkou mají jediného syna Stéphana (hraje jej francouzský komediální herec Alex Lutz), který se občas staví i s malým synkem, aby si od téměř nemohoucích rodičů půjčil 200 eur…
Původem argentinský režisér žijící v Paříži Gaspar Noé ale nikoho nesoudí, jeho postavy jsou vesměs sympatické, vlastně jim rozumíme. Noého nejnovější film tak v jistém smyslu není méně šokující než jeho předešlé opusy (Zvrácený, Vejdi do prázdna, Love nebo Climax): šokuje totiž nepřímou obžalobou evropské civilizace, jež si kdysi tolik zakládala na vzdělanosti, až se stala nehybnou a neschopnou řešit nadcházející výzvy – stejně jako syn, který se nakonec vrací k drogám, stejně jako Otec, jenž nechce odejít s manželkou do sanatoria, protože v jejich domě je přece „jejich minulost, jejich věci…“.
Pasáže beze střihu, plné významově důležitých dialogů, střídají pasáže beze střihu a beze slov, kde obě kamery jen formálně, a přitom přirozeně sledují konání hlavních hrdinů. To vrcholí překvapivým, dojemným, vlastně optimistickým závěrem.
Působivý Vortex vznikal v koronavirovém dubnu a květnu letošního roku, dokončen byl pouhých několik dní před světovou premiérou v Cannes letos v červenci, kde se stal závěrečnou senzací.
Vortex si užijeme i ve Varech; s přáním, že chceme umřít mladí. Nebo alespoň mladší.
Vortex
Režie: Gaspar Noé
Francie, 2021
