5 typů Varáků, které (ne)potkáte na filmovém festivalu
Hodně se toho nakecá o nejrůznějších typech lidí, kteří přijíždějí na Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Máte klasické baťůžkáře, celebrity, filmové nerdy, novináře, modelky, ministry kultury (a sem tam i zdravotnictví), co to jdou překontrolovat… ale málokdo se zamyslí nad tím, co je tady vlastně za místňáky. Je jich hned několik druhů.
Ti, které nepotkáte
Ve Varech vyrostli a dav povýšených nebo opilých (ale ideálně obojí) Pražáků výdávali rok co rok každé léto. Když pak dospěli, pořídili si rodiny a zjistili, že okna jejich bytu jsou vytočená směr Thermal, řekli si: “Ne.” A proto už patnáct let s pravidelností švýcarských hodinek na celý první týden v červenci vyrážejí do Chorvatska, Itálie nebo Řecka. Ti podnikavější si dokonce jeden rok zařídili účet na AirB&B s představou toho, jak jim ještě rádoby kritici z Vinohrad jejich dovolenou zaplatí. Ukázalo se ale, že těch pár tisíc nestojí za to, abyste po příjezdu museli drhnout zvratky, které někdo z nějakého důvodu hodil za vaši sušičku na prádlo.
Personál festivalu
Ano, řada lidí, které potkáte během festivalu po hotelích jsou profesionálové a absolventi prestižní hotelové školy v Mariánských lázních, ale rozhodně ne všichni. Velká část lidí, která na sobě znuděně nosí reflexní vestu KVIFF jsou středoškoláci, kteří se rozhodli, že z té šaškárny alespoň něco trhnou. A tak dělají, co mohou, aby se na vás usmívali, zatímco vy se jich posedmé ptáte, kde najdete akreditační okénko. Se zarputilostí vlastní tomuto tvrdému kraji počítají minuty ke konci každé směny a snaží se sami sobě namluvit, že udělali lépe než jejich spolužáci.
Ti, co si to užívají příliš
Jejich spolužáci totiž po celý rok prodávají basketballové míče v obchodním centru Varyáda a vydělávají právě proto, aby nemuseli během fesťáku otročit někde v dešti s nefunkční vysílačkou v ruce. Pro tyhle mladé pařmeny je karlovarský festival absolutním svátkem, jediným týdnem, kdy tahle betonová díra, která má tu drzost si říkat město, rozkvete v internacionální kulturní křižovatku. Každoročně by tahle skupina lidí mohla hrát festivalové bingo, protože jejich zvyky se v podstatě už od poloviny devadesátek nemění. Zběsilá nekvalitní fotka před fotostěnou, zakouřit si trávu v parku, vidět ožralou celebritu, vloudit se na nějaký film a aspoň jednou zavírat Becher/Jameson/Finlandia stan.
Místní podnikatelé
Jediní lidé, kteří mají z varského festivalu ještě větší radost než zhýralí středoškoláci, jsou provozovatelé místních hospod a barů. Celé týdny dopředu se rozmýšlejí, o kolik zvýší cenu svých drinků a jídel tento rok, aby nakonec došli k názoru, že limitem je jenom jejich vlastní představivost. Pak už je všechno jen otázka toho, aby lidé nezjistili, že sekaná před nimi stojí šest set, dokud ji nesní. Co se jako může stát? V nejhorším nedostanou přepracovaní zaměstnanci dýško, no.
Magistrát
A magistrát se zajímá jenom o to, jestli stihne rozkopat do festivalu polovinu města, aby všechny nasral. Ať už rozrýpají jedno jediné městské nádraží hromadné dopravy, uzavřou celý jeden most nebo udělají udělají hradní příkop napříč Masarykovou třídou, vždy dokáží přijít s něčím neotřelým a originálním.
